Réžia:
Jaroslav BalíkKamera:
Jiří MacháněHudba:
Karel MarešHrajú:
Petr Haničinec, Věra Galatíková, Eva Sitteová, Ilja Prachař, Jorga Kotrbová, Bohumila Dolejšová, Oldřich Kaiser, Jana Dolanská, Svatopluk Skládal (viac)Obsahy(1)
I psychologické drama se umí umět napsat a natočit, nepomůže jen vyhrocená situace, jakou je rodinu ztráta jediného syna - zabil se při havárii na motorce. Jeho rodiče však vůbec neznají dívku, která přežila, nyní ošetřována v místní nemocnici. Zejména čestný a zásadový otec, představený jako vzorný pracovník a odpovědný funkcionář, se nedokáže smířit s její povrchností a ledabylostí, s pochybnými životními hodnotami... Výsledkem je těžkopádné ponaučení, které přesvědčuje, že jedině komunistická morálka dokáže spasit člověka. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (18)
Klasický Balík, studený, jako angažovaný a nepřesvědčivý. Cena v Budějovicích (a jiných menších festivalech) se dala vyfasovat na členský průkaz, to nic neznamená. Ano, někteří herci jsou dobří, to pan režisér Balík nekazil (jiní dokázali i to), ale dostat z toho celkovou uvěřitelnost hodně vykonstruovaného příběhu, to nešlo. Dabing Kaisera je asi jen páně režisérův kapric, leda by měl hlasové potíže. Na nudu měl JB skoro patent. ()
Filmové ponaučení: 1. Když chcete v divácích navodit pocit smutku, švenkujte bezcílně po poli. Čím dýl tím líp. A nebojte se to použít opakovaně, to se neomrzí. 2. Když se chcete omluvit papalášovi, že jste na něj byla včera hrubá, vtrhněte na poradu, kterou vede, a přede všemi se do něj pořádně po francouzsku zakousněte. 3. I tajemník strany si může nabrnknout o 25 let mladší ženskou. Teda ne že by nemohl i dřív, ale v roce 1977 už se to mohlo ukazovat v kině. Pokrok nezastavíš. ()
Tak jsem si dal dalšího Balíka navnaděn jeho předchozími filmy ... Bohužel tady i přes vážnost tématu mi to nesedlo. Základní problém byl v tom, že jsem nikomu z ústřední trojice nevěřil tu ztrátu. Všichni se chovali jako by jim umřel kanárek. U Haničince bych to jeho chování snad i bral, přeci jen chlapi smutek projevují různě, ale obě dámy byly celkem v klidu. Nechápu proč Kaisera musel předabovat Preiss. Co mi už ve filmu vůbec nesedlo byla ta ideová linka. Prachař byl přesvědčeným kovaným soudruhem a přiznávám, že v těchto rolích navzdory jeho jinak skvělému herectví z něj jde strach. Haničinec si taky zahrál ve filmu starého poctivého soudruha kádrujícícho dívku co chodila s jeho klukem a scénář by se bez toho klidně obešel. Mohlo to být jen psychologické drama o tom jak rodiče přijdou o dospělého syna. Doba si ale asi žádala své... Dávám tedy za dvě piva na podnose... * * ()
Zajímavý námět byl rozmělněn poněkud zkratkovitou vykonstruovaností a z toho vyplývající povrchností a nepřesvědčivostí. Trošku to napravil jen závěr "do ztracena". Ideologická příměs byla puncem doby vzniku filmu, ale nebyla naštěstí pro film nijak podstatná a určující. Ostatně v řadě dnešních snímků je to obdobné, jen s opačným znaménkem. Motivace zalíbit se těm u moci nebo penězovodů je zkrátka všudypřítomná v každé době a jen málokdo se jí dokáže nebo dokonce chce vyhnout, alespoň v malých českých poměrech. ()
Průměrné psychologické drama, kdy rodiče přijdou o jediného syna, když se jim zabije na motorce. Jeho zdánlivá přítelkyně zůstává na jejich popud u nich a najde si práci. Jenže nedůvěřivý otec si stojí za svým, že jim dívka něco zamlčuje. Postupem času ale k sobě najdou cestu a dívka se přizná... 50% ()
Galéria (1)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Zdeněk Dukát
Zaujímavosti (9)
- Štěpán (Oldřich Kaiser) má v pokoji japonský kazetový magnetofon Sanyo RD-4300 z let 1972–1978. Nový stál v NSR 980 marek a při přepočtu na koruny to byl tehdy průměrný roční plat občana Československa. (sator)
- Štěpán (Oldřich Kaiser) vlastní motorku ČZ 250 typ 471. Jedná se o dvoumístný motocykl vyvinutý Českou zbrojovkou Strakonice, vyráběný od roku 1974 do roku 1978. (sator)
- Štěpána (Oldřich Kaiser) namluvil Viktor Preiss. (sator)
Reklama