Vtáčia klietka

Udělat dobrý americký remake francouzské komedie je jako umět strhnout ubrus se stolu a nepokácet přitom věci na něj pokladené. Američané jsou ve své podstatě velmi konzervativní, hákliví na své soukromí a vnitřní život. Než vyjdou na ulici, nasadí si pomyslnou masku "keep smiling" a snaží se být asertivní. Liberální Francouzi jsou jiní - pro ně jsou emoce vším. Když se nic neděje, nějaký problém si prostě vytvoří, aby kolem něj mohli půl dne tančit, vyhazovat ruce nad hlavu a vykřikovat "C´est ne pas possible!" ;o) Asi proto od nich bez problémů vezmeme i nejnepravděpodobnější komdiální zápletku jako něco normálního a snadno uvěřitelného. I Amíci se tomu smějí, ale nevěří, že by to fungovalo i u nich. Hrdinové remaků proto nejsou nikdy normální lidé, ale různí pomatenci, čímž se má vysvětlit jejich výstřední chování. To byla chyba Dne otců, například. Ptačí klec je dechberoucí výjimka. Scénáristka Elaine Mayová a režisér Mike Nichols (v 50. letech populární dvojice televizních komiků) převedli francouzskou Klec bláznů do amerických reálií s právě tak filigránskou pečlivostí, jako když se staví model lodi v lahvi. Upravovali velmi opatrně, častěji ubírali než přidávali. A dosáhli toho, že se film bez potíží varovnal originálu. Samozřejmě když přijmete, že hlavní roli nehraje úžasný Michel Serrault, pro nějž byla napsaná už divadelní předloha a v době natáčení měl roli v malíčku. Vzhledem k tomu handicapu není Nathan Lane vůbec špatný. A špatné nejsou ani některé drobné změny - postava konzervativního politika v originálu působila dojmem mluvčího jakési pomatené církevní minority, kdežto tady je to dokonce senátor existující Konzervativní strany a všechny narážky na to téma jsou přímočaře adresné. Jeho žena - další rozdíl - není jen submisivním přívěskem, je to příslovečný krk, otáčející hlavou rodiny. A nejpůvabnější rozdíl je, že pan senátor si "paní Colemanovou" narozdíl od svého předobrazu velmi oblíbí. ;o) 80% (22.01.2007)

Během přesunu za oceán se nějak z první poloviny vytratil vtip. Okouzlující je filozofické zamyšlení na téma dekadence a sčítání matek. Vyložená ztráta času to není, leč za originálem zaostává tento film značně výrazně. Pro milovníky Klece bláznů má smysl tento kousek vidět snad jen kvůli dámě v bílém. (30.12.2018)

Armand a Albert jsou homosexuální pár středních let. Armand vlastní travesty klub s názvem Ptačí klec. Oba spolu vychovávají Armandova syna, který jednoho dne oba překvapí svým rozhodnutím se oženit, ale otec nastávající nevěsty je vlivný republikánský senátor a syn si nepřeje, aby se dozvěděl o tom, že jeho otec je gay. Nezbývá než sehrát všechno tak, aby to vypadalo, že Armand s Albertem nejsou orientovaní na stejné pohlaví. Nebude to snadné, ale bude to vtipné. Je nutno dodat, že tahle komedie vychází z divadelní hry a je to na ní znát. Divadelní minimalismus je patrný zejména uprostřed filmu, kdy však také dochází na velký příval gagů, když je senátor na návštěvě u páru a oba předstírají heterosexuální orientaci. To je nejlepší část filmu a Robin Williams s Nathanem Lanem svoje "přihřáté" postavy hrají perfektně. Před a po této scéně vtipů výrazně ubude, což je škoda, protože po pomalém rozjezdu přišla gagová smršt a konec mně přišel trochu moc absurdně crazy, a mohli si s ním dát trochu větší práci a vylepšit ho. Komedie, která se vyplatí vidět pro skvělé herecké výkony zejména dvou hlavních představitelů výborně nadabovaných a prostředek filmu rovněž stojí za to. 60% (11.06.2012)

Podařená komedie s mnoha velice dobrými momenty, z nichž většinu má na svědomí Nathan Lane (Každý jeho hysterický výstup stojí za to... A co teprve když se zkouší chovat jako muž!). Všechno, co jsem viděl v první hodině, ovšem hravě přebila závěrečná společná večeře, při níž Gene Hackman obdivoval paní Colemanovou / Goldmanovou, Robin Williams se neustále hroutil, ultrateplý Hank Azaria coby majordomus Agador Spartakus sebou mlátil o zem, jelikož nebyl zvyklý nosit boty... No, něco neskutečného. (24.05.2012)

Výýýýbornááá komedie o komplikacích, které nastanou párku homosexuálů, když se heterosexuální syn jednoho z nich rozhodne oženit s dcerou amerického kongresmana, bojovníka proti nemravnosti. Všichni herci jsou skvělí, ale Nathan Lane hraje přímo oscarově. Jeho hysterické reakce, pití kávy s odtaženým malíčkem, chůze a la John Wayne - to je prostě kouzelné. Ještě bych vyzdvihl Hanka Azariu, jenž coby domácí pomocník také kouzlí. (23.07.2002)