Po životě

Čumění na mrtvou manželku, návštěva kanclu, návštěva fotra, návštěva hrobu...šablona začne po pár dílech až nudit. Oproti Kanclu nebo Extras tomu chybí moment překvapení. Gervaise mám hodně rád, ale tady rychle sjede do mainstreamu. A najede na klišoidní až patosní proměnu hlavní postavy - z člověka na dně na člověka s nadějí a chutí žít. Ono by mi to vlastně ani nevadilo, kdyby z toho nekoukal kalkul a hra na city za každou cenu. Já to prostě Rickymu nežeru. Možná je to částečně dané i tím, že na tyto náročnější postavy by potřeboval být lepším hercem:-) (07.05.2020)

Mile sarkastická a zároveň i oduševněle vyzrálá podívaná s depresivními konturami, jež nám skrze všudypřítomnou melancholii a osobní katarzi předává veskrze pozitivní zprávu o síle lidského ducha. After Life ze scénáristického pera slovutného Rickyho Gervaise není určitě pro každého. Někomu se tento počin může zdát tlačený až moc na sílu, u někoho zase mohou načrtané myšlenky a pocity pouze neškodně sklouzávat po povrchu, aniž by zanechaly nějakou hlubší stopu. Avšak pokud jste zrovna v tom správném rozpoložení, tak si tuto vytříbenou seriálovou jednohubku, v níž zahořklý muž po smrti své manželky objevuje sám sebe a své okolí, jaksepatří užijete. Nebojím se zde napsat, že Ricky Gervais, muž, jenž vždy na předávání Zlatých Glóbů nenechá na povrchních celebritách nit suchou, zde zanechal kus svého srdce a duše. Už jen díky tomuto byste seriálu After Life rozhodně měli dát šanci – vážně to totiž stojí za to. (Netflix) „Happiness is amazing. ...“ (11.08.2022)

S1:** Ricky Gervais se pokouší o další sondu do patetického života lidského druhu, tentokrát se však netrefil do černého. Ba ani nestřílí do terče. Čekal jsem alespoň nějaké vtipy, ale u všech 12 epizod jsem se zasmál pouze párkrát. Při sledování jsem se navíc nemohl zbavit dojmu, že sleduji levnou televizní produkci. Gervais bohužel vůbec nedodržuje zlaté pravidlo filmařů "show, don't tell". Hraje tedy manžela, kterému zemřela žena na rakovinu a on by se nejraději zabil, ale pořád jen mluví o tom, jak se cítí hrozně, nikdy nenastane situace, kdy svůj žal ukáže. Jeho poloha je tedy velmi těžce uvěřitelná. Jakoby se nemohl rozhodnout, jestli točí komedii nebo drama. Gervais jen prostě potřeboval další médium, skrz které by šířil své názory. Co se technické stránky týče, tak jsme přinejlepším na průměru. Stejné nudné záběry bez invence, hudební podkres nulový. S2:** Druhou sérii vystihuje jedno slovo – lenost. Gervais jede přes kopírák. Jak se říká „když to funguje, proč něco měnit?“. After Life je však výjimka, protože zde nefunguje nic. Vedlejší postavy jsou zde prakticky jen na okrasu, seriál je one-man show Gervaise, který opět světu představuje své názory, za kterýma si pevně stojí a má tudíž perfektní výmluvu, proč shazovat všechny ve svém okolí. Každý dialog skončí tím, že začne povídat, jak strašně mu chybí jeho žena. Seriál se točí v podstatě okolo těch samých dějových linek a situací jako první série (občasné výjimky se najdou, není však o co stát), dokonce i ty začátky, kdy si Tony pouští ráno v posteli videa se svou zesnulou ženou a poté vstane a jde dát psovi nažrat, jsou pořád ty samé. Neustále povídá, jak je strašně smutný, ale nijak to na něm nejde vidět. V posledním díle první série se z něj stane slušňák, který chce konat dobro, aby si o dva díly později zase utahoval z kolegyně v práci, protože mu při psaní scénáře nejspíš došly nápady. Při sledování scénky, kdy ředitel amatérského divadla vysvětluje, jak ho znásilnil duch, jsem měl pocit, že tohle přece nemohl žádný producent při smyslech pustit na Netflix. Mýlil jsem se. Mdlé a nudné, opakující se šeď. Alespoň že byl někdo tak uvědomělý a změnil font v titulcích, protože i ten vypadal v první sérii amatérsky. Očividně nejsem cílová skupina, protože vůbec nechápu celkově vysoké hodnocení. Snad jediný Matty pochopil, že tohle je opravdu slátanina :). (11.07.2020)

Celý seriál mi přijde jako seskupení jednotlivých scén daných dohromady. Ale skvělých scén a Tonymu bohužel velmi rozumím. Zemřela mu milovaná žena a jediný přítel v jednom, nemá smysl tu dále být a na ničem už příliš nezáleží. Jen na psovi, který mu zůstal. Z videí, které mu žena už s vědomím své smrti, zanechala, můžeme vidět, jak skvělý a laskavý člověk to byl a jak velká je jeho ztráta. A tak Tony dál tak nějak proplouvá životem, se smrtí ženy se vyrovnává po svém, čímž štve všechny kolem sebe. Docela hodně slýchávám názory, že druhá série zklamala, protože se seriál začal snažit prodávat moudra typu 'stále je tu pro co žít, i když už dávno máme pocit, že tomu tak není'. Moc tyto názory ale nechápu. Stejně tak jako v realitě, se lidé kolem nás ne zrovna moc rádi dívají na to, jak někdo koho mají rádi, vede mrzutý život se silnými sebevražednými sklony. To je přeci jasné, že se takového jedince budou všichni snažit přesvědčit o tom, jak krásný život vlastně je a zvracet na něj své inspirativní citáty. Ale tak to prostě je. Taková je realita. Ricky Gervais vlastně natočil dílo, které je něco jako sledovat reálné záběry ze života na obrazovce. A to je na tom to nejlepší. Kdyby totiž Ricky Gervais natočil seroš o tom, jak vám někdo při sebevraždě drží palce a přeje vám brzkou smrt, to by byla tak trošku fantas magorie. Každopádně se mi ale s tímto zpracováním trefil přímo do noty. Já osobně bych klidně brala, aby seriál nebyl natočen až tak 'novodobou' kamerou a všechno se třeba namísto nynějška odehrávalo v 80. nebo 90. letech, ale za celkovou kvalitu seriálu tuhle jedinou nemilost dokážu odpustit. Hlavně co je mi hodně sympatické a co mě moc těší je, jak krásně a čistě je tu znázorněna láska jako taková. Člověk je na obrazovkách zvyklý na falešný typ lásky, takový ten instinktivni. Ale láska člověka k druhému jako je právě ta Tonyho ke své zesnulé manželce Lise, není na plátnech moc častá a hlavně ne moc pravděpodobná. Já Tonymu ale naprosto rozumím a mám to s láskou uplně stejně. Smrtí láska totiž nekončí, naopak se ješté více prohlubuje a vám nezbývá nic jiného, než se bez své lásky naučit žít život tak trpký, jaký bez ní opravdu je. - "I'd rather be nowhere with her than somewhere without her." (03.06.2020)

Svetonázor Rickyho Gervaisa je všeobecne známy, no tuto sa mu ho podarilo prepašovať do seriálovej tvorby, keď sa skryl za postavu čerstvého vdovca, ktorému jeho nepríjemné životné pravdy okolie vzhľadom na jeho stratu toleruje. Absurdný humor sa tu nájde, ale vo svojej podstate to je vážny, ergo smutný seriál. Jednotlivé epizódy sú repetitívne, ba až schematické a v tom spočíva čaro celého seriálu. Vďaka opakujúcemu sa motívu môže sledovať vývoj hlavnej postavy, no aj tých vedľajších. Záverečná tretia séria bola poznamenaná tým, že sa Rickymu na to dve predstaviteľky sympatických vedľajších postáv vysrali. Záver zostal otvorený. (13.01.2023)