The Twilight Zone

Asi nejpohádkovější díl celého Serlingova Twilight Zone. Je tu obchodník s dobrým srdcem, pokuřující džin a... možná přijde i Adolf Hitler. I když je to místy poněkud nešikovně natočeno, působí to tak milým dojmem, že tomu člověk ty drobné nedokonalosti snadno odpustí. (17.07.2020)

VÝSTRAHA! Před zhlédnutím této epizody si rozhodně nezadávejte její název do Googlu, ani si o ní raději vůbec nic nezjišťujte. A pro jistotu nečtěte ani zdejší komentáře. Koneckonců, tohle všechno můžete klidně udělat až posléze. Téměř jakákoliv letmo zahlédnutá fotografie vás sice asi navnadí, ale zcela jistě vám zkazí celou pointu. A tu je mnohem lepší si užít tak, jak si ji užili její první diváci před šedesáti lety. Věřte, že vyhnete-li se spoilerům, velice si zpravděpodobníte šanci být příjemně šokováni. Pokud však této dobře míněné rady neuposlechnete, může se vám stát, že budete působit dojmem člověka, který na konci už od začátku věděl, jak to dopadne. Jinak samozřejmě "must see and maybe most shocking Twilight Zone episode ever". (Silně zneklidňující je to od samého začátku, ale scéna se sundáváním obvazů je už přímo nervydrásající.) A jen tak mimochodem, dívat se na tuto epizodu okem poučeného diváka současnosti a z tohoto pohledu ji kritizovat, je jednoduché. Staví vás to ovšem tak trochu do pozice generála šedesát let po bitvě. A vytýkat Serlingovi, že na vás promlouvá ze Zóny soumraku, je už vyložené faux pas, svědčící o naprosté neznalosti tamních poměrů. ;-) (26.02.2019)

Kdo si frčí na období přelomu padesátých a šedesátých let, bude v sedmém nebi. Málokterý díl tak dobře zachycuje atmosféru doby. Opravdu pěkně natočeno. Co se týče scénáře, Richard Matheson se tady skutečně vytáhl. Tento díl navíc funguje snad ze všech nejlíp i ohledně opakovaných zhlédnutí. Emociálně je pokaždé stejně působivý a bezchybný. Nemá ani sekundu navíc, ani sekunda neschází. Rozhodně jedna z deseti nejlepších epizod Twilight Zone. A toho čertíka chci! (14.03.2019)

Vánoční epizoda Twilight Zone. Co k tomu dodat? Snad jen to, že tak jako mnohé jiné díly seriálu, měl i tenhle svůj vliv na mnohé moderní snímky. Tentokrát jde o předchůdce všech těch opilých bad Santů, jak je známe z novějších amerických komedií. Nutno však dodat, že zdejší bad Santa je sice řádný opilec, ale zároveň také dobrák od kosti, takže se mu nedá nefandit. (14.03.2019)

Rod Serling je mimozemšťan, který cestuje v čase a loupí pro Twilight Zone nápady ze slavných filmů budoucnosti. Ale to mu nestačí. Občas unese i nějakého toho herce. Tentokrát si odskočil pro Jima Carreyho, trochu ho namaskoval, ať to není tak nápadné, a dal mu roli v téhle epizodě (pro níž si navíc vypůjčil nápad z jednoho dílu Buffy the Vampire Slayer). (14.03.2019)

„Room for one more, honey!“ Infantilní tanečnici, která se zotavuje z celkového zhroucení, se pořád dokola zdá stejný sen, na jehož konci jsou záhadné dveře číslo 22. Má tento sen nějaký zvláštní význam, nebo jde jen o známku postupující duševní choroby? Dozvíte se v této epizodě. (14.03.2019)

Pokud bych měl vybrat nějakou esenciální epizodu Twilight Zone, byla by to nejspíš právě tahle. (14.03.2019)

Napínavá historka o velmi neobvyklé sázce. Konec nejspíš nikdy neuhádnete. Rod Serling si zahrál na Roalda Dahla a zvládl to na jedničku. (14.03.2019)

Kdyby byly Tales from the Crypt sci-fi seriálem, vypadalo by to nějak takhle. Pamatuju si, jak jsem byl nadšen epizodou Midnight z Doctora Who. A prosím! Oni samozřejmě něco velmi podobného udělali už 40 let předtím v Twilight Zone. Typické. (14.03.2019)

"Je mi to jedno. Říkám vám, je mi to jedno. Jsem lidská bytost a existuju! A jestli vyslovím jedinou myšlenku nahlas, tak ta myšlenka bude žít, i když já budu v hrobě!" Burgess Meredith po Time Enough at Last podruhé v Zóně soumraku. A opět jako milovník knih. Tentokrát jako občan státu, ve kterém vám za tuto zálibu nadělí jediný možný trest: Trest smrti. (14.03.2019)

Jedna vdova, jeden zmrzačený voják a podivný průvod na samém konci války Severu proti Jihu. Ambiciózní dílo, plné mlhy a melancholie. (14.03.2019)

Dva chlapi, jedna místnost a kulečníkový stůl. Na to, že vlastně celou epizodu jenom sledujeme jednu jejich hru, opravdu skvělé. Vyznat se v kulečníku, možná přidám ještě hvězdu navrch. (14.03.2019)

Lee Marvin a Lee Van Cleef společně ve westernové epizodě Twilight Zone? To musí být splněný sen všech, kteří se považují zároveň za horrorové i za westernové fanoušky! Ovšem výsledkem může být leckdo zaskočen, ba dokonce zklamán. Osobně jsem k této epizodě přistupoval opatrně. Věděl jsem, že není nijak zvlášť vysoko (i když ani ne úplně nizko) hodnocena jak kritiky, tak běžnými diváky, a dlouho jsem ji odkládal. Musím však říct, že zklamán jsem rozhodně nebyl. Lee Marvin je mým oblíbencem už od dětství - nevím o mnoha fimových drsňácích, kteří by se mu vyrovnali. A tady si to všechno zase jednou uloupil pro sebe. A to přesto, že na to neměl kdovíjaký prostor a kromě Van Cleefa mu zde konkuruje i další pistolnický veterán, James Best. Krom kraťoučké úvodní přestřelky se tu nekoná žádná akce, a až na finále je tento gotický western hlavně o atmosféře, o výkonech herců a o dialozích. A také o pointě, na kterou se nejspíš budete hodně třást. Je však otázkou, nakolik vás uspokojí. Mě uspokojila dostatečně, a až do chvíle, kdy se Lee M. odhodlá použít nůž, jsem ji neuhádl. Pak mi ale bleskla hlavou! Ovšem jen proto, že celý tenhle příběh (včetně hospodské mezihry) použil Miloslav Švandrlík v jednom ze svých krátkých horrorů, zasazeném, jak je u něj zvykem, do tuzemského prostředí. Tipoval bych však, že Švandrlík, ač sám velký fanda a sběratel horrorů, nebyl inspirován Zónou soumraku (myslím, že možnost přístupu k původní Zóně byla našincům až donedávna striktně upřena), ale pravděpodobněji dílem humoristy Leonarda Q. Rosse. Ten v roce 1941 publikoval povídku "The Path Through the Cemetery", ve které byla stejná historka situována do carského Ruska a podaná jako kozácká legenda. Mimochodem, velmi podobný příběh, avšak převedený do tehdejší současnosti, použila v roce 1953 Maria Leech v povídce "The Dare". Autorka, povoláním folkloristka, v předmluvě sama uvádí, že příběh je tak starý, že se lze jen těžko dopátrat jeho původu. Zároveň upozorňuje na několik jeho dřívějších verzí, z nichž nejstarší je uvedena v knize lidových pověstí Severní Karoliny z roku 1934. A dodává, že kořeny příběhu lze najít i v evropském folklóru. Je tedy možné, že co se autora Draculova švagra týče, může vítr dost dobře vát i z této strany. V každém případě, Montgomery Pittman, jenž je výhradním tvůrcem této epizody (režie i scénář), na rozdíl od svých předchůdců (i od Švandrlíka) obohatil pointu o možnost dvojího vysvětlení. Což je koneckonců trademark Zóny soumraky. Nebudete-li čekat zázraky, bude se vám The Grave nejspíš líbit. Možná je to na Twilight Zone málo, ale pokud už jste, tak jako já, viděli všechny zásadní TZ majstrštyky, tak vás i tohle "málo" potěší. A jelikož tuto epizodu lze zcela jistě řadit k průkopnickým počinům na poli crossoveru mezi westernovým a horrorovým žánrem, tak to nakonec zase tak málo určitě není. (29.04.2020)

Jedna z nejmrazivějších epizod seriálu. Ovšem zdaleka ne tak temná a mrazivá jako její literární předloha. It's a Good Life patří k nemnoha adaptovaným příběhům původní Zóny a pokud neznáte stejnojmennou povídku Jerome Bixbyho, je možné, že budete touto (všeobecně populární) epizodou nadšeni. Jelikož mám Bixbyho arcidílo už čtvrt století opravdu zažité, byl jsem z prvního zhlédnutí trochu rozpačitý. Nakonec jsem si ale uvědomil, že Serling dokázal ve svém scénáři vyždímat z minima prostředků absolutní maximum. Zajímavé je porovnávat postup, jakým seznamuje s hrůzností situace své čtenáře Bixby a jakým dělá totéž Serling se svými diváky. Zatímco ten první na vás uvalí od prvních řádků temnou kletbu a po celou dobu udržuje napětí, aby vás na závěr rozdrtil na prach tak mohutnou explozí temnoty a beznaděje, že ji lze jen těžko vydýchat, ten druhý na vás tutéž zdrcující pointu vytáhne jen tak mimochodem, jako by se nechumelilo, už v úvodním proslovu. Tím zcela vědomě zahodí Bixbyho největší trumf hned na začátku hry a všechno vsadí na zbývající, zdaleka ne tak vysoké karty. Přesto s nimi dokáže zahrát velice obstojnou hru. Zatímco Bixbyho ultratemná předloha neobsahuje ani náznak humoru, Serling zpočátku zdánlivě laškuje a dovolí si dokonce jeden opravdu povedený vtípek. Postupně velice nenápadně, ale jistě přitvrzuje, a vše nechá vyvrcholit ve vyhrocené scéně oslavy narozenin. Po ní už je jasno. A dokonce i chumelí. Závěrem nutno zmínit excelentní výkon tehdejšího prvňáčka Billa Mumyho, který si dle svých vlastních slov roli Anthonyho náramně užíval. (24.11.2019)

Oscar Beregi Jr. je v roli esesáka, který si po letech udělá nostalgický výlet do Dachau, naprosto úžasný. Ten si to doslova vychutnává. Resumé: Hodně dobrý nápad, průměrné provedení, vynikající Beregi. TZ klasika? Spíš ano, nežli ne. (10.05.2019)

Pět bezejmenných postav, které spolu nemají vůbec nic společného a nevzpomínají si na nic ze své minulosti, se z neznámého důvodu ocitne ve velké kovové místnosti, z níž není úniku. Další klasika Twilight Zone, která inspirovala některá slavná díla moderní kinematografie. Zrovna tohle má začátek jako SAW (nebo Cube, chcete-li) a konec jako T....... Ale ne, tím bych prozradil všechno. (09.03.2019)

Obyvatel domova důchodců začne věřit, že objevil klíč k návratu do mládí. Podaří se mu o tom přesvědčit i své spolubydlící? A objevil ho skutečně? To se (možná) ukáže jedné letní noci. (- - - -) Nejdříve jsem viděl Spielbergův remake natočený pro Twilight Zone Movie z roku 1983. Spielberg přidal postavu černocha, který je zásadním hybatelem děje. Hraje ho charismatický Scatman Crothers, opilý noční dozorce z Přeletu přes kukaččí hnízdo. Právě to u mě při sledování originálu vyvolalo silný pocit spojitosti mezi Přeletem a Kick the Can. Samozřejmě tím původním Kick the Can. Spielbergova verze neobsahuje žádný konflikt. Tam jde jen o to, aby Scatman přesvědčil ostatní, že kouzlo funguje. Verze Serlingova už ale nejen naznačuje konflikt rebel versus autorita (Charles vs ředitel domova), ale i potřebu svobody, kterou je Charlesova touha po návratu do mládí především. Jak se nakonec ukáže, stejně tak je to i potlačovaná touha Charlesova oponenta Bena. ("Take me with you, Charlie. Take me with you.") Jenže osvobodit se, to chce mít koule. Tak jako má v Přeletu McMurphy - chodící to příklad existence lidské touhy po svobodě - vliv na ostatní pacienty, zdecimované systémem, představovaným Velkou sestrou, tak v Kick the Can zastává podobnou úlohu Charles. A Ben, "věřící" v pevně daný řád věcí, není (ačkoliv by mohl a v srdci touží být) jeho Indiánem. Je jeho Jidášem. (- - - -) Velice se mi líbí v Twilight Zone už několikrát nabídnuté dvojí vysvětlení případu. Zatímco Spielberg v remaku vůbec nepochybuje o funkčnosti nadpřirozeného motiivu, ba vyloženě se v něm ráchá, Sterling je sofistikovanější. V závěru, kdy hrající si chlapec (nyní už opravdu věřícího) Bena nepoznává, připouští, že vše může být jen iluze. Stejně jako může být iluzí i svoboda. Je ale lepší mít alespoň tuto iluzi, než jistotu ničeho (tedy řádu). Viz "kukačka" McMurphy a jeho "aspoň jsem to zkusil". (- - - -) Zajímalo by mě, zda by na mě ten příběh působil stejně, nebýt Spielbergova remaku. Ten mi možná (a možná taky ne) pouze díky v originále neexistující postavě (či jeho představiteli), vnukl všechny tyto souvislosti. Teď už se ale na Kick the Can nelze dívat jinýma očima. V podstatě tady ale určitě nejde o nabízející se paralely mezi zdejším domovem důchodců a Keseyho ústavem Velké sestry. Ty jsou (pokud si je takto implikujeme) sice silné a dobře fungující, ale hlavní myšlenka je ve skutečnosti mnohem starší než obě tato dila. Lidská touha po svobodě a štěstí (a je v podstatě jedno z jakých okovů se chcete vymanit) je silnější a důležitější než zdánlivý řád, udržovaný v chodu autoritativní mašinérií. Řád, ve kterém může být spokojený (a to ještě jen naoko) pouze zlomený člověk. Lidi jako Charles Whitley nebo Randle McMurphy zastaví jen smrt nebo lobotomie. Touhu po kouzle zvaném svoboda (máloco ji symbolizuje tak dobře jako mládí) nezastaví nic. Bude tady pořád, ať už je u kormidla Velká sestra, Adolf nebo Andrej. (15.03.2019)

Často citovaný i parodovaný sci-fi příběh s vtipně strašidelnou pointou patří k zlatému fondu Twilight Zone. Mimochodem, skvěle vypadající mimozemšťani. (14.03.2019)

Kandidát na největší recyklát celého seriálu. Vemte epizody A World of Difference a And When the Sky Was Opened (obě z první série), smíchejte je, protřepte a dostanete minimálně 90% tohoto dílu. Výsledná mixtura přitom není zdaleka tak precizní jako prvně jmenovaný kousek, ani tak sugestivní jako ten druhý. A těch zbývajících 10% taky nepůsobí zrovna originálně. (Hlavou mi bleskla vzpomínka na Shadow Play z druhé řady a možná ještě na pár dalších epizod.) Kdyby žádný z výše jmenovaných kousků neexistoval, pravděpodobně bych šel s hodnocením výše. Avšak nepříliš sympatický hlavní hrdina a další, vesměs nevýrazné postavy (srovnejte s A World of Difference - tam upoutali pozornost snad úplně všichni, kteří se v té epizodě mihli) by mi stejně asi nedovolili to s těmi hvězdičkami přehánět. S přimhouřením všech očí bych snad mohl utrousit alespoň dvě. Jenže pak se mi vybaví ten WTF skok střemhlav skrz okenní tabuli a je vymalováno. Takže mi tu nakonec zůstala jedna pětícípá, kterou snad už mohu udělit bez výčitek svědomí alespoň za ten závěrečný twist. I když... ten taky mohl být o něco líp načasovaný. (16.07.2020)

Moje celkově čtvrté setkání se strašidelnou břichomluveckou loutkou. Předtím jsem s ní měl tu čest v Tales from the Crypt (5/5), Buffy (5/5) a pak ještě v jednom filmu s Anthony Hopkinsem (3/5). Chronologicky je tenhle kousek ovšem první. Ostatně, tak jako v Twilight Zone kde co. (14.03.2019)