Vzbura vo väznici Carandiru

Jedna velká agitka OSN na používání kondomů, humánní zacházení s vězni a toleranci vůči homosexuálům potažmo transexuálům. Škoda jen, že scénář absolutně nepočítá s nějakou výraznější dějovou linkou a ukazuje sice pěkné, leč povětšinou lehce bezobsažné obrázky, které jsou sice technicky výborně zvládnuté, ale nemálo jich je opravdu zbytečných. Celé dílo se bohužel rozpadá do několika prachbídně vygradovaných epizod, jejichž zakončení se vždy nese ve stejném rytmu. Zločince dohnalo k trestnému činu prostředí a on za to vlastně nemůže. Alibistická klička, která deklamuje že vše je vlastně popsáno samotnými vězni, je nepěkným úskokem, který si hraje s divákovým vnímáním a podsouvá mu sympatie, které si dotyční s největší pravděpodobností vůbec nezaslouží... (01.05.2005)

Dlouho je trend filmu formován záplavou flahsbackového vyprávění příběhů jednotlivých trestanců. To vcelku příjemně utíká a když se náhodou jeden z vykreslovaných osudů moc zajímavý nezdá, platí jistota, že hned za pár minut bude naservírovaný další a zase další. Postupem času se ale ze zajímavého vězeňského příběhu stává na úkor všeho filmového vlezlá agitace, která všemu přirozenému dost podkopává nohy. Kdyby brazilci ovládali CGI, polovina vězňů má na hlavě svatozář. Upjatý názor tak zbytečně kazí jinak celkem dobrý dojem. Alternativa: Celda 211 . (11.06.2011)

Být ve vězení neni žádná sranda, ale každý jeho obyvatel si musí uvědomit, že na tom má svůj podíl. Tenhle film se víc než oné vzpouře z roku 1992 věnuje životním příběhům některých muklů, jejich osudu, tomu, jak se do basy vůbec dostali, kdo jsou ti, kdo na ně čeká venku a jak se chovají sami k sobě. Většina se stísněnmu prostředí dokáže přizpůsobit a vytvoří si takovou hodně zvláštní "rodinu". A to je to hlavní, čím se "Carandiru" zabývá. Proč se vězni vzbouřili mi z děje nebylo vůbec jasné - ano, ve věznici byl dvojnásobek lidí než byla její kapacita, podmínky mizerné, ale v důsledku vyznělo soužití jejích obyvatel skoro idylicky a děj vzhledem k jednotlivým životním příběhům docela povídkově. Není to ve výsledku vůbec marné, ale závěr pak vlastně nemá opodstatnění a náležitou naléhavost. Nic to ale nemění na tom, že jde o hodně zajímavý a zajímavě zpracovaný (kamera, hudba, střih) počin, který ani chvíli nenudí. (21.07.2007)

Telenovela, ktorá miestami prechádza do (stupídneho) sitcomu a snaží sa nám nahovoriť, že juhoamerické väznice sú plné správnych chlapíkov, ktorých ku zločinom donútila spoločnosť a ich obete si tú guľku (nož medzi rebrá, drôt na krk...) vlastne zaslúžili. Film vykrikuje do sveta, že je nakrútený podľa skutočného príbehu, ale niečo tak odtrhnuté od reality som už dávno nevidel. A vôbec... neznášam tieto "angažované shity": Tvárime sa, že chceme spasiť svet a o niečom vážne vypovedať, ale výrazové prostriedky máme na úrovni treťotriednych televíznych šuplikantov (jeden príklad za všetky: limonáda Hotel Rwanda...). (10.10.2008)

Soudobá brazilská verze Dostojevského klasiky Zápisky z mrtvého domu. Zobrazuje nejen život ve věznici, ale v prostřizích i osudy některých postav na svobodě. Docela barvité, snad i realistické. Zajímavý film. --- Po přečtení některých zdejších komentářů cítím potřebu doplnit, že, ačkoli jsem na takové věci pořádně citlivý, žádnou levicovou, politicky korektní, ani jinou agitaci jsem z filmu necítil. Nedělá z vězňů chudáky, „oběti“ nějakého systému. Společenská spodina je prostě taková a kriminál je normální součástí jejího života. Každý z nich se samozřejmě cítí svým způsobem nevinný. Že by to někdy někde bylo jinak? Že by se to dalo nějak „řešit“? Leckdo si to myslí, ale tenhle film nic takového neříká. (07.01.2011)