Jiří Suchý

Výborný dokument, ohromné, talentované a inspirativní osobnosti, krásné archivní záběry, které člověk jen tak neuvidí. Doufám, že nezůstane u jedné ceny.... Kdybych dokument viděla doma, a ne v kině, určitě bych zpívala a tancovala. Takhle jsem pouze téměř celou dobu "jela hlavou" jak na rockovém koncertě 😁😃😎👍😜 "Teď my řekni, jak by se měl zachovat takovej král, když jedni mají pravdu a druhejch je víc?" (10.12.2019)

Tak jsem byl v kině a velká spokojenost. Na tohle se dobře dívá, krásně se to poslouchá a dokonale se u toho relaxuje. O Semaforu jsem předtím moc věcí nevěděl, teď už jsem na tom podstatně líp a bylo to celé moc příjemné. Některé ukázky mě fakt pobavily a vybídly k tomu si Semafor v budoucnu trochu proklepat. A to především 60.léta s úžasným Šlitrem.❤ (03.10.2019)

Divácky vděčný portrét věnovaný tvorbě Jiřího Suchého sestává převážně z jeho vyprávění a vzpomínání a z četných ukázek jeho díla, od starších věcí, které skládal společně s Jiřím Šlitrem, po současnější počiny z nedávné doby. Informacemi naditému průřezu Suchého více než šedesátiletou hudební, pěveckou a písničkářskou kariérou nechybí odpovídající dobový kontext, velké množství archivních záznamů i nově natočený materiál, v němž se Jiří Suchý navzdory svému věku jeví jako neustále vtipkující a stále nevídaně tvořivý a pracovitý čipera s dobrou náladou a jasnou myslí, což jen posiluje obdiv k němu. Úplně základní fakta snímek záměrně vynechává, ideálními diváky jsou proto ti, co Jiřího Suchého a alespoň některé jeho písničky už znají, mají ho rádi a chtějí se o něm dozvědět víc. (06.07.2019)

Nemyslím si, že by to byl nějaký vyloženě mimořádný dokument, a ani mi nepřišlo, že by se v něm poučený divák dozvěděl něco extra nového. Samotný Jiří Suchý je ovšem takový titán, před nímž je možné jen pokleknout v nehynoucím obdivu, že je prostě záslužné to připomenout a osvěžit, eventuálně dokonce ukázat mladším ročníkům. A místy je to hodně dojemné. (23.05.2021)

Dokumenty Olgy Sommerové mám ráda a ani Lehce s životem se prát není výjimkou. Uznávám, že taková požehnaná "látka", takový "materiál", jakým je pan Jiří Suchý a potažmo ( a po zásluze tolik vzpomínaný) pan Jiří Šlitr, skýtá pro dokumentaristu oceán možností, jak snímek uchopit a paní Sommerová to uchopila opět dobře. Ve Zlatých šedesátých jsem byla ještě na houbách, ale sotva jsem pobrala v následujících desetiletích trochu rozumu, už mě životem provázely slavné písničky a obličeje, které ze Semaforu vzešly. Dokument je natočený pro mě. Oldřich Nový, Werich, Armstrong, tolik píle, tolik práce, prostředí, které "voní" nejen barvami, hudbou a inspirací... Slzy dojetí se mi spontánně tlačily do očí prakticky během celé projekce, ale byly to slzičky přes úsměv a hřejivý pocit kdesi uvnitř duše. Je moc pěkné uceleně sledovat aspoň jakýsi střípek díla, které pan Suchý vytvořil. O věcech smutných mluví s úsměvem, stejně jako to uměl Miloš Forman, laskavost, humor, energie čiší z plátna a do toho všeho ta přirozená skromnost. Vzácný, renesanční člověk, který nám hodně dal a stále nám má co říct. RESPEKT, POKLONA, MÁ ÚCTA a Olze Sommerové za její počin dík. Snímek bych zařadila jako "doporučený dokument" pro základní a střední školy, poněvadž jeho vysoká sdělovací hodnota, může zažehnout nejeden maličký kulturní plamínek, který zatím nesměle doutná a není si jistý, jestli má/nemá? A teď pramínek: "Pramínek vlasů, ti ustřihnu potají..." (24.10.2019)