Priatelia

Nemůžu si pomoct, ale osobně mě Přátelé nikdy moc nechytli. Pamatuju si, jak jsme je sledovali někdy během hodin angličtiny v originálu bez titulků, polovina lidí tomu rozuměla a smála se, polovina nerozuměla a byla ticho a já jsem byla ticho, ačkoliv jsem jim rozuměla. Proč? Sama nevím, ale tenhle styl lehce pubertálního humoru mi nikdy moc blízkej nebyl a ani jedna postava mi nepřirostla k srdci. Veškerý to přehrávání scén bych ještě přežila, ale vtipy ve stylu "kdo ze sebe udělá většího idiota" mě skutečně nijak neosloví. Snad až s výjimkou Rosse se všichni chovají jako banda lehce přerostlých teenagerů, což je díky mému odporu ke všem teenagerským komediím snad ta nejhorší možná varianta. Stokrát radši se podívám na, u nás ne moc známého, Frasiera, protože mi jeho styl přijde přece jenom o něco vyzrálejší a inteligentnější. A nechtěla bych vidět, co by se stalo s Přáteli, kdyby místo svých devíti let pobyli na obrazovce 20 let jako Kelsey Grammer v roli výše zmíněného psychologa Frasiera Crana. Už i tak se na poslední epizody nedalo skoro dívat... Dobře, musím uznat, že jsem k Přátelům asi až moc kritická, ale skutečně tenhle seriál mezi moje oblíbené nepatří. (24.06.2006)

Kultovní sitcom, který jsem žral jako dítě a na který se kdykoliv rád podívám i v současnosti. Šestice přátel zde prochází legračním dobrodružství. Mou nejoblíbenější postavou je Chandler, který se snaží být za každou cenu vtipný, což se mu také daří. Po dlouhou dobu to byl nejlepší sitcom co sem znal, ale přestože byl překonán některými novějšími sitcomy, tak na svém půvabu neztrácí a stále má svoje kouzlo. (17.01.2011)

"Byl jsem v koupelně a zrcadla jsou po obou stranách. Když tam stojíš, čurají s tebou zástupy." Dávno pryč jsou doby, kdy jsem každodenně usedal do červené sedačky, požádal Rachel o kafe, pokecal s Rossem o dinosaurech, nechal si od Monicy vynadat za nedbale pověšený ručník, požádal Joeyho o pár sexuálních rad, přežil Phoebin skřehotavý pokus o zpěv a duševně splynul s mistrem trapného vtipu Chandlerem. Avšak ani při diagnóze Alzheimerovy choroby doprovázené jackpotem ve formě amnézie nezapomenu, jak mi s touto partou bylo dobře. (11.10.2011)

Co říci, když už zde bylo vše řečeno? Seriál Přátelé se mi dlouho vyhýbal a já po něm ani neprahnul. Ovšem někdy kolem roku 2000 se to změnilo a já je začal sledovat. A zamiloval jsem si je. Nevím, jestli už jsem viděl všechny díly nebo mi dosud nějaký uniká, ale kdykoli jsou reprízováni, tak si je vždy pustím. Je to prostě super seriál, jedinečný, originální, vtipný. Já ho miluji a milovat ho budu do konce života. Vždy rád uvidím super hloupého Joeyho, který to umí s holkama, super bezbranmnou Phoebe, která neumí moc dobře zpívat, super ostatními přáteli vcelku ignorovaného Chandlera, kteří ani nevědí, jaké je jeho zaměstnání, super kuchařku Moniku, u níž má kterýkoliv z pěti přátel dveře otevřeny, super paleontologa Rosse, který má trable v lásce a samozřejmě super Rachel, po jejíž představitelce jsem pojmenoval svou fenku jezevčíka. A to se ani nezmiňuji o super hostovačkách známých herců, jako jsou Bruce Willis, Freddie Prinze Jr., Danny DeVito a mnoho dalších. Prostě super nezapomenutelný seriál, jemuž se nedá nic vytknout... (10.08.2007)

Pochlubte se, kolikrát jste je viděli vy?? Já radši pomlčím :) I když je znám nazpaměť, těším se na každičkou epizodku jako bych čekala, co se zas bude dít. Těším se na vtípky Chandlera, Joeyho, který zase vypustí nějakou perlu, Moniku a její dobroty, Rosse a jeho dinosáry, Phoebe, která zase zazpívá smraďocha a Rachel s jejími pokusy někoho zbalit :) Prostě příběhy s humorem , který mi je tak blízký :) (31.03.2009)