Jiří Suchý

Dokumenty Olgy Sommerové mám ráda a ani Lehce s životem se prát není výjimkou. Uznávám, že taková požehnaná "látka", takový "materiál", jakým je pan Jiří Suchý a potažmo ( a po zásluze tolik vzpomínaný) pan Jiří Šlitr, skýtá pro dokumentaristu oceán možností, jak snímek uchopit a paní Sommerová to uchopila opět dobře. Ve Zlatých šedesátých jsem byla ještě na houbách, ale sotva jsem pobrala v následujících desetiletích trochu rozumu, už mě životem provázely slavné písničky a obličeje, které ze Semaforu vzešly. Dokument je natočený pro mě. Oldřich Nový, Werich, Armstrong, tolik píle, tolik práce, prostředí, které "voní" nejen barvami, hudbou a inspirací... Slzy dojetí se mi spontánně tlačily do očí prakticky během celé projekce, ale byly to slzičky přes úsměv a hřejivý pocit kdesi uvnitř duše. Je moc pěkné uceleně sledovat aspoň jakýsi střípek díla, které pan Suchý vytvořil. O věcech smutných mluví s úsměvem, stejně jako to uměl Miloš Forman, laskavost, humor, energie čiší z plátna a do toho všeho ta přirozená skromnost. Vzácný, renesanční člověk, který nám hodně dal a stále nám má co říct. RESPEKT, POKLONA, MÁ ÚCTA a Olze Sommerové za její počin dík. Snímek bych zařadila jako "doporučený dokument" pro základní a střední školy, poněvadž jeho vysoká sdělovací hodnota, může zažehnout nejeden maličký kulturní plamínek, který zatím nesměle doutná a není si jistý, jestli má/nemá? A teď pramínek: "Pramínek vlasů, ti ustřihnu potají..." (24.10.2019)

Nie každý dokument Olgy Sommerovej sa mi páčil, ale tento áno. Levím podielom k tomu prispel bohatý život Jiřího Suchého a dielo, ktoré po ňom ostane. Film má vďaka tomu potrebný spád a tá stovka minút ubehne ako voda. V komentároch mám na prvom mieste andertona, ktorý priznáva že o Semafore, Suchom a Šlitrovi vedel iba to, že existujú. To ma ohromilo. Moja generácia žila pesničkami a hrami S+Š a nebral som do úvahy, že pre väčšina populácie je to už iba vzdialená história. Asi tak, ako je pre mňa vzdialenou história Osvobozeného divadla. C'est la vie. (17.05.2020)

"Nashledanou, nashledanou, až se budeš sama ptát, utrhni si růži planou, nashledanou, nashledanou,, mám tě rád." Jiřího Suchého nejvíce obdivuji jakožto básníka. Tento průřez jeho (a dalších) tvorbou je fajn. Semafor nejvíce působil ještě dříve, než jsem rozum začala brát, přesto jsou mi jejich písničky velmi blízké. (19.01.2022)

příjemný dokument jehož jedinou ambicí je pobavit a připomenout,že Jiří Suchý je tu stále a i v pokročilém věku by strčil do kapsy mnohem mladší kolegy (snad jen na nějakou tu MeToo hru bych fakt nešel).Osobně jsem měl sice vždycky radši Cimrmany a ze Semaforu Šimka s Grossmanem,ale těch víc jak 100 minut tu bylo fajn....70% (19.05.2020)

-JÁ JSEM TOTIŽ VAŠE VELKÁ FANYNKA. -TAK TO JSTE VY?! Suchého a Šlitra jsem vždy uznával, než že bych z nich byl odvázán, ale miluju Suchého hravý humor a ocenil jsem jeho reakci na normalizaci (ne všem při ní šlo o život, přitom nepopíral její otřesnost), i to, když mluvil o tom, že i ve skoro devadesáti letech moc nostalgii neprožívá i jeho promluvu o Bohu. Netradiční dokument to není, ale, záleží na tom vlastně? Zábava, moudrost, 90%. (25.05.2020)