Odpočívej v pokoji

Můžu říct jen WOW! Neuvěřitelných pět sérií si seriál držel laťku hodně vysoko, ale to, co předvedl na konci, nemá obdoby. Začalo to několik dílů před koncem a vyvrcholilo to závěrečnými asi deseti minutami. Síla, opravdu síla. Nikdy mě žádný film ani seriál nedokázal dojmout natolik, jako tenhle závěr, žádný film mě dosud nerozbrečel, ale tady jsem měla opravdu hodně co dělat, abych se udržela. Seriál, který je opravdový, někdy depresivní, syrový, pesimistický, silný, originální, zajímavý, bizarní, plný toho nejčernějšího humoru a nebojí se zpracovávat ani ta nejkontroverznější témata. Postavy jsou výborně napsané, takoví normální, ale přeci jen trochu divní lidé, se kterými se můžete setkat dnes a denně v každodenním životě. David je homosexuál, Nate flákač a děvkař, Claire rebeluje proti rodině co to dá a depresivní maminka Ruth si stále snaží najít nového muže (vystřídá leckoho od ruského zadluženého květináře po asexuálního funebráka Arthura). Nejzajímavější na tom ale je, že chvíli danou postavu milujete a chvíli si říkáte, jak je vlastně šílená. Chvíli jí fandíte a chvíli byste jí zase nejradši poslali někam. Jenže tak to prostě chodí a proto je pro mě "Six Feet Under" nejlepším seriálem ze života, o životě a smrti a žádný z kolegů mu ani omylem nešlape na paty. "This movie is sooo gay!" - "Do you now what "gay" means?" - "Yeah, it doesn't have sound!" (23.07.2009)

Smrt, život, drogy, hetero/homosexualita, láska, zodpovědnost, smiřování se s realitou všedního života a zase smrt. Naprostá špička televizní produkce, jejíž finále (rozuměj poslední čtyři díly, ale lze to aplikovat na celou sérii) je s přehledem to nejsilnější a nejzdařilejší, co jsem měl dosud možnost v TV tvorbě vidět. Vynalézavé, skvěle odehrané, neobyčejně obyčejné, maximálně komplexní, neuvěřitelně uvěřitelné a silně působivé. Nikdy v životě mi po konci seriálu nebylo tak líto, že už to všechno končí. Povinost pro každého, komu uhranula Americká krása. Death is all around. 1.série 100%, 2. série 75%, 3. série 95%, 4. série. 100%, 5. 130% (31.08.2013)

Něco tak hrozné silného jsem opravdu nečekala, hodnotím to s odstupem času, takže nebudu hodnotit každou sérii zvlášť, začla jsem se na to dívat na doporučení kamarádky, která mi sdělila - v tomhle seriálu hraje Dexter homosexuála, takže jsem neváhala a pustila se do toho. Musím říct, že jsem si brzy oblíbila všechny postavy až na pár vyjímek jako byla matka Ruth nesnesitelná, ale byl to spíše smutný případ a nesympatická Brenda a to ještě nemluvě o jejím bratrovi Billy, ten byl naprosto příšerný a vlastně vůbec celá její rodina. Claire, Nate a David si získali hned mé sympatie. Musím říct, že tenhle seriál si udržuje laťku přes všech pět sérií, bavilo mně to pořád a nikdy jsem nelitovala, že jsem se do toho pustila. Nejvíc mně dostala scéna, kdy je David unesen a vydírán jistým feťákem a skoro zastřelen, to bylo fakt silné kafe. Richard Jenkins je naprosto úžasný i po smrti. Prostě nezbývá než všem doporučit. Musím ještě zmínit konec, který je udělán neskutečně hezky a dojemně za hudby od zpěvičky Sia a její nádherné skladby Breathe Me. Tenhle seriál by si zasloužil šest hvězdiček! Prostě Alan Ball je mistr ve svém řemesle, nezbývá než si přát, aby zůstal takový jaký je. (02.09.2011)

Povedený seriál,který fantasticky mísí drama s černým humorem a slušnou dávkou cynismu.Velké zklamání jsem zažil ve chvíli,kdy jsem zjistil,že moje oblíbené reklamy se vyskytují pouze v první epizodě,ty byly geniální.Děj prvních tří řad mě úplně vtáhl,bavil jsem se nad tím,jak se rozvíjejí charaktery jednotlivých postav a zajímalo mě,jaký způsob smrti zahájí další epizodu,ale čtvrtá i pátá řada na mě působily trochu utahaně,všechno zachránil závěr seriálu,měl jsem obavy z příliš optimistického konce s nadlimitní dávkou patosu,místo toho přišlo brilantní zakončení,které mě opravdu potěšilo. (02.11.2016)

Po první sérii. Můj vztah k tomuto seriálu je letitý jako u málokterého jiného - každé úterý moje paní rezolutně jako nikdy jindy zabrala televizi pro ČT2 a já napůl pobaveně a napůl otráveně žasnul, co že ji to tak zblbnulo. Pak seriál dojel a upadl v pozapomenutí.. až do té doby, než jsem napsal nadšenou "recenzi" na The Wire a byl upozorněn, že právě Six Feet Under je něco, co byl ho mohlo trumfnout. No, po první sérii musím říci, že tomu tak sice není, na TOP1 se nedostal (monumentálnost zpracování The Wire je vyjímečná a neopakovatelná), ale do TOP desítky patří SFU určitě. Každý z třinácti dílů první série obsahuje několik velmi silných, skvěle zahraných a procítěných scén, které vás prostě musejí zasáhnout. Scénář neustále balancuje na hraně mezi komedií a tragikou, ale tahle hrana je sakra ostrá, něco zcela jiného, než laskavé přešlapování známé z řady brilantních filmových děl (Being there!), tady se občas žertuje doopravdy, občas si hraje scénář na výrobnu brilantních vtípků dohromady s divákem, ale přitom se tady hlavně stále umírá a smrt se myslí docela vážně. Už jen ten scénář by zhýčkanému jaholovi stačil na dobré hodnocení, ale za pět by to nebylo, tam vytahují tuhle pohřebnickou epopej úžasní borci, o kterých to je, mám je rád všechny (snad až na maniodepresivního bráchu), včetně Claire, která mnohým vadí, ale pro mne je (spolu s matkou) snad nejlepší postavou vůbec, připomíná mi totiž mého mladšího syna a náš velice hezky zmutovaný vzájemný vztah. Vřele doporučuji a pádím na další sérii...Po zhruba měsíci - druhá série stejně dobrá jako první, pak se to na můj vkus překlopilo do příliš depresivního ladění a malinko opakovalo, takže třetí a čtvrtá 4/5, poslední série ovšem opět výborná. A ano, posledních deset minut je (pojetím velmi originální) citový masakr. Problém je v tom, že k tomu, aby to z Vás vyrazilo duši, musíte vidět těch 64 předchozích dílů...Dodatek: Nad posledními sedmi minutami jsem neplakal, jako mnoho z Vás, ale už dva měsíce si je pouštím stále dokola, čtu si k nim na youtube nové a nové komentáře diváků omráčených silou okamžiku, a přemýšlím, v čem ta síla filmového sdělení, pro mnohé snad vůbec nejsilnějšího, jaké poznali, vlastně je. Z pohledu padesátníka jahola není co řešit, když nejsilnější vyznění získáte, pokud obrátíte celou časovou linku vzhůru nohama a podíváte se na seriál očima umírající stodvouleté Clair jako na seriál jejích vzpomínek na mládí. Takhle to, totiž, milí mladí, funguje, přesně takhle omamně, rozcapeně prožíváme mládí vstříc nekonečnému proudu nádherných okamžiků, které nás očekávají a na které se těšíme - a přesně jako auto řízené Clair život zrychluje, ubíhá, a zase zrychluje, aby ve vás z toho nekonečna očekávání zanechal jen velmi málo prchavého a začal do vás nemilosrdně bušit poznáním, jak to bylo neuvěřitelně rychlé... (05.07.2010)