Kriminálka Miami

Jeden z prvních seriálů, které jsem aktivně sledoval. Na rozdíl od jeho bratří a sestřiček jako je New York a Las Vegas mi zde vždy sedla parta herců. (I když se přiznám, tak crosscover s New York kriminálkou mě docela i nalákal na samotné koukání dalšího seriálu) Čtveřice herců mi byla sympatická a jejich postavy měli poutavé osudy. Tim Speedle se stal mojí oblíbenou postavou už po prvním díle. Ano Caruso jako Horatio Caine vytvořil moderního Mirka Dušína. Přesto mi jako postava do seriálu seděl. (I když ty jeho dlouhé pohledy na Miami, na vodu… Věčné nasazování brýlí.) V první sérii navíc Calleigh dabovala Lucka Vondráčková. Každopádně čím déle jsem na seriál koukal, tím víc mně postavy zajímali. Líbilo se mi třeba u Carusa, že jeho postava má jistou historii s bratrem a postupně se ukazují další střípky z příběhu, který i za každým případem dostával nové světlo. Seriál jako takový mně bavil hudbou, zpracováním a samozřejmě případy. Ty byli někdy vcelku originální a napínavé. Nyní když se ohlížím znovu zpět, tak hádání vraha už nemá smysl, jelikož si některé díly pamatuji. To je ale jedna z mála vad na kráse. Seriál mně bavil a jistě se jedná o poutavou kriminálku po všech stránkách. [Viděny první dvě série, přesněji 49 dílů, skončeno u dílu Ztracený syn] (87 %) (04.12.2016)

Kriminálku Miami jsem mívala docela ráda, v úterý večer mě dokázala celkem zabavit, ale čeho je moc, toho je příliš - od jisté doby už nemůžu to dobrotisko v hlavní úloze ani vidět - Horatio Caine je výborný policista, empatický člověk, který soucítí s obětmi a se zločinci vždycky zatočí. Navíc jako šéf oddělení vždy stojí za svými podřízenými, kvůli kterým neváhá dát všanc svůj odznak. Zavolejte mu uprostřed noci, když nemůžete spát, on vám přijde zazpívat ukolébavku. Prostě postava jak z reálu. Takový Mitch Buchannon, ale bez plavek. A já říkám ne a ne a ne. (15.02.2008)

Měním své hodnocení na odpad, protože jsem došel k názoru, že Kriminálka Miami, Kriminálka Las Vegas a všechny ostatní pořady tohoto formátu v sobě skrývají latetentní ideologizující tendence, které jsou formou pop-kulturního fenoménu nenápadně manipulují s podvědomím diváka. To dělá svým způsobem každé masově šířené dílo, v tomto případě ale pokládám obsah podvědomé manipulace za nebezpečný. Hlavní těžiště problému leží v proměně podoby klasické detektivky (jejíž obdobou je americká drsná škola) a jejích dílčích komponent v detektivní příběh tohoto nového typu. Základní okruh změn zasahuje: látku příběhu, způsob vyšetřování, proměnu dvojice chytrého a hloupého detektiva (popř. detektiva-samotáře) ve skupinu vyšetřovatelů s jedním vůdčím typem osobnosti. Již na výše jmenované přeměně vyšetřovatelů se ukazuje rozdíl: Namísto souboje jednoho geniálního jedince s jiným nastupuje systematizovaný a neúnavný tlak státního aparátu, který nepostupuje starým způsobem, ale hledá neustále hmotné důkazy a věděcky je kategorizuje. Postup logické dedukce je nahrazen mechanickým postupem předepsaným v protokolu o zajišťování důkazů. Zásadní na tomto procesu je jeho neosobnost a fakt, že racionalistický vědecký postup vždy dosáhne kýženého výsledku. Klasické detektivky, i když jsou často triviální, přinášejí v určitém momentu moment etického rozhodování. Vražda není vždy projevem zločincovy ďábelsky zlé povahy, ale je třeba shodou nešťastných okolností. Nové typy detektivního příběhu však takový moment nepřinášejí, vina je zde většinou jasně daná, úkolem vyšetřovacího týmu je shromáždit dostatek usvědčujících důkazů. Rozdělení rolí je vždy schematické. Nikdo nezůstává na pochybách, že každý, kdo se dopustí zločinu, bude státem potrestán. Trestající moc se nemýlí. (09.01.2009)

„Dokážte mi to.“ – „Neprovokujte ma.“ Jerry Bruckheimer odštartoval záplavu „realistických vedeckých kriminálok“, ktoré sa jedna od druhej odlišujú... odlišujú sa... vlastne ničím. Sú akoby ich jedna mater mala a ja nechápem ich vysokú sledovanosť. Iste, je to poctivé remeslo. No to je aj veľa iných, podstate menej úspešných seriálov s kriminálnou zápletkou. Navyše mi ako nostalgickému vyznávačovi „starých prístupov“ („Profesionáli“, „Dempsey a Makepeaceová“) nesedia biedne pokusy o chladnokrvné osobnosti s odznakom“. Hľadať psychológiu tam, kde žiadna nie je, sa mi nechce, kvázi exotická výprava Miami ma pri najlepšej vôli neinteresuje, dialógy šuštia papierom a jediné, čo je na tejto sérii aspoň štipku originálne, je „prísne vedecký štýl vyšetrovania“ (či skôr pokus o prísne vedecký štýl vyšetrovania, lebo Dominik Dán o ňom hovorí ako o "úsmevnej sci-fi, ktorá v realite takto vôbec nefunguje"). Ale aby som len nehanil – ryšavý David Caruso, ktorého nemám rád (JADE, BOZK SMRTI), mi sadol. (14.07.2007)

Ptáte se, proč tak vysoké hodnocení? Protože CSI Miami je minimálně o stupeň lepší než její starší sestra z Vegas a aspoň o dva než NY. prostředí je příjemné, Herecké výkony jsou opravdu slušné a zápletky nenudící a za to stojící. U na Miami koulám jen občas (ale teď už moc ne), ale nikdy to nezklamalo, což původní Kriminálka mnohokrát. Hudba je stejně jako u kolegů povedená ale kvalita je mnohem vyšší. Klidně dám těch 80%. (15.03.2013)