Volanie divočiny

Úžasný, fantasticky bezchybný film o přírodě, ve kterém nechybí krásné i smutné, v každém případě však vždy velmi dojemné scény, které nechají chladným jan málokterého diváka. Pro člověka, který miluje zvířata (a já se mezi tyto lidi řadím) není nijak složité pochopit chování paní Adamsonové a její pohnutky, které jí vedou k rozhodnutím, jež učinila. Akorát nevím, jestli bych já měl její odvahu a její trpělivost. Každopádně krásně se na ten film koukalo a musím s radostí konstatovat, že mu absolutně nic nechybí a že ho mohu označit za dokonalý. A velice se kaji, že jsem poprvé tento film viděl až nyní ve svých 23 letech, ale bohužel zrovna tento snímek nepatří v Česku mezi často vysílané filmy, což je škoda. Ale řídím se tím, že lepší vidět pozdě než nikdy. Každopádně pořád si v hlavě musím promítat úžasné záběry z tohoto filmu a jen při vzpomínce na ně mi zase začínají vlhnout oči. Netřeba dodávat, že na konci jsem pro samé slzy už chvílemi viděl jen velmi rozostřeně, ale u tohoto filmu prostě nejde se jen tak v klidu koukat. Tenhle film se musí naplno prožít, aby divák docenil jeho kvality. Já jsem naprosto spokojený a jsem rád, že Elsa se vrátila tam, kam patří, a vyslyšela díky svým páníčkům a chráněncům volání divočiny. A já mohu jen zatlačit slzu a udělit všech pět hvězd, protože tenhle film si je plně zaslouží. (05.04.2010)

Krásny romantizujúci film o láske k prírode a zvieratám, ktorý bol asi súčasťou snov každého o Afrike. V podstate dramatizovaný prírodopisný film zabalený do príbehu ochrancov Joy a Georga, prekvapivo v českej verzii premenovaného na Jiřího, Adamsonovcov. Príbeh strieda dialógy a rozprávanie Joy, vtedy je obraz len ilustráciou jej rozprávania. Herecky aj produkčne dobre zvládnutý film svojím emotívnym nábojom mierený na rodinné publikum. 75% (18.10.2023)

Neobyčejně citlivé a empatické vyprávění o neobyčejně oddaném a láskyplném přátelství mezi tou největší africkou kočkovitou šelmou a člověkem. Historka jako z říše pohádek ale vychází ze skutečného "Příběhu lvice Elsy", sepsaného v knížce Joy Adamsonové. Kromě jiného se jedná o vůbec první film, který jsem jako dítě viděla v kině. Jeho jediným a prakticky neodstranitelným nedostatkem zůstává nemožnost zobrazit tu pravou, nefalšovanou a naprosto bezprostřední radost, kterou zvířátka obvykle projevují při návratů svých lidských pánů - pokud k nim mají kladný vztah. Sebelíp vycvičené a sebevíc přátelské zvířátko nedokáže hrát své city ... 4,5* ... A kvůli osobnímu vztahu ke lvici Else - a taky kvůli oslavě svobody a volnosti tentokrát přihazuju na misku vah plný počet hvězd. (19.09.2011)

Já až do dneška absolutně netušil, že Příběhy lvice Elsy jsou zfilmovaný, když jsem se to dověděl, okamžitě se mě vybavilo, kolik času jsem probděl po večerech u této knížky. A hned jsem si říkal, podaří se filmařům ten nejnáročnější a klíčový úsek celýho příběhu , začleňování Elsy do divoké přírody podat tak silně a emotivně jako paní Adamson do své přenádherné knížce ? A co konec ? Budu u něj brečet jako malej Jarda, stejně jako u poslední stránky Elsina příběhu ? Nebudu napínat, bylo to tam všechno, včetně těch závěrečných slz. Nevím jak se filmařům podařilo natočit všechny ty "zvířecí" scény, zejména ty lví, ale jedno vím jistě. Tenhle film natočili lidé, kteří milovali přírodu, měli respekt ke všemu živému a do své filmářské práce dali celé svoje srdce. Volání divočiny budu ve svým nitru slyšet ještě dlouho, je to totiž krásné a dojemné volání po volnosti. (28.03.2010)

film,který jsem poprvé viděla tak asi v první třídě a jako milovník zvířat byla celá pryč.Jako starší jsem přečetla knížku tam bohužel hapyend není..Elza podlehla infekci,když lvíčata bylasotva odrostlá,ale ještě neuměla lovit..ale i je se podařilo vrátit do přírody.Za přečtení stojí i Můj život se lvy od G.Adamsona.Pojednává právě o natáčení tohoto filmu,o lvech kteří v něm hráli a poté taky o tom jak se někteří z nich také vrátili do divočiny (06.07.2013)