Piesne z druhého poschodia

Kapitalismus a apokalypsa aneb ekonomická recese jako gotický román. Sånger från andra våningen je minimalistický ve výrazu ale ohromující svou hloubkou. Bezvýchodnost není individuální, bezvýchodnost je motivem doby (zkoumání hlubin křišťálové koule radou ekonomů, "tato porada trvá již osm hodin"), kapitalismus zvracející se do - nebo odkrývající se jako? - barbarství, když vše selhává (i flagelantství buržoazie) přikročí se k obětování panny za hojné účasti církevních hodnostářů. Devalvace symbolů a hodnot, kříže se nejprve prodávají, a když nenesou patřičný počet nul, končí na smetišti. Útěk buržoazie ("už jen pár metrů") následován návratem mrtvých. Absurdita a grotesknost je dalším symptomem rozkladu, chladu a odcizení. Nic se nehýbe. (21.12.2007)

Od Anderssona jsem viděl už tři velmi podobně laděné filmy a tenhle mi bohužel přijde nejslabší. I tady nějak chápu, co to chce říct (vlastně je to tam celou dobu dost názorné - jak každý z nás v životě svým způsobem trpíme, jak každý máme své problémy... a jo, to se mi líbí a je to pravda), ta absurdně podaná každodennost se mi zamlouvala i tady, má to symbolistické scény, skvělou a promyšlenou statickou kameru a v první polovině mě to dost zaujalo (škoda jen, že ta druhá už je taková nijaká), ale jako celek je to takové... nedomrlé, své myšlenky to někdy podává dost těžkopádně a ne zrovna nejlíp a hlavně mi v tom chybí nějaký celistvý dojem. Jasně, celý film zobrazuje jen osudy pár lidí, děj tam není, ale tu celistvost mám na mysli jak vedením těch osudů (které jsou skoro všechny divně utnuty a nedotaženy), tak myšlenkově. Vlastně snad jediný jeho film, který má nějaké uzavření, je Ty, který žiješ. Holub uzavření nemá a Písně z druhého patra sice něco na ten způsob mají, ale zase to působí těžkopádně. Špatný ten film ale rozhodně není, jen Ty, který žiješ, se povedlo o něco víc. A o trošku víc i ten Holub. A surrealistický tenhle film fakt není, spíš symbolistický. 3* (11.03.2021)

geniálny film, milujem anderssonov ponurý štýl, jeho čierny humor, jeho šedivú a majstrovsky skonštruovanú víziu apokalypsy a úpadku kapitalistického sveta, štúdiu ľudskej hanby a poníženia, absurdnú esej zloženú zo 46 hopperovsky komponovaných obrazov, ktoré sa dajú čítať aj samé, vyňaté z filmu, aj v rámci komplexnosti tohto snímku, ktorý patrí k najpozoruhodnejším, aké boli v poslednej dobe natočené. andersson je vizionár. (10.11.2010)

Ve většině filmů je na začátku nějaká situace. Ta se během filmu mění a vyvíjí, až se na konci uzavře nebo se něco dokončí. V tomto filmu nic takového nebylo. V jaké situaci film začal, v takové skončil. Bylo to vlastně jen takové nahlédnutí do nějakého děje. Roy Andersson ve filmu udělal minimum střihů a některé záběry mi tím pádem připadaly moc dlouhé. Proto i celý film je v klidném, pozvolném a utahaném tempu. (16.02.2012)

Roy Andersson natočil nenásilnou, nepodbízivou moralitu. Film složen z více či méně souvisejících výjevů. Výjevů maximálně pochmurných, ale podobně jako Kafkova díla absurdních a vyvolávajících onen smutný smích. Nedokážu určit, jestli smích soucitu či smích pohrdání, každopádně jde o tu nejúčinnější prevenci proti zmagoření. Kdybych měl brát Písně vážně, neřku-li osobně, asi teď přemýšlím o nejméně bolestivých způsobech sebevraždy. V žádném případě to není zlý, zákeřný film, pouze – přes všechny ty náboženské a polosnové elementy prosakuje obrovský kus pravdy o lidech a o tom, jací jsou. A je to setsakramentsky nepříjemná pravda. Apendix: Můj nejoblíbenější „výjev“? Dav lidí, snad s vědomím blížícího se konce světa, tlačí na jakémsi nádraží za vypětí veškerých sil vozíky přetékající jejich hmotnými statky. Hlavně, aby nic nespadlo. 85% Zajímavé komentáře: Dan9K, Amarcord_1, Deverant, twerp (30.08.2008)