Hlava-22

Ve své době byl tento film průbojným činem, depatetizací války, zdůrazněním její každodennosti a také těch, kterým se běžně říkalo "týlové krysy". Nedostatková ekonomika, a tou je tak trochu svým způsobem každá válka, vytváří neobvyklou skutečnost, v níž obvyklé věci mravnosti působí poněkud nezvyklým dojmem. Kapitán Yossarian, hlavní postava HLAVY, vstupuje do děje jako člověk, o kterém nevíme, zda umírá nebo se naopak do života vrátí: je totiž bodnut do citlivého místa a není jasné, zda tento pokus o vraždu přežije. Druhá konstitutivní linie díla, umírající kolega z letadla, jehož život se snaží zachránit, se naopak propadá ze života do neodvratné smrti. Yossarian bojující o jeho život a zápasící přitom s vlastní lidskou slabostí, tvoří v díle vyvažující prvek oproti hlavní dějové linii šmeliny a rozkladu, který se koncentruje kolem vyšších důstojníků leteckého útvaru, v němž je nucen sloužit. Realita s přibývajícími metry filmu nabývá na absurdnosti a postupně stupňuje v hlavním hrdinovi pocity bezmoci a rezignace i zoufalství, protože v náznacích silových situací opakovaně zjišťuje, že je bez šance byť na malý úspěch. Unavena je ale i druhá strana: její návrh, aby se po povýšení a udělení válečného vyznamenání vrátil do americké vlasti, to naznačuje s dostatečným důrazem. Konec, umocňující absurditu děje, Yossarianovo zoufalé vyplutí na leteckém záchranném člunu, takřka ztracená pouť za ztraceným lidským obsahem vlastního života, mluví za mnohé. Připomíná v tomto ohledu stejně pudovou reakci vojáka Čonkina v nedoceňovaném Menzelově filmovém zpracování novely Vladimíra Vojnoviče ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA ČONKINA. I dnes zůstává HLAVA, ta podivná právní norma, kolem které se vine děj filmu, dílem zralým a ve své sladkohořkosti a bolestnosti divácky vděčným. (20.05.2015)

Zmatek, ve kterém jsem se ztrácel podobně jako kapitán Yossarian, nebyl zmatek válečný, ale zmatek scenáristický. Viděl jsem řadu skvělých scén, k popukání vtipných, absurdních i mrazivých, nicméně nakonec jsem měl pocit, že řadu z nich jsem ani vidět nemusel - že byly takřka zbytečné a že by Hlava 22 musela být mnohem delší, aby se je podařilo do děje pořádně začlenit a aby se všechny ty podivné postavičky v uniformách staly opravdovými postavami. Nicméně obžaloba války je to i tak působivá a hvězdné obsazení je vskutku hvězdné. (23.06.2019)

(Proti)válečný snímek o tom, že nejen "VÁLKA JE VŮL!", ale také o tom, že se vždy najde dostatek "volů", kteří ji dokáží využít ve svůj prospěch (vše samozřejmě s dostatečným zdůrazněním společenské přínosnosti)... a současně se na place vždy objeví pár "volů", kteří mají rozumu jako šafránu, ale kteří (bohužel) mají možnost rozhodovat o mnohém a o mnohých. Snímek zobrazující řadu absurdností spojených s válkou: kaplan, jehož hlavním posláním dle "zelených šéfíků" je především vymýšlet dostatečně "pěkné a živé modlitby, aby vojáci odlétali s dobrým pocitem", "schopnost" některých schovat pod válečným běsněním své osobní šílené činy... a když náhodou na něco chybí argumenty? Nevadí, vždy je přece po ruce "Hlava 22". Snímek plný "mrazivých" a absurdních vtípků a momentů, které však nenechají "citlivého" diváka klidným a samy o sobě vedou k otázce pátrající po smyslu: "Proč to všechno?" (03.11.2003)

Údajně skvělá kniha Josepha Hellera mě zatím úspěšně míjela (No on to není žádný výkon, protože vždycky si najdu důležitější činnost, než jít do knihovny. Třeba zírání z okna. A když už tam omylem zabloudím, tak mě potom musí daná knížka dva měsíce hypnotizovat z poličky, než se do ní pustím) a tak jsem si říkal, že moje šance pochopit tenhle film jsou asi tak stejně vysoké, jako šance, že bych to nandal Einsteinovi v logických hrách (Tak kdybych ho teď vykopal, tak bych ho možná i dal. Samozřejmě myslím za živa). Jenže Hlava 22 ani tak není o tom jestli pochopíte příběh nebo ne, ale jestli si tuhle černo-humornou bizarnost užijete a já se bavil královsky. A musím před Nicholsem smeknout fiktivní buřinku, protože si dokázal s filmem formálně vyhrát jako Heller s psychologií svých postav. Navíc vybral skvělé herce v čele s úžasným Alanem Arkinem a výborným Jonem Voightem, který si z války udělal společnost s ručeným omezením. Také potěšil Orson Welles v roli generála Dreedla. Plusové body navíc za kameru a hudbu. Hodně silné 4*. (01.04.2008)

"Rád bych věďěl jak jste to dotáhl na kapitána." -"To vy jste mě povýšil..." Táto vojnová satira ma vždy udivovala svojou vizuálnou stránkou , dialógy samozrejme rovnako nadčasové, na ktorej vôbec nepoznať rok výroby 1970. Nebyť mladých tvárí známych hercov, tak filmu ani zďaleka netipujem 45 rokov. Asi najlepšie vyšiel z filmu kšeftár a priekupník J. Voight, ktorý sa na vojne potrebuje len a len nabaliť...Občas v deji vyskočí zopár hluchých momentov, pravdepodobne preto sa o knihe hovorilo ako o nezfilmovateľnej. Myslím, že bez nich by si film získal širšie publikum, ale u mňa spokojnosť. 70%. (24.03.2015)