Vzbura vo väznici Carandiru

Ale kedže! Carandiru sa s Mestom bohov nedá merať. Dlho som sa nedokázal zbaviť pocitu, že pozerám propagandistický film, cieľom ktorého je osveta medzi nevzdelanými masami, náchylnými na zločin. Je jasné, že z človeka, ktorý sa narodil vo favele, vyrastie kriminálnik s väčšou pravdepodobnosťou, ako z dieťaťa z vilovej štvrte. Trojica zahalených väzňov s kapucňami na hlavách sleduje lekára až k vchodovej bráne. Nakoniec sa ho jeden z nich nečakane spýta: "Doktor a vrátite sa ešte?" Skrátka, s realitou to má len málo spoločné. Carandiru ukazuje väzenie ako miesto skutočnej prevýchovy, a to je skôr idealizácia. Nový lekár si získa dôveru väzňov, a tí sa mu ochotne spovedajú, s nadhľadom prehodnocujú svoje životy, dokážu prijať sebareflexiu atď. Na neuverenie veľa zrelosti, smútku a sentimentu... Tieto vylevy trvajú 1 h. 50 min. a potom príde vzbura, v ktorej padne za obeť vyše sto väzňov. Ak bolo zámerom tvorcov vytvoriť súcit s väzňami, tak išlo o veľmi priehľadný ťah. To podstatné bolo napokon aj tak dopovedané v záverečných titulkoch. (12.08.2011)

Problém některých filmů z vězeňského prostředí je ten, že mají tendenci alespoň skrytě glorifikovat odsouzené a Carandiru v tomto případě není výjimkou. Prostřednictvím jednotlivých životních osudů vězňů nám je podstrkován dojem, že jejich kriminální delikty jsou ve větším případě pochopitelné. Ať už se jedná o zločin z afektu, kdy muž zabije svoji nevěrnou manželku či v případě, kdy si vyslechneme zpověď ještě mladíka, který zabil další dva násilníky proto, že ublížili jeho sestře. H. Babenco tak činí z vězňů morálně kladné jedince, jež ke zločinu dohnalo vlastně jen drsné prostředí. Humánně ospravedlňovat zločin v jakékoliv podobě je pro mě však neakceptovatelné. Odpoutáme-li se ale od této vrstvy citového nátlaku, i tak nám zůstane poctivě odvedená filmařina sázící na dynamický střih, exotičnost prostředí a závěrečný masakr. (02.10.2004)

Něco mi v tomto snímku chybí. Jeho vizuální pojetí mě chvílemi připomíná Město Bohů, ale jeho náplň je odlišná. Snaha ukázat skutečný svět a život ve vězení nám ve výsledku předkladá pár příběhů několika věznů a radikální ukončení nepokojů, které se opravdu policii nevyvedla. Vzpoura je pouze nakonci flmu asi 10 minut před koncem a vše před vzpourou je vyprávěním doktora, které postrádá "skutečnost". Doktor nám vypráví věci, které neviděl ani neslyšel a o kterých často nemohl vědět a to ubírá na věrohodnosti. Pohled doktora se snaží hledat klidný lidský pohled na vězně a jeho snaha varovat je před nemocí AIDS je nakonec jen jako podávání chleba člověku co umírá žízní. (07.06.2006)

převážná část filmu je o tom jak se kdo dostal do věznice nebo jejich životě, až ke konci se začne film trochu zabývat životem v Carandiru a objeví se i pár zabití, ale rozhodně tady neni nějak drsně ukázaný jak to v takových vězeních vypadalo, až na pár výjmek je to celkem pohodička a trošku to nudí, někdy jsou ty příběhy sice zajímavý, ale jak to skončí tak to začne nudit, takže se to pořád pohybuje mezi průměrným a nadprůměrným filmem, naštěstí konec filmu je už drsnější a opoznání zajímavější, zvlášť když je to podle skutečný události a vyvádí film z šedi průměru, ale určitě se to dalo zpracovat líp. (26.03.2005)

Film plný väzenskej špiny, smutných príbehov, potu, nesympatických ľudí a drsných situácií. Spolu dohromady to však po atmosferickej stránke fungovalo na výbornú. Pri sledovaní ma dokonca pár krát napadlo, že nech Bože dá, že ak sa mám po smrti znovu niekde narodiť, tak nech to nie je Brazília. Trochu mi tu ale vadil ten "kvázi" dokumentárny prístup. 75/100 (25.01.2017)