Krajina medu

Výborný dokument zachycujúci tradičný a polotradičný život, ktorý ešte stále pretrváva na niektorých miestach Balkánu (najmä v hornatých častiach Albánska a Macedónska), navyše cez málopočetnú menšinu macedónskych Turkov. Scenérie vyprahnutých rozpálených hôr sa striedajú s emotívnymi scénami zo života Hatidze doplnené o konflikt s kočovníckou rodinou, ktorá prichádza do opustenej dediny. A pravdaže je tu aj humor (najlepší je jeden zo synov suseda, ktorý dáva hlášku za hláškou). Povinná jazda pre všetkých balkanofilov, ktorí radi objavujú v čase zamrznuté fragmenty zo zašlých časov. (09.09.2020)

"Nemohu odejít, stala jsem se stromem." Země medu je sugestivně natočený dokument o zcela obyčejných lidech, jehož neobyčejnost tkví v jeho ryzí autentičnosti a přímočarém zpracování, které má i přes svou skromnost vysokou výpovědní hodnotu a nabízí divákovi nejeden moment k zamyšlení. Na jedné straně stojí Hatizde uctívající tradiční hodnoty a matku přírodu, na druhé straně je divoká rodinka tvořící naprostý protipól. I přes vážný tón nabízí film i mnoho úsměvných, avšak stále civilních momentů - ať už jde o matku Hatizde či vzpurná a nemotorná dítka - jež elegantně a nenuceně ubírají filmu na vážnosti. V jednoduchosti a upřímnosti spočívá krása a Země medu je toho názorným důkazem. (20.07.2020)

V Makedonské poušti o vztahu dvou důchodkyň matky s zřejmě neprovdanou dcerou a o rodince medařů s nepříliš harmonickými vztahy. V závěru až týrání zvířat. Pusté prostory jsou velkolepé,ale o postavám jsem se musel informace spíše domýšlet. A až zhmotnělá nuda venkovského života. Kamera proniká přirozeně do životů jako ze skanzenu. Dcera se kromě matky stará o divoké včely. Med prodávají ve Skopje. Za peníze koupí barvu na vlasy na zkrášlení, přestože žíjí samotně jen s psem a kočkou. Rodinka, která jim vpadne do života působí bizarně, jsou skutečná hrozba planety. Začnou dělat stejné podnikání s medem, ale bez pravidel. Tím začne být film vtipný. (02.06.2020)

V jistých aspektech až překvapivě vtipný dokument (Chatidže kupuje barvu na vlasy, vůbec snad jakákoli scéna s její maminkou), ač zpracovává vážné až smutné téma. Nešlo mi ale celou dobu (ani po filmu) do hlavy, že by to bylo autentické... Proč? Kvůli té "milé" rodině od naproti. Že by se nechali natáčet, bych pochopil, ale že by pak dali svolení, aby šel dokument v takovéto podobě do světa a všem ukázal, že se chovají jako kreténi, to jsem nebyl štont pochopit. Až žena mi pak vysvětlila, že v jejich (omezených) očích vlastně neudělali nic špatného a ani by nebyli schopni pochopit, co udělali špatně. Což je ve finále snad to nejsmutnější. Včely se vrátí, ale tahle banda pitomců bude ve svém stylu života pokračovat zase o kus dál... 80% (01.02.2020)

V súčasnosti populárnym spôsobom nakrútený dokument, ktorý samozrejme nepotrebuje hovoriace hlavy, postavy hrajú samé seba a film má naratív, podľa ktorého by bez problémov vznikol aj film hraný. Pre milovníkov sociálnych či etnických dokumentov absolútna extáza, pre priaznivcov dokumentov jeden z vrcholov tohto druhu kinematografie v tomto (minulom) roku a pre tých, ktorí dávajú prednosť hranej tvorbe, príjemná hodina a pol v kine. Do poslednej kategórie zaraďujem aj seba. (09.09.2020)