Večný svit nepoškvrnenej mysle

Film briliantní jednak scénáristicky a pro mě nečekaně (u Jima Carreye - příště už se divit nebudu, slibuju) i herecky. Příběh je krásně zamotaný, ale naprosto promyšleně a dá se v něm při pozorném sledování solidně zorientovat a navíc kromě té "matoucí a zamotané" roviny obsahuje i lidský rozměr v podobě krásné love story, partnerského pochopení a porozumění. Po dlouhé době zase jeden film, který mě nadchl jak pro svůj inteligentní scénář a příběh, tak pro svojí hloubku a na který se přitom krásně dívá. (10.09.2005)

Nejneobvyklejší romantický film co jsem zatím viděl. Chytrý, inteligentně natočený, ale chvílemi dost matoucí a ne úplně sympatický (v rámci romantických kolejí). Od romantické komedie přece jen očekávám trochu více osobního přístupu a možnosti proniknout celku pod kůži, což se tady díky zběsilému tempu a zamotanosti scénáře nestalo. Film je to poměrně chladný, odtažitý a svým způsobem i dost nesympatický (ve vztahu k divákovi). Nicméně pointa a celá konstrukce příběhu je pojata velice originálně. Pro fanoušky klasicky laděných, konzervativních romanťáků to rozhodně plný počet a film roku nebude ani náhodou. (12.09.2008)

Michel Gondry nám ve Věčném svitu ukázal odvrácenou stranu mysli. A my se tak lehce nechali svést, neboť předpokládaný začátek, tak hravě může být i koncem. To aby naše paměť tento filmový zázrak z mysli už nikdy nevymazala.. Příště si dáme třeba lekci o tom, jak si uvařit příjemný sen. Nezapomeňte si připravit cyklistickou přilbu a obraceč toku času. 10/10 (19.09.2008)

„It’s gonna be gone soon.“ Vyprávěcí strukturou nesmírně ambiciózní rozchodové drama, které stejně jako všechny ostatní filmy podle Kaufmanových scénářů dokáže intelektuálně oslovit, ale nikolik emocionálně zasáhnout. V jádru jde o ten nejtradičnější příběh rozpadu jednoho vztahu. Ona již zapomněla. On by rád zapomněl také, ale při konfrontaci se šťastnými vzpomínkami si uvědomuje, že definitivní konec ještě nechce. Alespoň ve vlastní hlavě tak provádí revizi vztahu a snaží se poučit z dřívějších chyb. Jenomže tento vnitřní proces zapomínání a rozpomínání je s neskutečnou tvůrčí invencí a s takovým množstvím vizuálních vtípků, že se napoprvé nedají pobrat, externalizován. Joelovi jeho vzpomínky doslova mizí před očima. Ve snaze uniknout před zapomněním chaoticky bloudí bludištěm vlastní mysli a společně s myšlenkovým konstruktem své přítelkyně se snaží najít útočiště (neustálým sebereflexivním upozorňováním na skutečnost, že Clementine je dívkou snů, která svou nepolevující energií mění životy druhých, je zčásti relativizován stereotyp „manic pixie dream girl“). Zní to šíleně, ale přestože film začíná koncem a je vyprávěn v několika rovinách reality paralelně (jedna běží lineárně, druhá pozpátku), nemáte problém se v něm zorientovat právě díky tomu, že se po celou dobu zakládá na známých myšlenkových vzorcích a emocionálních stavech. Věčný svit neposkvrněné mysli vypráví velmi sofistikovaně o velmi jednoduchých věcech, čímž sice maskuje jednorozměrnost postav a banalitu nesených pravd, ale stejně tak je těžké nenechat se svést příjemným myšlenkovým cvičením, k němuž nás vyzývá. 90% Zajímavé komentáře: Melies, oli.G, RAiken, cross, LarryW, derryl, Fill16 (08.04.2006)

Tak popravdě nevím co si mám o tomhle velice zvláštním snímku myslet!! Zcela určitě se jedná o jeden z nejoriginálnějších scénářů, který jsem nejen poslední dobou viděl. Excelentní herecké výkony především Jima Carreyho, ale Kate Winslet mu velice zdatně sekunduje. Oscar za scénář je ve správných rukou. Příběh o osudové lásce, kterou nejde ukončit jinak než vymazat všechny vpomínky..... (01.10.2007)