Slzy slnka

Spousta naštvaného Wilise, nesnesitelně prkenné Monicy, džungle, výstřelů, prachu a nespravedlnosti. K tomu jeden velký a velmi nevěrohodný obrat proti rozkazům, místy otravná klišé a tak protivně optimistické poselství, až to bolí. Všechno v obalu Zimmerovy překvapivě unavené kompozice a velké, černobílé mírové agitky. Fuqua umí být super, ale tvrzení o tom, že umí dobře natočit prázdné obrazy, nikdy neplatilo víc. (11.05.2008)

Překvápko poslední doby. Netušil jsem, že Willise uvidím ještě v dobrém filmu, vzhledem k tomu, co točí poslední roky. Zaujme prostředí deštného pralesu, skupina elitních mariňáků, skupina nigeríjských rebelů jim v patách, nějaký ten zvrat, úžasná akce byť dávkována poméně je velmi intenzivní a dravá, fungující emoce a empatizmus, slušné tempo a nádherný vizuál. Vlastně skoro plný počet. 85% (10.05.2016)

Byť se nevyznám ve válečných filmech, tento mě tak trochu překvapil. Jistěže se nejedná o nějaké veledílo, ale dokázalo mě jaksi přesvědčit, že ne ve všech amerických válečných filmech musí být nutně přítomný hrozitánsky nabubřelý americký nacionalismus. Vždyť by ti vojáci mohli být odkudkoliv. Jistě nesnesitelná dávka patosu je všudypřítomná, heroizace hlavních hrdinů je taky jaksi vyčpělá, nicméně není až zas tak násilně kýčovitá. A dialogy? Proč mluvit? Vždyť je to válka a ne diskuzní kroužek. Je to prostě jen průměr v hávu zelené... avšek ne ten z nejhorších - 50%. (28.10.2003)

Svého času velké zklamání, které ale vycházelo jen z neadekvátních očekávání, že by Willis mohl po letech přijít s pořádnou akční rolí. Ze zpětného pohledu je to stejně jako režisérův pozdější počin "Odstřelovač" naivňoučká brakovka pro puberťáky: gun porn, military fetish, hektolitry patosu, mrzoutské pohledy Wilise a olbřímý dekolt Moniky Bellucci. Takže v zásadě ideální mix. (13.08.2008)

Sedem statočných v maskáčoch. Americká armáda sa na svojich chlapov nevybodne rovnako, ako sa tí nevybodnú na ľudskosť (wtf???). Vodcovský, pomaly ale isto šedivejúci vlk Bruce Willis sa vrátil k žánru, ktorý ho preslávil. Antoine Fuqua do filmu prispel tým, že svoju klipovosť udržal na realistickej uzde. Všetko je podriadené skutočnému životu - temná výprava (jedna napínavá scéna sa celá odohráva v tme) a prekvapivo nebombastickej (skôr smutnej) hudby. Strhujúca je kamera (už úvodný let helikoptér nemá nič spoločné s frajerstvom PREDÁTORA, nič proti McTiernanovi, vonkoncom nič, len opakujem, že tu sa tlačí na realistickejšiu strunu), ktorá divákom podáva presvedčivo nielen africkú výpravu (zabudnite na slony a od ucha k uchu vysmiate černošské detičky), v rozumnú chvíľu sa odvráti (dopad mačety), aby následne šokovala (prelet nad zmasakrovanou misou). Po technickej stránke takmer brilantné remeslo (strih zvukových efektov, práca pyrotechnikov). Ako film o postavách a deji ale priemer (Cole Hauser, Nick Chinlund a Tom Skerritt to dosť zachraňujú, ale nestačí to a kazí im to fádny scenár, tuctová réžia, banálne zvraty a niekoľko nesympatických postáv). (24.10.2004)