Byl jednou jeden dům

Som presvedčený, že z nápadu uzavrieť vzorku národa do jedného baráku a ilustrovať na nej jeho povahu, šlo vyťažiť ďaleko, ďaleko viac. Postavy sú iba načrtnuté, vybavené ledva dvoma-troma základnými vlastnosťami. Žiadne skutočné dilemy, aký-taký vývoj som zaznamenal iba pri bývalom boxerovi Josefa Vinklářa. Časovo pritom tento seriál zaberá bezmála dekádu! Tu nič nezmôžu ani špičkoví a obľúbení herci, i keď sú to práve oni, kto napriek spomínaným nedostatkom, robí tento seriál stráviteľným. Po prvej epizóde som ale čakal ďaleko viac, posledná potom sklamala úplne; akoby bola useknutá, ani sa v nej vlastne všetky osudy neuzavreli. Riedke, nedotiahnuté, od istého momentu preľaknuté samé zo seba. (23.01.2014)

Pod příkrovem tuhé normalizace vzniklo prací scénáristického dua snů (Otčenášek-Daněk) vynikající dílo, které je jak apoteózou posledních let První republiky (jedna z mála zmínek o jinak úzkostlivě utajované benešovské válečné půjčce), tak minuciózně přesným záznamem života za protektorátu. Pavlačový dům je pojímán jako soběstačné fórum svého druhu, vybavené kinem, blokovou, opravdu lidovou hospodou a navíc hrazdami pavlačí. Panovnickou lóži nahrazují okna bytu majitelů. Kaleidoskop událostí, osudů, tragédií a neživotných komunistických zjevů (Valův malíř Dlask a ještě mlžnější emisar Kominterny, Řehořův Hrach starší) i znamenitě vykreslených žižkovských (?) lidových a "vysokých" postav (jedineční Nerudní Nedbalův a možná o něco ještě vyhraněnější Patrokles Nerudný Jiřího Adamíry). I konec seriálu, symbolická zbytečná smrt na barikádě, z níž se nikdy nevystřelilo, je příznačná pro květnové povstání (až 2 000 padlých na naší straně nepočítaje vlasovce, řada hlavní zákeřných odstřelovačů, zhruba dvou třetin postavených barikád se boje vůbec nedotkly). Režie i herecké obsazení vydatně přispěly k vytvoření jednoho z nejvýraznějších děl naší dramatické a filmové tvorby sedmdesátých let. Třicáté výročí konce německé nadvlády se proti vůli Husákova režimu tehdy podařilo oslavit opravdu důstojně. (05.11.2007)

Viděl jsem tento seriál poprvé v roce 2010, tudíž s určitým očekáváním plynoucím z obsazení a dlouholeté divácké popularity. Překvapením pro mě je, že nudný seriál je jedním z hardcore-nudných komunistických děl (upozorňuju, že major Zeman a Žena za pultem jsou mé oblíbené seriály). Není nad klasické líčení podnikatelské rodiny jako prospěchářských příslušníků elitní vrstvy a moudře užvaněný flákač v podání Jiřího Valy nemá ve skutečnosti jediné pozitivum kromě toho, že je to komunista. Seriál má spousta postav, ale ač je i sebemenší z nich obsazena hvězdně, většina postrádá nějakou životnost a jedinou jiskru sem tam dodává osobnost samotného herce. V ucourané smrtelně vážně stopáži a častých pocitů trapnosti jsem se pobavil jen nad tradičně skvělým Adamírou, jehož nihilistický ředitel kina skvěle sarkasticky sem tam glosuje společenské dění a nad obsazením Františka Němce do role Němce :-) Prostě hrůza, nulový konec, roztahané scény, příliš mnoho postav a nějaké žvanění o české národní hrdosti je mi šumafuk. (29.12.2010)

Nevím, jak to tu vypadalo za Protektorátu. Tehdy jsem byl ještě takhle malej. Tehdy byli ještě takhle malí i moji rodiče. A vlastně i prarodiče, protože se v té dob, věřte nevěřte, (plus mínus pár let) narodili. Takže, jak já mám kčertu vědět, jaká tehdy byla atmosféra a jak to tu vypadalo? Ale to ponechme stranou. Tenhle seriál je podle mě naprosto průměrný. Kdyby ho natočili dnes, byl by to stoprocentní odpad kousek nad Ulicí a vedle Ordinace. Jediné, co ho pozvedá nad všechny ostatní seriály, jsou herecké výkony a to každýho jednoho herce v něm. Ono taky, když dnešní plat jednoho z nich by vystačil tehdy pro všechny, není tak těžký obsadit jenom ty nejlepší kapacity i do těch největších štěků, že. Příběhem je to prostě jen další seriál ze života nějakýho vzorku obyvatelstva. Nejvíc se mi tu asi líbila postava Josefa Vinkláře, a zaujal mě Zdeněk Řehoř, protože to není tak dávno, co hrál usedlého postaršího pána v Takové normální rodince. Takže, všechny mé hvězdičky putují pouze a jedině k hercům. (22.03.2007)

Asi nejzdařilejší seriál, který byl u nás natočen v době normalizace. Vynikající herecké výkony našich předních herců a že Filip si herce vybírat uměl! Vynikající Adamíra, Nedbal, Menšík a Sovák. Naši herci ukázali, že i malé role se dají zahrát nezapomenutelně. Například Medřická, Budínová, Kovářík, Libíček. Mám na mysli např. scénu, kdy Vala sděluje Medřické, že její manžel zahynul. A scéna na barikádách? To patří k té době. Bez ní by seriál cenzoři nepustili. (25.12.2003)