Správa

Jsem moc překvapená jak mě to bavilo. Většinou politická dramata moc nemusím, ale tohle je moc hezky natočené. I když na vás chrlí jedno jméno a datum za druhým, je to natočen tak naléhavě a poutavě, že vás to nenudí. V politice se moc nevyznám, takže jsem ze začátku byla trošku ztracená než jsem zajela do těch správných kolejí příběhu. Musím ale říct, že nebýt Adama Drivera nebyl by to tak kvalitní film. On jako herec přináší do filmu něco navíc, takovou tu pomyslnou sílu, která přitáhne diváka k obrazovce a vážně umí skvěle hrát! Téma bylo zajímavé, dívím se, že se do nčeho takového vůbec Američani pustili, protože se vlastně pustili do vlastních lidí, ale na obrazovce to funguje. (12.03.2020)

"Kolik zadržených tím programem celkem prošlo?" "Přinejmenším 119. Sama CIA přiznává, že čtvrtina z nich nikdy neměla být zadržena. Program EIT nikdy nefungoval, na nikom." Hrozivý přiznání jak z jinýho století o tom, že i dneska je systémově zvířecí a nelidský chování k "těm druhejm" strašidelně blízko... A nejhorší na tom je, že ani zveřejnění (i když jen částečný) nevede k narovnání, ke spravedlnosti nebo k diskreditaci čehokoliv a kohokoliv s tím spojenýho - protože vždycky se najde nějakej politickej důvod, nějaký další účelově lživý relativizování a rozmělnění, nějakej další mocenskej barter. Aktéři možná nebyli hnáni před soud, nikdo je za zrůdy neoznačil a dál si dodnes pobíraj svoje pohádkový platy a užívaj honosný funkce, mohla o nich ale aspoň díky Jonesově neuvěřitelně mravenčí práci a díky politický podpoře od senátorky Feinsteinový vzniknout ta Zpráva - a podle ní i tenhle film. Úplně zbytečný, úplně marný a úplně prohraný to proto nebylo, ten zmar na mě z týhle kauzy ale dejchá nepopsatelně. Díky tomu ale může existovat aspoň ňáký memento toho, že to nejsou jen Němci s nacismem, kdo se za státem více či méně podporovanýho systému umí chovat jak zrůdy a bestie - jsou to prostě lidi jako takoví, i my jsme měli StB. Problémem je moc bez kontroly - a hlavně hanba a strach, jak řekl Jones/Driver v tý skvělý scéně v autě s novinářem. // Ten film kromě toho, že vypovídá o nepopsatelně silný a důležitý aféře, je pro mě bez připomínek i v těch řemeslnejch ohledech: Herecká skvadra zní skvěle už jen podle jmen, Adam Driver s Anette Bening to ale táhne dle očekávání (zase) skvěle. Přehlednou strukturu mělo i vypravování navzdory několika mísícím se časovejm rovinám - a líbil se mi i odtažitější styl, kterej nedovolil filmu sklouznut na rovinu, kde by se ten problém stal osobním. Za sebe nevim, proč bych měl nedat 5*. (18.03.2020)

"Naši nepřátelé jednají bez svědomí, to my nesmíme." Tahle slova republikánského senátora  McCaina ze závěru tohoto filmu může, v kontextu toho, co za informace o praktikách CIA v rámci zadržovacího a výslechového programu CIA EIT (Enhance interrogation techniques) tento film přináší (viz i pár drsnějších ukázkových scén), někdo vnímat jako jisté pokrytectví. Zvláště když ve filmu člověk vidí, jak to z byrokratického hlediska bylo složité cokoliv ze zprávy zpracované týmem Daniela Jonese zveřejnit.  Samotný snímek je poněkud odtažitý, vlastně jen líčí všechny ty byrokratické procedury  kolem sestavování, prosazování, politického (ne)přijetí, (ne)akceptování a (zne)uznání celé zprávy. Jediný náznak jiné dějové linky se objeví, když je Jones konfrontován s pokušením stát se druhým Snowdenem (a zveřejnit celou zprávu v tisku), jemuž se však vcelku rychle ubraní. Přes tento jistý nedostatek emocí, považuji celý film za velmi zajímavý a důležitý. I v kontextu toho, jak je Amerika dnes a denně propírána a jak se ji šiřitele alternativní pravdy snaží prezentovat. Asi není pochyb o tom, že "demokracie je zmatek, ale pomyslete kolik je na světě zemí, kde by takováto zpráva mohla být vypracována..."  (10.08.2022)

Není den, kdy bych alespoň nějakým způsobem nezavadil o tématiku terorismu, která mě v nemalé míře zajímá. Proto velmi rád sahám po jakémkoli kousku, co ji obsahuje, byť ne pokaždé mě dokáže vtáhnout tak, jak bych si představoval. Takovým typickým příkladem je právě Zpráva, film, co nabízí vždy bezchybného Adama Drivera, ale také až přehršel vyjednávacích diplomatických aktů, které obyčejný smrtelník není schopnen všechny pobrat. [viděno na Prime Video 18.11.2022] (20.11.2022)

Odtažitý čirý byrokratický procedurál "jména-data-fakta-data-jména", který rekapituluje nějakých šest let hnidopišské práce. Nikde ani náznak čehokoli osobního, jelikož veškeré dialogy, dilemata i činy všech se točí jen a pouze kolem sestavování, prosazování, politického (ne)přijetí, (ne)akceptování a (zne)uznání výsledků ústřední analýzy, která svými závěry testuje a brousí ty nejostřejší hrany práva na informace/odpovědnosti/hranic demokracie/politické moci/pochopitelného pragmatismu apod. Však jsem psal, že jde o čirou procedurálku. A sakra dobrou. Její jediný problém je, že Burns dlouho tápe do jaké úrovně detailu jít. A tak v jeden moment několik minut řeší div ne kolik kostek cukru si XY na konkrétní poradě dal do kafe, aby následně proletěl několik měsíců/let jednou větou. A to platí až do momentu, kdy je zpráva o cca sedmi tisících stran sepsána, a započne režijně i scenáristicky přeci jen uchopitelnější a vděčnější fáze "tohle musí/nesmí ven". (01.12.2019)