Hlava-22

Film jsem viděl v době puberty, kdy coby milovník válečných leteckých snímků jsem zbožňoval Bitvu o Británii a Bitvo o Midway. Hlava 22 i přes krásné bé dvacetpětky mi svým nesrozumitelným dějem připadala jako blbost. Až po letech jsem se dostal k Josephu Hellerovi a jeho knihám. Yossarian a vůbec celá ta banda z letecké základny středních bombardérů na Italské Pianose mne uchvátila. Myslím, že je to jedna z Hellerových nejlepších knih a spolu s Jak jsem vyhrál válku druhá nejironičtější a nejsarkastičtější protiválečná kniha. Heller zde čerpal ze svých vzpomínek, kdy on sám sloužil jako bombometčík u 488. bombardovací perutě 340. bombardovací skupiny 12. letecké armády USAAF.Samozřejmě jsem snímek viděl po letech znovu. Tentokrát pohledem Yossariana který chce domů, Indiána, Majora Majora i plk. Catharta. V tomto ojedinělém případě se domnívám, že je nejlepší nejdříve přečíst před shlédnutím filmu knihu (nejen pro pochopení filmu, ale celkově pro její nadčasovost). I když nutno uznat, že režisér se s touto těžkou kadencí popral výborně. (28.07.2011)

Mike Nichols natočil válečnou satiru, která si z války děla srandu poměrně vážným způsobem a možná proto je ze začátku tak vtipná. První půlka je opravdu výborná a vtipných (či spíše absurdních) situací je zde překvapivě hodně. Škoda, že to nevydrží až do konce a později humor začne upadat a film až moc zvážní. Nichols už natočil lepší kousky. (28.07.2009)

Těžký film. Nečekal jsem takovouhle záležitost, i když vzhledem k režisérovi Miku Nicholsovi jsem měl očekávat trochu jiný film než je obvyklé. Jeho praktiky a někdy jeho divadelnost působí ve filmech rušivě a je schopna celý film poslat do kytek. Hlava 22, která vychází ze slavné knihy od Josepha Hellera. Hlavní myšlenka a to jak se v Americké armádě posuzuje bláznovství vám ve filmu je několikrát vysvětleno. Kdo vydrží sledovat celý film bude na konci odměněn opravdu skvostným koncem. Bohužel cesta k němu je plná nástrah v podobě nudy, překombinovanosti a přílišného černého humoru, který na začátku potěší a rozesměje(pád bombardéru), ale ke konci otravuje. (22.11.2006)

Kapitán Yossarian má problém. Vláda Spojených států chce vyhrát válku, důstojníci chtějí kariéru a vyznamenání, Yossarian chce v první řadě přežít. To - sami uznáte - nejsou tak úplně shodné cíle, zvlášť když Yossarian s každým dalším zbytečným mrtvým a s každou další ukázkou rozkladu morálních hodnot čím dál víc ztrácí ideály a roste v něm znechucení nad bezohledností a manipulacemi ze strany velících důstojníků. Yossarian je protipólem příkladných, uvědomnělých hrdinů válečných příběhů o odvaze a cti. Je v něm něco z Haškova Švejka a něco z Krylova Neznámého vojína. Yossarian nejdřív šílenství kolem sebe nechápe, ale čím víc ho poznává, tím víc ho touží poslat někam a zařídit se po svém. Při shlédnutí jsem oceňoval ironii, situační komiku a výsměch tradičnímu patetickému pojetí války, ale plně jsem Nicholsův snímek docenil až po seznámení se stejnojmenným seriálem. Snímek se s tím nepáře, je trefnější a cítím v něm větší přítomnost autora předlohy Josepha Hellera. Mimochodem, v době vzniku, který se datuje do doby vietnamské války, měla řada předních filmových amerických publicistů s filmem, respektive s jeho hrdinou, problém. Považovali ho za amorálního zbabělce, který maří protinacistické válečné úsilí. Já ale Yossarianovi a jeho zaječím úmyslům naprosto rozumím. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2021)

Styl satirickeho humoru mi dost pripominal môj milovany Mash alebo Stalag 17, ale napriek tomu mi tento film prilis nesadol. Tentokrat ma vôbec nezaujali postavy a tym padom tam bolo dost hluchych miest. Mozno keby tam bolo ovela viac vtipov, tak by mi to nevadilo, ale kadencia vtipov nebola az tak vysoka ako som dufal. Davam tomu solidnych 6/10. (14.03.2015)