Love, Death & Robots

V první řadě je třeba říct hlavní - nenechte se zmást hodnocením. Serie Love, Death & Robots se totiž nedá hodnotit jako celek, protože každý díl je svým způsobem unikátní povídkou ve vlastním stylistickém provedení. Toto má za následek rozporuplné názory mnoha lidi, kteří semnou budou souhlasit v tom, že je třeba opravdu nutno hodnotit každý díl zvlášť. Co má ovšem většina dílů společné je CGI v různých verzích. V dílech jako je třeba Secret War a Shape-Shifters máte pocit, že se spíše jedná o trailer na nějakou šílenou pc hru. Naopak v díle Beyond the Aquila Rift máte zase pocit, že se právě díváte na kapitolu z celkem kvalitního CGI filmu a pak narazíte na díl Lucky 13, kdy si říkáte jestli je tohle fakt CGI nebo už se jedná o hraný film. Plejáda dílů tedy lítá nahoru a dolů spíše na názoru diváka, než na kvalitě celku, protože každý si v tom najde to co se mu líbí a to co vyloženě nesnáší. (16.03.2019)

Slabší a to znatelně. Oproti předchozí sérii která se nebála experimentů a překonávání bariér tu máme skoro genericky nudné příběhy, které sázejí na jistotu a opouští (ve většině) ona skrytá poselství, díky kterým byla první série tak skvělá. Ubrání epizod tomu taky nepemohlo, resp. můj dojem je takový, že třetí série je následkem účelného odtrhnutí půlky obsahu, který druhá série měla mít. (14.05.2021)

Pakliže nás druhá série LD&R naprosto urazila a znechutila natolik, že jsme pantoflí Netflixu vyhrožovali, tak třetí série opět vše napravila. Devět naprosto skvělých, ujetých či zajímavých dílů konečně naskočilo zpět do vlaku mířícího tím správným směrem a my jsme se dočkali toho co máme rádi. Hodnotit opět celek jako takový je nesmysl, nicméně kvalita se stále drží více nahoře. (21.05.2022)