Nemocnica Chicago Hope

Filmy z nemocničného prostredia nepatria zrovna medzi tie, ktoré obľubujem. Necítim sa príjemne pri ich sledovaní. Avšak niekoľko dielov tohoto amerického seriálu som si pozrel. No a ako sa mi to páčilo? Nuž, je to omnoho lepšie ako stará, socialistická "Nemocnica na okraji mesta" a o poznanie slabšie ako konkurenčný americký projekt "Pohotovosť". "Nemocnicu Chicago Hope" považujem za šedý priemer v oblasti lekárskych, televíznych seriálov. Povedal by som, že je to taká béčková "Pohotovosť". ** (01.06.2012)

Nemocniční prostředí mi nesedlo ani v Chirurzích, Pohotovosti, Stefanii + pokračováních, Plastické chirurgii, Ordinaci, ani Chicago Hope. Jen v Dr. Houseovi. Na nemocničním prostředí prostě nevidím nic zajímavého. Nemá šanci mě zaujmout. Lehké vtipy, které nejsou nic moc, protože o ty tu nejde, takže tedy asi dramatické napětí a vztahy mezi jednotlivými herci. A k čemu to ? To přeci je o ničem, ne tímhle způsobem. (21.02.2009)

Dlouho sem se rozhodoval, jak hodnotit. Série 1, 2, 6 jsou na plný počet a série 3, 4, 5 tak na dvě hvězdy. Nakonec zvítězil plný počet čistě z osobních sympatií k seriálu. Jak už zde napsalo mnoho lidí - nedostižný Mandy Patinkin nasadil laťku ''výstředním'' doktorům hodně vysoko! Po odchodu jeho a MacNicola to šlo do kytek, protože absolutně chyběl tahoun... No ale především za první sérii tomu dám ten plný počet. :) (25.01.2015)

Seriály z lékařského prostředí zpravidla nesleduji. Výjimkou je pár dílů od každého, abych měl „lékařský přehled“. V Chicago Hope je sice můj oblíbený herec Mark Harmon z NCIS (a nutno říct, že seriál se i díky Markovi stal celkem oblíbeným, i když tomu zdejší hodnocení moc neodpovídá). Nepodlehl jsem ani Dr. Houseovi. Lékařské prostředí mě příliš neláká, leda z trochu opačné strany - patologie (i proto jsem si velmi oblíbil NCIS a Rizzoli & Isles). A tento přístup zatím nehodlám nijak měnit. (28.12.2012)

Viděla jsem pár dílů ze začátku série a cítím se povinována říct, že Mandy Patinkin by udělal koukatelnou záležitost i z reklamy na mast proti hemoroidům, nejen z příběhů lékařů a pacientů z nemocnice v centru města. K tomu musím připočíst i Petera MacNicola a Hectora Elizonda, protože postavy Geigera, Birche a Watterse jsou přesvědčivé, zábavné a skvěle napsané. Zbytek mě nijak zvlášť nebral, takže jsem s tím zakrátko skončila. Potom jsem čistě náhodou viděla část epizody z kdovíkolikáté řady a nestačila se divit, do jakých hloubek klesla kvalita. Se zjištěním, že dva z těch tří jsou pryč, jsem se divit přestala. (01.09.2007)