Chobotnica

Tento seriál jsem viděl již v dětství, v té době jsem nepochybně nerozuměl celému principu fungování mafie a jejich struktur a s tím souvisejícímu marnému boji „státu“ proti ní. Po 25 letech se člověk na tento seriál dívá jinýma očima. Sám již obeznámený z médií a také z reálného života s fungováním podobných struktur u nás lze se jen modlit, abychom neskončili jako na Sicílii – „kdo neuposlechne, zemře“. Hustá atmosféra, realisticky zpracovaný děj a paranoidní prostředí všude kolem (i uvnitř policie) přináší divákovi rozporuplný pohled na marný boj hlavního hrdiny komisaře Cattaniho s mafií. Jen těžko si představit někoho, kdo by fandil „těm druhým“. Vyvstává však otázka, zdali má to vůbec smysl. Obdobně se v reálném světě musel cítit i vyšetřující soudce Falcone, který v této době také bojoval s mafií, a nakonec zemřel krutou smrtí. Drogy jsou svinstvo, avšak jsou to ohromné peníze, které se na obchodování s nimi vydělávají. Na Sicílii se do tohoto obchodu přímo i nepřímo zapojují všichni, chudí mají práci, bohatí perou peníze, dálo by se říct, že jim to všem vyhovuje, a to, že sem tam někdo kvůli závislosti na heroinu zemře, nu, nevadí… A v tom přichází komisař Cattani, který s tím vším, s tou chobotnici chce bojovat… (16.03.2015)

„Dvojka“ Chobotnice udržela vysokou laťku první série. Nový režisér Vancini povznesl boj hlavního hrdiny z boje proti lokálním mafiánům na Sicílii na válku proti celostátně zorganizovanému mafiánskému systému, k tomu provázanému s tajnými službami. Nutno dodat, že je v tom určitá symbolika. V reálném světě by takto osamocený pan komisař, vedle něhož každou chvíli je zlikvidován někdo jemu blízký, zřejmě nebyl schopen cokoliv udělat. Byl by umlčen, jako ostatní. I když je fakt, že v odhalování toho “zlého systému“ mu napomáhá skutečnost, že se v podstatě tváří, že se „obrátil“ a je s nimi, už „zmoudřel“ – jak mu naznačil jeden z padouchů, advokát Terrasini. Oni se však mýlí, Cattani je neústupný. Mstí se za smrt své dcery jako bulldog do doby, než docílí likvidace veškerého zla. Opravdu se mu to podaří? O hudbu se tentokrát postaral světoznámý hudební génius Ennio Morricone a tento tvůrce dodal seriálu ten správný šmrnc. (19.03.2015)

Zde v komentářích bylo řečeno vše. Tato série je vyvrcholením příběhu s dr. Cattanim, jehož boj s mafií se stál pro něho osudným. Nutno dodat, že si o svůj osud po celou dobu koledoval, ale přesto člověk měl jakýsi pocit beznaděje. Svět mafie je brutální, avšak nejvíce mi bylo líto těch dětí… (03.04.2015)

Pátá série byla první po smrti komisaře. Jsem si vědom, že navázat se zajímavým příběhem nebylo jednoduché a myslím, že se scenáristé dost činili, neboť děj této série nejenom navazuje na předchozí díly, ale také vkládá do celého kontextu nové skutečnosti, které vysvětlují události z dávných časů. Zajímavá je celá konstrukce podvodu z roku 1970, a kterýžto podvod se snaží pánové znova uskutečnit. Krátký popis. Nejprve je důležité mít velký obnos peněz (20 bilionů lir), v tom je nejlepší pomocník stát (důvod poskytnutí takové sumy se už vždycky vymyslí). Pak je nutno získané prostředky převést do bankovního ráje v Lucembursku (maličká banka), následně je třeba je tzv. hotově vybrat, nakoupit drogy, prodat a zhodnotit a stejnou sumu vrátit do této banky. Nic se neděje, avšak zisk je čtyřnásobný a všichni účastnici „transakce“ jsou happy. Jenže tomu všemu se snaží zabránit soudkyně Silvia Contiová se svým týmem a hlavně „nová hvězda“ – David Licata. Ten má těm „zlým“ z minulosti co oplácet. A tímto se příběh uzavře, vše do sebe zapadá. Opravdu velmi dobrý počin tvůrců této série. (03.04.2015)

Davida Licatu jsem si nakonec oblíbil, skoro stejně jako Cattaniho. Nejspíš proto, že byl úplně jiný než Cattani, žádný snílek, ale muž činu. A možná ještě i s tím vědomím, že tento herec byl těžce nemocný a brzy po natočení této série zemřel. Pro našince se tuto sérii hodnotí jinak, člověk se musí trochu oprostit od obsazení některých rolí, jaké si zahráli Jirka Růžička, Martin Dejdar a jiní. Jako celek se tato série jeví komplexní. Viděl jsem ji v mládí a vzpomínky jsem měl poněkud jiné, zejména na závěrečnou scénu s p. Hrušinským, teď jsem některé věci pochopil lépe. Poněkud mi vadily některé historické nesrovnalosti, ale dálo se to hodit za hlavu. Tano Carridi tentokrát byl více lidský. Zajímavá změna. (16.04.2015)