Báječná léta pod psa

Ne příliš utěšená bilance polistopadové české kinematografie naštěstí disponuje i některými pozitivními vybočeními z této neradostné skutečnosti. Základní přednost filmu spočívá v jeho vnějškové bezvýraznosti a stereotypnosti věrně postihujících všední tvář normalizačního dne i žití. Samozřejmé vůbec není samo od sebe. Hodně pro ně znamená souhra hlavního páru Vetchý-Šafránková starší. Ale zcela nepochybně pro tento případ je neméně důležitý obsah Vieweghovy stejnojmenné knihy. Bez ohledu na to, která z interpretací je vlastně přesná, je jisté jedno: normalizace byla dobou nekončícího traumatu pro všechny. Ne svou perzekucí, ale svou šedou skutečností a následným omezováním svobody a jejích základních atributů. Svým "sametově nemravným" lámáním charakterů a páteře. Nikdo není vůči skutečné oportunitě absolutně nezlomný. A právě eroze mravnosti, tak často popisovaná v příbězích i vzpomínkách jejích protagonistů i dobrovolných zájemců, to kusejrování skutečnosti všedního dne, patří ík účinným bariérám nedodržujícím nic z řemeslnických konvencí rané normalizace. Naopak: Parazitní živoření vedlo tehdy a vede kdekoliv a kdykoliv jinde k osobnostnímu krnění. Varující limity normalizace však naše současnost namnoze ignoruje. Ke své nejvlastnější škodě. (20.10.2007)

Myslím, že je pošetilé v tomto filmu (knize) spatřovat realistický obraz bolševického režimu. Je to spíš Vieweghova humorně a sentimentálně laděná pocta jeho rodičům, lidem mimořádné důstojnosti a charakteru. Mladý Viewegh v jejich společnosti určitě prožil báječná léta, i když doba byla pod psa. --- Bohužel se zdá, že dospělému Vieweghovi jako spisovateli z toho všeho zůstal pouze neutuchající zájem o sex. (10.01.2022)

V 90tych rokoch stačilo, ak ste do filmu dali sovietske tanky a v kinách ste mali plno. Báječná léta pod psa sú presne tým prototypom filmu, prefiltrovaného českou historickou hřejivostí, ktorý na vtedajšieho diváka maximálne zaberal. Stačilo, ak niekto pritom povedal, že sovieti sú hajzlové, alebo Husák je káčko. Našťastie Nikolaev nikdy neprekročí hranicu znesiteľnosti a tak jeho film nezostarol tak, ako jeho konkurencia. Môžu zato ale najmä sympatickí herci, Vetchý so Šafránkovou držia Léta aj napriek nedejovosti stále vo vyššom priemere. Báječné to síce nie je, ale pod psa ani náhodou. Príjemné retro, možno trochu v štýle americkej nezávislej tvorby. Zžieravá kritika doby sa tu nekoná, tie léta pod psa by boli určite ťažšie. (26.02.2014)

Príjemný filmík o rokoch dávno minulých, na ktoré niektorým už spomienky pokryl prach času a iný ich majú pred sabou tak jasne aj po toľkých rokov ako keď sa ráno vidia v zrkadle. Hneď na úvod treba podotknúť že Viwiegové diela naozaj nemusím. Jeho humor mi príde celkom nehumorný a hlúpy. Viem že čítanie účastníkov zájazdu mi spôsobovali muka a po zhliadnutý filmu som my bolo ešte horšie ale tento film je takým svetlým výstrelom o pomoc a kupodivu funguje tou všetko skvele. Film má správny nadhľad, sympatické aj nesympatické postavy. Hlavných hrdinov, s ktorých najvýraznejšiý je vetchý. Ale každý mu skvelo sekunduje a takže sa môžete tešiť na krásnu hodinku a pol s postavamy , ktoré si skrátka musíte zamilovať, aspoň jednu. Film má svižné tempo , nenudí a hudba Ivana Hlasa mu dodáva určitú melancholickú nadsázku , ktorá je ako keby bodkou za tými časmi. Veľmi príjemné prekvapenie. (28.05.2008)

Nemám moc ráda romány pana Viewegha, píše je takovou zvláštní formou, která mi moc nesedí. Takže vždycky čekám, až je někdo zfilmuje. Příběh je o životě jedné obyčejné rodiny v "neobyčejné době". Ten Kvido byl maličko přemoudřelý. Ondřej Vetchý byl výborný. Nemusím film vidět každý den, ale jednou za čas se kouknu ráda. (18.05.2009)