Mestečko Twin Peaks

Městečko Twin Peaks bylo pro mě svého času něco jako zjevením na poli seriálů, které úplně převracelo můj pohled na seriálovou tvorbu a díky kterému jsem objevil Davida Lynche jako špičkové eso mysteriózního žánru. I když od té doby uplynulo už více než 20 let, myslím, že tenhle kousek nebyl překonaný navzdory tomu, že seriálová tvorba ve Spojených státech momentálně zažívá obrovský boom a mysteriózní žánr je velmi oblíbený. Nejvíc fascinující je sledovat proměnu charakterů jednotlivých hrdinů a díky profesionalitě celého štábu se nechat unášet atmosférou tajemna a tušených hrozeb. Seriál ve své druhé polovině a zvlášť na samém závěru už směřoval do vyloženě halucinogenních poloh, které Lynch dovedl do neblahé dokonalosti ve svém mišmaši Inland Empire, takže osobně patřím k těm, kteří ocení spíš tu střízlivější první polovinu. Musím ještě zdůraznit atmosférickou hudbu, která dokonale evokovala snovou tajuplnou atmosféru nad městečkem. Celkový dojem: 95 %. (18.08.2011)

Na začátku 90. let představovalo Městečko Twin Peaks kulturní šok a bylo první vlaštovkou, která předznamenala nástup fenoménu dramat quality TV. Frosta a Lynche tehdy napadlo propojit masově využívaný formát soap opery s kriminálním dramatem, postavili na hlavu všechny dosavadní poučky seriálové praxe a dokázali, že televizní tvorba se dá dělat jinak - chytře a inovativně. Zápletka pro ně už nebyla podstatná, vražda studentky byla vějičkou na publikum, aby se nechalo zlákat do labyrintu podivně proměnlivých seriálových charakterů a bludiště vztahů obyvatel podivného maloměsta. Úspěch nestál na příběhu, ale na postavách, se kterými si autoři zábavně pohrávali. Seriál si postupně přisvojoval prvky sitcomu a oba žánry, ze kterých původně vzešel, začal ironicky shazovat. Lynch měl štěstí na spolupracovníky. Mysteriózně znějící soundtrack Angela Badalamentiho se stal obrovským hitem a symbolem seriálu. V Kylu MacLachlanovi získal sympatického talentovaného a tvárného herce, který neměl problém ztotožnit se s filozofií seriálu a procítěně pronášel proslulé poznámky své neviditelné sekretářce Dianě. Krásné záhadné ženy s nevypočitatelným chováním dodávaly Twin Peaks erotický rozměr. Seriálové charaktery stále překvapovaly. Navenek kladné postavy v sobě nesly zárodky zla, nečekaně ukazovaly svou odvrácenou tvář a fascinovaly svou zkažeností. Spletité vyprávění s mnoha slepými odbočkami, které se nezatěžovaly vysvětlováním a předkládáním informací na talíři, lákalo k televizoru i intelektuály, kteří dosud televizí pohrdali. Scénáristé si s diváky hráli, mystifikovali je, odváděli pozornost k detailům, které neměly praktický význam. Twin Peaks stál na počátku procesu, který v televizní produkci změnil pravidla hry a zavedl do ní filmovou estetiku. Jeho úspěch inspiroval spoustu jiných televizních projektů a stopy Twin Peaks dnes najdeme prakticky všude. První série mi sedla dokonale a právě ona vedla k tomu, že jsem objevil excentrického a ujetého Lynche. Celkový dojem: 95 %. (24.07.2017)

Druhá série Twin Peaks sice začala stejně dobře jako první, ale výsledné 4 hvězdičky jsou vlastně kompromisem - výsledkem procesu, kdy jsem se od počátečního nadšení začal od seriálu v jeho druhé polovině pomalu, ale jistě vzdalovat. Lynch nedokázal udržet na uzdě svou excentričnost a zálibu ve fantastičnu. Krok za krokem přibývalo surrealistických prvků a výletů do jiné dimenze. Narušila se citlivá rovnováha mezi prvky, které svět Twin Peaks držely pohromadě. Absurdní a zneklidňující to bylo od začátku - konec konců to byl vlastně důvod, proč jsem měl seriál tak rád. Jenže čeho je moc, toho je příliš, a poslední, dodatečně natočená a notně pošahaná epizoda přinesla poznání, že já jako divák a Lynch jako tvůrce směřujeme každý už někam jinam. Celkový dojem: 75 %. (29.08.2017)