Kriminálka Miami

Jsou tři možnosti, jak k CSI Miami přistupovat. Zbožňovat, nenávidět nebo z toho mít prdel. Druhé dvě možnosti jsou můj případ. Ve svý ujetosti je to strašně zábavný. "Herci" jsou až na Carusa převážně dřevěný modelové, kterejm by člověk nevěřil ani maturitu, nedejbože nějaký super vědecký znalosti. A ještě ke všemu jsou všichni strašlivě nesympatický. Delko a jeho mega sanice, Wolf s tím svým zácpovým výrazem, příšerná Natalie... Krom toho plešouna a Carusa není snad nikomu víc jak 25, maximálně 30 let, na místo činu chodí ženský na metrovejch jehlovejch podpatkách, patoložka se v běloskvoucí halence hrabe v mrtvolách, něco jako síťka na vlasy při laboratorních výzkumech absolutně nehrozí, ráno se stane zločin a večer mají vraha, chlapi choděj v růžovejch a fialkovejch košilích, všichni se zásadně přemísťují pouze v Hummerech a každej druhej záběr je na baby v bikinách. A korunu tomu nasazuje "svraštělá tvář" Horatio Panda Caine se svým komplexem spasitele. Vždycky všechno na poslední chvíli zachrání, zásadně nemění výraz obličeje, má nekonečnou zásobu přiblbejch hlášek a stěrkovskejch keců na padouchy a sem tam, když je ruka zákona příliš krátká, se s nějakým padouchem třeba zavře ve vyslýchací místnosti a zmlátí ho, asi aby vypadal ještě jako větší masér. Já ale musím říct, že je to jedna z nejhorších a nejotravnějších postav, co kdy vystoupila na televizní obrazovky. Ty zkroucený pózy, prohnutý lejtka, hrb na zádech a hlava na stranu, když s někým mluví a zásadně se na něj nedívá a imrvere furt žmoulá ty debilní brejle, ať dělá cokoliv. Pak si je nasadí a následuje extrémně trapnej kec. Dostal mě díl, kde to hned na začátku schytá, uteče z nemocnice a celej díl se krvácející potácí a jde po vrahovi, aby ho nakonec dostal a zaslouženě se složil. Jak říkám, zábavný svou totální pitomostí. Las Vegas je sice taky přepálený, ale kam se na tohle hrabe. (19.02.2016)

"Myslim, ze tu mam vradzu" Horatio Kein - kazda epizoda C.S.I: Miami. Ach jo, ze zacatku se mi to libilo, ale potom me americti superodbornici se supervybavenim, superklikou a supervedomostmi zacali lezt krkem. A moralista Kein a spol. mi taky uz pekne trha zily, co je mu sakra do toho, ze nekdo prodava zavodni gumy 16 letejm kluku, kdyz uz maj ridicak? Serial dil od dilu upada... (04.12.2008)

Vážení, kvůli občasným proslovům Davida Carusa na konci dílu o jednu * navíc. Tohle kdyby se podchytilo... jinak je vidět, že tvůrci mají peníze, což určitě není na škodu, dokonalé řemeslo, sice je to furt o tom samém, ale to divák musí předpokládat. Jinak postava Davida Carusa je asi nejlépe vykreslená postava ze všech CSI. (05.01.2009)

K vyšetření případu již dávno nejsou potřeba columbovské deduktivní metody, callahanovské užití síly ani hra na hodného a zlého poldu. Nyní stačí, aby přijeli profesionální vatičkáři, zachytili poslední zbytky pšouku hafana, který si možná čichnul k botám pachatele a případ je vyřešen. Přiznání je samozřejmostí, protože proti laboratoři je lidský rozum v plenkách. (29.11.2008)

Měním své hodnocení na odpad, protože jsem došel k názoru, že Kriminálka Miami, Kriminálka Las Vegas a všechny ostatní pořady tohoto formátu v sobě skrývají latetentní ideologizující tendence, které jsou formou pop-kulturního fenoménu nenápadně manipulují s podvědomím diváka. To dělá svým způsobem každé masově šířené dílo, v tomto případě ale pokládám obsah podvědomé manipulace za nebezpečný. Hlavní těžiště problému leží v proměně podoby klasické detektivky (jejíž obdobou je americká drsná škola) a jejích dílčích komponent v detektivní příběh tohoto nového typu. Základní okruh změn zasahuje: látku příběhu, způsob vyšetřování, proměnu dvojice chytrého a hloupého detektiva (popř. detektiva-samotáře) ve skupinu vyšetřovatelů s jedním vůdčím typem osobnosti. Již na výše jmenované přeměně vyšetřovatelů se ukazuje rozdíl: Namísto souboje jednoho geniálního jedince s jiným nastupuje systematizovaný a neúnavný tlak státního aparátu, který nepostupuje starým způsobem, ale hledá neustále hmotné důkazy a věděcky je kategorizuje. Postup logické dedukce je nahrazen mechanickým postupem předepsaným v protokolu o zajišťování důkazů. Zásadní na tomto procesu je jeho neosobnost a fakt, že racionalistický vědecký postup vždy dosáhne kýženého výsledku. Klasické detektivky, i když jsou často triviální, přinášejí v určitém momentu moment etického rozhodování. Vražda není vždy projevem zločincovy ďábelsky zlé povahy, ale je třeba shodou nešťastných okolností. Nové typy detektivního příběhu však takový moment nepřinášejí, vina je zde většinou jasně daná, úkolem vyšetřovacího týmu je shromáždit dostatek usvědčujících důkazů. Rozdělení rolí je vždy schematické. Nikdo nezůstává na pochybách, že každý, kdo se dopustí zločinu, bude státem potrestán. Trestající moc se nemýlí. (09.01.2009)