Pán múch

Trochu nám chlapci zdivočeli. Kdysi jsem viděl tu novější verzi, a srovnání obou jsem napsal k ní.____Black&white dodává filmu fantazii, kterou budete potřebovat k představě tropického ostrova.___Atmosféra ok, jenom bych se ohradil proti těm vsunutým záběrům, kdy režisér evidentně pracoval s partou kluků a točil jejich reakce na vtipy atd. a tyto záběry pak byly ve filmu použity. Proto se podle mě nejedná o chaotický střih, ale o přidané záběry vytržené z kontextu (něco jako když se natáčelo po českých divadlech NIkdo není dokonalý, Krampol přišel na jeviště, řekl pár starých trapných vtipů, kameramani zběsile natáčeli tu trochu smíchu od diváků, a pak to do pořadu nastříhali jako smích v reakci na povídání neméně trapných hostů). V kontextu mé kolekce GB 60´s rozhodně podprůměr, v kontextu celkové kinematografie vysoký nadprůměr. (08.09.2008)

Spolu s 1984 a Králem krysou je Pán much asi nejlepší kniha o člověku v extrémní situaci, ve které se odhazují návyky civilizace, vypěstovaná zdrženlivost, všechen ten nábal společnosti, který člověku dovolí maskovat, co je doopravdy uvnitř. Pak jednou přijde chvíle, kdy tohle všechno ztratí použitelnost a zbude jen opravdovost, jen maso a krev, které nepředstírají a stanou se tím, čím doopravdy jsou. V některých případech se stane takový člověk lepším a vydá ze sebe to nejlepší co v něm je, tak jako hlavní hrdina Ralph. V řadě jiných případů je ta cesta přesně opačná, tak jako u Jacka a jeho následovníků. Film sice nedosahuje zejména ve finále drtivosti knihy, stále je ale nesmírně silným dílem o člověku, o tom, jak nesmírně úzká je hranice mezi řádem a chaosem, zdrženlivostí a neomaleností, ohledy a bezohledností. Jak snadno se dokáže člověk zbavit zábran, zvláště pokud ty zábrany nemá dostatečně ukotveny ve své osobnosti a pokud navíc zmizí riziko následků. Empatii a soucit je tak snadné ztratit, zvláště když je jedinec ve věku, kdy si tyto vlastnosti sotva začíná osvojovat. Ani více než padesát let po svém napsání Goldingova kniha neztratila nic ze své síly. Tento film je její velmi zdařilou adaptací, i když přece jen musel dbát ještě jistých omezení v tom, v jakých situacích lze vidět děti. Mimochodem dětští herci zde dosahují opravdu pozoruhodných výkonů. (04.06.2015)

Videl som najprv remake z roku 1990. Napriek tomu je herecké obsadenie v tomto spracovaní o čosi lepšie. Aj keď nesie samotný príbeh zaujímavú myšlienku, na ktorou sa môže človek zamýšľať aj po skončení filmu (resp. knihy), samotný film, resp. jeho spracovanie je jednoduché, ničím mimoriadne....také na jedno odsledovanie. Navyše detskí herci to nehrajú ani v najmenšom uveriteľne. V tomto ohľade je remake lepší. (25.10.2014)

Přestože jsem toho o knižní předloze Williama Goldinga slyšel opravdu dost, nikdy jsem neměl příležitost si jí přečíst. Což budu muset samozřejmě v budoucnu napravit, ale prozatím jsem si musel vystačit s oběma filmy, které se tímto dramatickým příběhem nechali inspirovat. Černobílý originál jsem měl tu čest vidět jako první a přiznám se, že na mě toto dobrodružné drama s prvky thrilleru a svým způsobem i „hororu“ udělalo docela velký dojem. Extrémní podmínky a manipulace se slabšími jedinci dokáží udělat s lidskou psychikou opravdu divy a nemusí jít nutně jen o dospělé. Děti to odnesou mnohdy ještě hůře. Počáteční tempo příběhu bylo sice takové mdlé, že si divák musí především vystačit jen s obhlídkou pěkného ostrovního prostředí, ale netrvalo příliš dlouho a psychologická stránka příběhu se roztočila na plné obrátky. Zvláštní formou je nám zde prezentováno přátelství, které ovšem stojí na velmi křehkých základech. Stačí jen pocítit bezmocnost či se dostat do „euforie“ a i zbytky morálních hodnot či dětské nevinnosti jdou stranou. Zvláště když někde v koutku duše víte, že vás za to nikdo nemůže potrestat. Velice spokojený jsem byl i po stránce hereckých výkonů u představitelů důležitějších postav ve filmu. 70% (19.02.2017)

Předloze věrnější, nicméně verzi z devadesátých let mám raději. Na každý pád jsem ovšem rád, že se o zásadní literární díla někdo opakovaně filmově pokouší a snaží se je tak předložit širší části veřejnosti. Mě filmy navnadily k dodatečnému přečtení Goldingova geniálního díla - kéž by vždycky, když civilizace divočí, bylo možné doufat, že bude opět přímočaře konfrontována se světem dospělým... (09.10.2016)