Chobotnica

Nevim jak by me chobotnice bavila dnes, ale vim ze jako decko jsem ji miloval. Taky si celkem dobre vybavuji cattaniho bidny konec:( Kazdopadne "sedy vlk" m.placido je hodne charizmaticky paaan, dnes uz se bohuzel nic takoveho mezi rexama, kobrama a podobnyma blbostma nevidi, snad jen ten starej horst jeste drzi vlajku :) (24.07.2005)

Nebudu psát komentáře ke každé sérii, viděl jsem čtyři a bez Placida nemám na další chuť, byť nebudu zapírat že Patricia Millardet je pro mě dost silný magnet. První série má opravdu vynikající scénář, v dalších slábnoucí kvalitu vynahrazuje Morriconeho hudba. Čtyři hvězdy dávám trochu i z nostalgie, protože při premiéře jsem to hltal. Většinou to nikde není moc uvedeno, ale seriál má především hodnotu jako průlomový, velmi volně inspirovaný osudy soudce Borsalina. Tohle si v Itálii do té doby nikdo nedovolil a rozkrývání praktik mafie bylo bleskem z čistého nebe. Seriál má doslova příšerně tísnivou atmosféru a magického hlavního hrdinu, kterému je později úžasným soupeřem fantastický Remo Girone, vše je korunováno skvělým českým dabingem. Jsem rád, že jsem se na to po letech podíval. (01.08.2017)

První seznámení s komisařem Cattanim, který přijíždí na Sicílii plný sil a odhodlání. Hned z počátku se mu daří a snad i věří, že se mu může podařit uspět v boji s italskou mafií. Bohužel se mýlí. Karta se totiž záhy obrátí a podsvětí Cattaniho tvrdě srazí na kolena. Co je dobré je perfekní vykreslení psychologie hlavního hrdiny a velmi propracované dialogy. Skvělé jsou i záporné charaktery mafiánských bosů v čele s advokátem Terazinim nebo Laudeem. (28.02.2011)

Jakožto divák, který v těchto dnech právě sleduje Chobotnici od jejích začátků doposud, u čtvrté série skutečně lituji, že zde není možnost vyššího hodnocení, protože ***** je opravdu málo! Bez Morriconeho hudby by to asi nebyla tak dojemná a napínavá záležitost, ale proč to proboha řešit. Ta hudba a seriál už jedno jsou. Dohromady je to tedy dokonalost sama, a to nejen díky úžasné scéně Tana s koníkem a téhle postavě vůbec, která v divákovi vzbuzuje tolik různých pocitů. Máte ho rádi, je vám ho líto, bojíte se ho, nevyznáte se v něm, a přesto vás přitahuje, to se Remo Gironovi opravdu povedlo. Je docela legrační, že jsem si kvůli seriálu pořídila moka konvičku a úplně jí propadla. Seriál sám o sobě stejně jako Tano vzbuzuje hodně emocí, člověk je napjatý jako struna, dojatý, zoufalý, po zhlédnutí byť jednoho dílu emočně úplně vysátý, je to náročné, ale stojí to za to!  Seriál jsem dokoukala až do jeho desáté série a nemůžu říct, že by ty další od zmíněné čtvrté byly špatné. (Nejen) můj oblíbenec Tano je ústřední postavou většiny z nich a další série jsou rovněž povedené a i více akční, moc se mi líbil pohled (nejen do Tanovy) minulosti, a ta hudba. Těžko se se seriálem loučím a určitě se k němu brzy vrátím, protože je to skvostný počin. (06.02.2021)

Nezapomenutelná hudba - Ennio Morricone, Riz Ortolani, Gino Marinuzzi. Tento seriál je jednoznačně z těch nekomediálních nejlepší. Postava samotného Corrada je naprosto geniální. Skvěle vybraný herec, skvěle vypíchnuté vlastnosti hlavního hrdiny, ale i celé mafie. Není divu, že si mafie údajně tehdy začala dělat obavy. Avšak začít s jedním člověkem v čele proti celé mafii, to už musí mít člověk kuráž a tu Corrado bezesporu má a bere to dech i po téměř třiceti letech (psáno 2010). Co oceňuji ale nejvíc je, že Corrado se chová jako opravdový chlap. Většinou ví, kdy má mluvit a kdy naopak. (02.03.2008)