Hlava-22

Nečíst knihu, asi jsem z toho zmatená. Film je zhruba stejně přehledný jako Milovy obchody. Když si k tomu dáte bavlnu v čokoládě a vaše soustředění nebude mít rozptyl bombového náletu, odnesete si přesně ten správný pocit. Všichni máme svůj podíl, Mr. kulyk, který mi vnutil jak knihu tak film, zcela jistě. (28.04.2013)

Vzhledem k tomu, že znám a mám moc rád knižní předlohu, nemůžu film hodnotit plným počtem hvězdiček, jelikož je tam z knihy asi pětina. Přesto musím uznat, že se Mike Nichols s obtížně zfilmovatelnou předlohou popral skvěle. Casting je také výborný! Alan Arkin v roli Yosariana hraje možná životní roli. (21.10.2007)

Uživatel hippyman to řekl přesně. Alan Arkin není Klingr. Pokud chci vidět blázna ve válce, podívám se radši na M.A.S.H. a pobavím se u toho, protože tenhle film je totiž krom toho, že by měl být zábavný, taky dost filozofický a to mě nebaví. Ale také obsahuje pár neskutečně náročných scén a když jsem sledoval scénu, kde kolem herců lítají letadla..uvědomil jsem si, že to počítače skutečně v žádným případě nejsou a ta preciznost v tom filmu je znát. (12.02.2010)

DivX/// Obsazení 5/10 Děj 4/10 Hudba 3/10 Efekty 6/10/// +pochopitelně knižní předloha, všobecně nálada filmu -v podstatě bez hudby, přestože film trvá jen 2 hodiny zdá se být dlouhý/// Film který je postavený na hlavu a svým způsobem měl předvést jiný pohled na válku. Je pravdou, že mě občas některé scény dostali, pobavili nebo nějak vyvedli z míri, ale přesto jsem se u filmu zoufale nudil. A celkový pocit filmu je takový nemastný neslaný. Je mi jasné, že film nejspíše osloví kritiky nebo náročné diváky. Mě ovšem spíše odradil i od knihy, což není dobře./// Celkem 45%/// (18.03.2007)

Film jsem viděl v době puberty, kdy coby milovník válečných leteckých snímků jsem zbožňoval Bitvu o Británii a Bitvo o Midway. Hlava 22 i přes krásné bé dvacetpětky mi svým nesrozumitelným dějem připadala jako blbost. Až po letech jsem se dostal k Josephu Hellerovi a jeho knihám. Yossarian a vůbec celá ta banda z letecké základny středních bombardérů na Italské Pianose mne uchvátila. Myslím, že je to jedna z Hellerových nejlepších knih a spolu s Jak jsem vyhrál válku druhá nejironičtější a nejsarkastičtější protiválečná kniha. Heller zde čerpal ze svých vzpomínek, kdy on sám sloužil jako bombometčík u 488. bombardovací perutě 340. bombardovací skupiny 12. letecké armády USAAF.Samozřejmě jsem snímek viděl po letech znovu. Tentokrát pohledem Yossariana který chce domů, Indiána, Majora Majora i plk. Catharta. V tomto ojedinělém případě se domnívám, že je nejlepší nejdříve přečíst před shlédnutím filmu knihu (nejen pro pochopení filmu, ale celkově pro její nadčasovost). I když nutno uznat, že režisér se s touto těžkou kadencí popral výborně. (28.07.2011)