Cesta do nemožna

"Fikce je někdy zajímavější než dějiny." Za normálních okolností bych tento názor považoval za strašnou herezi. Ale tohle není normální situace. Musím říct, že mě vizuál tohoto filmu totálně vyrazil dech, nadchnul mě a okouzlil. A v takto opojném stavu dokážu leccos odpustit. Ano je fakt, že tento film nelze moc brát jako edukativní film pro děti a tedy jako dokumentární výpověď o životě jednoho ze tří mužů, kteří stáli za vznikem Československa (ač jsou do něj vcelku zajímavě vkomponovány některé reálné dokumentární záběry). Ale řada těch nejvíce vyfabulovaných scén v tomto filmu (typu, že si Štefánik při své návštěvě na Tahiti, která skutečně proběhla, představuje, jak se Slováci přesidlují právě na Tahiti) má v sobě vtip, či z nich srčí ironická nadsázka. Ano, je zde spousta fikce (viz třeba scéna v závěru, kdy Štefánik vylézá se svojí osudovou láskou Giulianou Benzoni z fontány di Trevi v Říme přesně tak, jak to natočil Frederico Fellini v jedné z  nejslavnějších scén filmových dějin a maličký Fellini je přitom u toho pozoruje), ale mě ty fiktivní nápady vážně bavily. Ale nejvíc mě samozřejmě bavil ten velmi zajímavý vizuál plný originálních nápadů. Originální mi přišlo i zarámování celého filmu do jakéhosi filmu ve filmu včetně onoho smutného konce, který má i paralelu v tom, jak smutně Štefanikův život nakonec skončil. Samozřejmě ten konec může trošku i opětovně rozjitřit historické spekulace o tom, jak to vlastně s tou Štefanikovou smrtí bylo. Na druhou stranu třeba zrovna to, že se Beneš se Štefánikem opravdu neměli moc v lásce, žádná fabulace není. On totiž pan režisér Držiak se postavě Štefánika nevěnoval jen v této animované fikci, ale i ve skutečném dokumentárním filmu (M.R. Štefanik: Dobrodružný život legendy). Což ho jistě ctí, protože i samotné dějiny mohou být někdy zajímavé. Zvláště když vypráví o tak originálním muži, jakým M.R. Štefánik bezesporu byl. (13.01.2022)

Mohlo to byť úplne super, ale bohužiaľ tomu vadia 2 veci. Tá úžasná, hravá a zábavná forma bohužiaľ nespĺňa technické štandardy a občas vyložene ťahá za oči. Ale dá sa na to zvyknúť. Mix Zemana, Meliésa a Luhrmanna má čaro. Druhý problém je tradične dej. Vážne ma pri Štefánikovi nezaujímajú nejaký Mont Blanc, astronómia ani exotické výlety. Vo filme to boli črepinky a film začne byť príbehovo strhujúci až pri vzniku republiky. Ale inak na domáce pomery mimoriadne sympatický (až unikátny) projekt, ktorému bez problémov jeho nedostatky odpustím. 6/10 (22.01.2021)

O osobnosti M.R.Štefánika boli natočené už rôzne dokumenty, ale filmového materiálu je z toho obdobia veľmi málo a pokusy o hraný film nedopadli veľmi slávne a bolo ich minimum. Preto štylizovaný trikovo-animovaný vizuál je výborným riešením, kam sa zmestili aj archívne zábery alebo fotky a tiež fabulácie a fantázia tvorcov. Aj forma rozprávania cez príbehy známych a zápisky je to pravé na film o legende, kde je veľa nejasností a zahad. Tento film presne splnil moje očakávania a mojou zvlášť obľúbenou scénou je Štefánikov pobyt na Tahiti. –––– Čo nepochopím rozumom, to nepochopím ani vierou. –––– Prinajhoršom sa presunieme a kolonizujeme Tahiti. –––– Jsem filmař, ne historik. Někdy je fikce zajímavější než skutečnost. –––– Štefánik a Beneš. V živote som nevidela dvoch ľudí, ktorí bojovali za spoločnú vec, aby sa tak nenávideli. (01.01.2020)

Kde to bolo točené? V nejakom zahúlenom bare? Ten dymový opar za tri koruny má byť akože prejavom umenia alebo ide o rozpočet na úrovni večerníčka? Ako píše Dzeyna, toto je fakt otrasné spracovanie, amatérske, lacné a pre diváka hlavne neatraktívne. A nemalo by ísť predovšetkým práve o toho diváka? A že tam dávali groteskné scénky je nie len na škodu, ale ozajstnou trápnosťou, sám so pociťoval stud za tých hercov, ktorí to museli stvárniť. (31.07.2020)

Slovenský/ český životopisný film o Milanu Rastislavu Štefánikovi ve velmi stylizované formě - snad všechno točeno v ateliérech se zeleným pozadím - s nadsázkou, vtipem ( Slováci na Tahiti hit ) a hravostí, že to bylo i zábavné. Jako milý bonus se mi líbili malé odkazy na díla světové kinematografie od původní Cesty do nemožna po Titanic. Z tohohle by moji profesorku historie sice asi trefil šlak, ale já dám tři hvězdy ikdyž informativní hodnota je opravdu velmi základní. PS: Historii prvního československého aktu, který byl přisuzován právě Štefánikovi - nahá Tahiťanka u palmy ( první nahá role krásné Sáry Affašové aka Jany z Ulice ) demontovali sami tvůrci, když to přiznali slovem " málem " , protože skutečným autorem je francouzský fotograf Lucien Gauthier. (10.06.2020)