Silkwoodová

V řadě průměrných látek Meryl Streep zachraňuje, co se dá. Tady má kolem sebe rovnocenný tým, ať jsou to vedlejší herci, režisér Mike Nichols, scénáristka Nora Ephron, náš Miroslav Ondříček, prostě tvůrci, kteří vědí, kam projekt posunout. A jak se neutopit v patetickém vyznění. Rozevlátá odborářka v podání herečky Streepové formátu sbírá důkazy proti zaměstnavateli, který v továrně na výrobu plutonia pro atomové reaktory ohrožuje dělníky. Za její smrtí zůstává několik znepokojivých otazníků, ona sama platila trochu za koketu, jindy za nezodpovědnou matku i neurotickou potvoru. Hlavně šlo ale o reálnou ženu z masa a kostí, která se toho nebála. Pomalé tempo vyprávění mi tentokráte nevadilo, rodinné soužití už trochu ano. Jakmile se totiž začnou víc řešit problémy v domě (lesbická přítelkyně, odchod Drewa) než uvnitř fabriky, zdá se být tohle drama roztahané. Čtyři hvězdy si ale zaslouží jednoznačně. Když zabzučel alarm, naskočila mi husí kůže. (31.08.2016)

Ne vždy se věrné přichycení k realitě divácky vyplácí. Radiační činnost vcelku věrná, rodinné soužití prosté dramatických momentů (nebýt problémů v práci), nedůvěra k oficiálním místům značná. S daným cílem by spíše dokument než hraný film posloužil lépe účelu odhalení nekalých praktik v jaderném průmyslu a seznámení veřejnosti s problematikou. Šel by vystavět se stejným, ne-li větším napětím. Divák by se dozvěděl, co tvrdí vědci, co aktivisté, co průmyslníci a co vláda. Jak konají a proč. Odnesl by si jiný, přesnější obrázek o rizicích pramenících z ozáření, o práci úřadů a ústavů. Bylo by to konstruktivnější než ke všem místům zasetá nedůvěra. A to i přesto, že tento film se v technických detailech ani autenticitě událostí nijak zvlášť od skutečnosti neodklání. Jsou ale chvíle, kdy lehounce postrukuje diváka k tomu, aby dal za pravdu těm postavám, které ji IMHO nemají. Třebas odborářům, když zpochybňují koncept limitů příjmu plutonia a limit 40 nCi pro něj stanovený. U nás dodnes platí obdobný limit. Má to své dobré důvody. Tato hodnota není bez rizika, ale úplně bez rizika není žádná práce. Věčně létající obchodník může spadnout s letadlem a radiační pracovník dostat rakovinu. Rizika mohou být dost možná srovnatelná. Ale dost odborných záležitostí, ani Silkwoodová se v nich neutápí, jen asi nechce být snadno smetena opozicí, která by jinak mohla prohlásit: "Ten váš film je úplná blbost, neboť A, B a C." V ospalejším tempu a věrněji rozvíjí známou myšlenku o podlosti velkých korporací posedlých ziskem. Silné ***. (13.05.2010)

By mě zajímalo jakej podíl rozpočtu šel na kartony cíg použitých v tomto snímku, Strupová s Ruslanem totiž pálej jedno žváro za druhým jako o život, hulej snad úplně všude, při výkonu práce, když maj pauzu na žrádlo, v posteli, v autě, venku, v baráku, v bistru, na návštěvě dětí, který žijou u jejího ex, na odborový schůzi i u šéfa na koberečku, jestli tady nekomu z hlavních aktérů hrozil rak tak určitě ne ze záření plutonia. I když tuhle záležitost s kuřivem zcela pominu, celý to, i když je to podle skutečných událostí, stálo poměrně za vypálenýho špačka v koši na nádraží. Děj: makání ve fabrice, porušování bezpečnosti práce na úkor zdraví, zlí šéfové, zlí kolegové, odbory tradičně vyřešící hovno, podivnej pár žijící s hnusnou lesbou pod jednou střechou a nakonec komplot, vše zabalený v nezáživnym UHO koktejlu. Mám dost. Zlatej Čínskej syndrom. (06.12.2021)

Ve své době hodně důležitý film. Dnes už chybí kontext a styl pozdního nového Hollywoodu také není univerzální, ale pořád stojí podobné výlety do minulosti za pozornost. Karen Gay Silkwoodová (1946-1974) se nechvalně proslavila jako odborářka řešící bezpečnost v jaderné továrně na zpracování plutonia. Okolnosti její smrti vzbudili mnoho otázek. Její příběh se stal určitým manifestem, i když soudní spor mezi továrnou a pozůstalými byl nakonec vyřešen mimosoudně. Továrna ukončila svou činnost hned v roce 1975. Kauzou Silkwood byl inspirován také film Čínský syndrom. Herecky je to skutečně zážitek, výrazný výkon Meryl Streep v éře po Sofiině volbě je dnes už naprostá klasika. Další velký díl pozornosti si získala Cher za svou lesbickou Dolly Pelliker, ale zdaleka nejsilnější emoce dokázala předat Sudie Bond. (14.01.2024)

Oproti známejšiemu ABSOLVENTOVI, ktorý poukazuje na latentné problémy Ameriky tak akosi cez filter a optikou jedinej osoby, SILKWOODOVÁ je omnoho komplexnejší obraz a priama obžaloba z pozície omnoho komplexnejšie vykreslenej spoločenskej vrstvy. Toto je iná Amerika ako tá z vyblýskaných hollywoodskych trhákov aj stredostavovskej idylky a jej vzťahových problémov. Taká, kde sú aj tie krásne domčeky na predmestiach obklopené nepretržitým hlukom a smradom z tovární, kde vás popáli rádioaktivita a nikoho to nezaujíma a keď to začne príliš zaujímať vás, viac než to, že máte prácu a svoj denný kus chleba, koledujete si o odstránenie. Tak ako Silkwoodová... PS. Hrdinovia (či skôr obete) tohoto filmu, ozajstní hrdinovia (teda obete) pracujúcej triedy, majú rozhodne viac dôvodov búriť sa než hlavná postava známejšieho NIcholsovho filmu. Ale na rozdiel od bohatých detičiek, ktoré utiekli z blahobytu a stali sa hipíkmi, nie sú robotníci takí zaujímaví. Jedným z dôsledkov ich do dneška pokračujúcej, neviditeľnej vzbury je Donald Trump ako prezident najmocnejšej krajiny sveta... (25.08.2017)