Richard III.

Nejen nejlepší zpracování Richarda III., ale především nejlepší Shakespeare na filmovém plátně. Herecky jde pravděpodobně o jeden z vůbec nejpůsobivějších filmů, co jsem kdy viděl. Nejde pouze o Oliviera, ale naprosto všichni berou dech. A že se jich tu objevuje habaděj. Třeba ovšem vyzdvihnout Buckinghama Ralpha Richardsona a samozřejmě právě Laurence Oliviera. Co ti dva předvádějí to se slovy popsat snad ani nedá. Sáhodlouhé monology do kamery na jeden záběr jsou jednoduše nezapomenutelné. Žádná laciná divadelní přehrávání však ani náhodou nečekejte. To je problém spíše u Zeffirelliho adaptací. Skvostně se vydařila i hudební složka. A že je to výpravou chudé (až na kostýmy), papundeklové s malovanými scenériemi, v závěrečné bitvě poněkud naivní (dokonce s projíždějícími auty na pozadí) a dav supluje sotva pár statistů? Pravda; všechno pravda. A co má jako být? PS: České titulky Jiřího Joska pro Českou televizi jsou bez přehánění fantastické. (21.03.2008)

I tato adaptace víc než důstojně zapadá do řady olivierovskýchv filmových ztvárnění nejslavnějšího dramatika alžbětinského renesančního období. V konstrukci dramatu je cítit jistá křeč, daná autorovou snahou o maximální ztvárnění tudorovské dobové oficiální verze o závěru tragických válek dvou růží. Skutečný historický Richard III. (1452-1485) byl opakem jeho shakespearovského ztvárnění. Na velikosti a klasickém rozměru tohoto filmu to ovšem nemůže nic změnit. Povšimněme si ještě jedné okolnosti. Roku ztvárnění. RICHARD III. vznikl ve stejné době jako Vávrova husitská trilogie JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM. Oproti Olivierovi byl Vávra navíc znevýhodněn střety s cenzory typu Zdeňka Nejedlého a Václava Kopeckého. Přesto - soudím - , že dosažený výsledek je srovnatelný. Jak pojetím a snahou po postižení doby a její autenticity, tak patosem a vznosnými závěry. Srovnatelné velkofilmy nebyly od té doby v naší kinematografii natočeny. Na obdivu k velkému Angličanovi není co měnit; pochopíme však snáze alespoň na pozadí právě uvedeného srovnání velikost a osobnostní formát jeho českého dobového vzdáleně profesního současníka? (31.03.2012)

Od úvodního (perfektně odehraného) Olivierova monologu jsem si ten příběh užíval jako bych byl na divadle. To se mi u filmů opravdu často nestává. ...-Je zajímavé (a časté) jak tradice (i díky příspěvku jistého Thomase Moora) a jedna povedená divadelní hra vyrobí netvora z vysoce postaveného feudála,jehož pohnutky a činy nijak zvlášť nevybočovaly mimo rámec ,,běžných" počinů tehdejší doby. Samozřejmě že historii píšou vítězové (klišé!). (05.05.2010)

Nebýt toho, že jsem neměla po ruce Shakespearovu hru samotnou a nutně jsem potřebovala znát příběh, nejspíš bych se na tenhle film nepodívala. I teď po zhlédnutí musím říct, že to bylo na můj vkus úmorně dlouhé. Na druhou stranu tam však velmi vyčníval samotný Laurence Olivier a jeho výkon v hlavní roli, což celý film neuvěřitelně pozvedávalo. Postava Richarda a její ztvárnění - to samo o sobě zasluhuje vyšší hodnocení. Věděla jsem, že Richard je jedna ze Shakespearových ryze záporných postav, ale Olivierovi se charakter té postavy podařil dotáhnout tak vysoko, že skutečně působil naprosto nenáviděníhodně a uvěřitelně zároveň. Zkrátka dokonale bezpáteřný a vypočítavý hajzl lačnící po moci. Ostatní ve filmu téměř nestojí za řeč. ~(3,8★)~ (10.02.2017)

„Koně! Dám království za koně!“ Obdivuji promyšlenou práci s kamerou, která činí každý dialog mimořádně „akčním“. Obdivuji velkorysost výpravy, nejznatelnější během závěrečného střetu (k němž fakticky vzato nakonec nedojde). Obdivuji i po letech strhující převedení Shakespearovy hry, jež zůstává Shakespearovi ve většině ohledu věrné. Ale ze všeho nejvíc obdivuji herecký výkon Laurence Oliviera. Ten sám sebe obsadil do role pazgřivého skřeta, jehož lži mají mimořádně obratné nohy, a jakkoli velká byla má nenávist vůči podlé Richardově osobě, kdykoliv promluvil (natožpak, promluvil-li přímo do kamery), visel jsem mu na rtech. S takovým charismatem by si jeden mohl podmanit svět. 80% Zajímavé komentáře: mortak, Andronikos (28.02.2011)