Prací automat

Bohužel budu muset začít být u Soderbergovy tvorby mnohem opatrnější. Má několik hodně povedených filmů, ovšem Prací automat je už několikátým filmem za sebou, co mě příliš neuspokojil, ač jsem na něj byl celkem zvědavý i po předchozích kouscích natáčených bůh ví proč na mobil (Unsane). Tématicky je to rozhodně zajímavý kousek, ale taková Sázka na nejistotu nastavila laťku proklatě vysoko a dokázala, že i vážná témata lze mainstreamu představit mnohem koukatelnější formou. Slavný režisér má samozřejmě i tentokrát k ruce početné známé obsazení, nikdo ovšem nijak nevyniká a kvůli Oldmanovi nebo Banderasovi rozhodně film doporučit nemohu. Průměrných 5,5/10. (18.10.2019)

Vtipný, trefný a sarkastický Soderbergh opírající se jako obvykle o výbornou látku. Asi ne úplně jeho TOP film v nejlepší fazóně, ale jako barevnější a usměvavější variace The Big Short proč ne. Koneckonců právnická firma nezpůsobila světovou krizi, jen ulila pár významným bohatýrům peníze do daňových rájů, takže není důvod to nevzít lehce s nadhledem a humorem. Je jasné, že pro řadového čecháčka to bude mimo realitu. Pro amíky denní chléb. (03.11.2019)

Film so slabšou príbuznosťou Stávka na neistotu, ktorý sa snaží objasniť rôzne praktiky firiem a špekulantov neplatiť dane. S. Soderbergh však nevyužíva tak skvele svoju hereckú garnitúru, ako to robil A. McKay už v spomínanom filme. (A ani ten príbeh nie je tak sofistikovaný, čo je určite chyba.) A. Banderas len šaškuje a ku podivu ani G. Oldman nepôsobí presvedčivo. Kolegov zachraňuje M. Streep, to ona drží film nad vodou. Osobné hodnotenie: 72% (***) (01.12.2019)

Expert na “MONEY” movies, Steven Soderbergh (režisér, ktorý vyfúkol Scottovi oscara za réžiu), si tentokrát ale riadne posvietil, či skôr lepšie povedané, scenárista Scott Z. Burns, sa poriadne obul do „čiernej ekonomiky” , a to nielen v USA, keď napríklad v tejto “krajine neobmedzených možností” - v roku 2018: ich šesťdesiat najväčších spoločností neplatilo žiadne dane zo svojich 79 miliardových príjmov, tým pádom tu máme, ako na tanieri-daňové úniky+všetko, čo sa k tomu pripája, t.j. daňové raje, Panama Papers, korupcia, podplácanie, podvody, fiktívne firmy, a v centre pozornosti je predovšetkým najmä právnická firma-Mossack Fonseca & Co (v súčastnosti už neexistujúca), so zakladateľmi-Jürgenom Mossackom a Ramónom Fonsecom Morom, ktorí si mimochodom, ukrojili príliš veľké sústo z koláča, skrátka každý sa nejako priživil. _Na poli čosi málo nad 90 minút rozohráva režisér, fascinujúcu, majstrovsky ukočírovanú (zrežírovanú), ekonomickú partičku, ktorú si inak aj sám kameramansky (používa pseudonym Peter Andrews) a strihovo (to isté ‘Mary Ann Bernard’) zastrešil, ako už má nejaký ten piatok vo zvyku, a k tomu obsadil strhujúcich hercov, akými Gary Oldman s Antoniom Banderasom bezpochyby sú, naprosto unikátnym spôsobom stelesnili vyššie citovaných „podvodníkov” , ale trebárs ešte na margo, taká herecká DIVA-MERYL STREEP má svoje eso v rukáve, ktoré ma na samom konci totálne položilo na lopatky ! Prakticky tu po celý čas išlo o „pranie špinavých peňazí” , ktoré sa v práčke nikdy neznehodnotia, lebo sa stále perú. Sklamalo ma nízke hodnotenie filmu, všade, kde naň natrafím, čo už ale nie je vôbec môj problém, že diváci (recenzenti) sú nevšímaví, ľahostajní k tomu, čo je aktuálne ! PS: Soderbergh miestami používa dokumentárny spôsob nakrúcania, kedy sa postavy pozerajú priamo (uprene) do objektívu kamery, čím len viac zvýrazňuje a podtrhuje celkovú atmosféru, čo perfektne dokladá najmä záverečná sekvencia s Ellen Martin... (21.10.2019)

Cash? Who pay in cash? / Russians. Steven Soderbergh a Scott Z. Burns o kapitalismu s láskou, a též s humorem a nevídaným umem. Ostatně oba mají prý offshore taky pět resp. jednu "skořápkovou" firmu - říkali to Gary Oldman a Antonio Banderas :-) Hlavní devizou filmu je samozřejmě vůle zpracovat námět. Ta sama o sobě by mohla (a v mých očích měla) zajistit filmu hodnocení ne nižší než 70%. Existence daňových rájů a možnost finančních piškuntálií pozdního kapitalismu představuje problém, s nímž souvisí většina dalších. To, jak ve stabilně upadající sekci komentářů kdekdo prská, že Laundromat je nuda, mohl být zábavnější, napínavější, osobnější, mohlo to lépe gradovat a být méně angažovaný a tak dále, aniž by přihlédl k edukativnímu smyslu filmu, bohužel svědčí ve prospěch pánů (jako) Mossack & Fonseca, kteří si nad stavem věcí alibisticky myjí ruce a někdy i explicitně konstatují, že chudí duchem si současný stav světa zaslouží: Rule #1: Meek are screwed. Není též pravda, že by film nebyl zvládnutý mistrně i po stránce zpracování. Především je zcela jistě přesně takový, jaký ho Soderbergh & spol. chtěli mít. Hltači prvoplánové zábavy ovšemže ostrouhají. To ale neznamená, že by se jeden nemohl nasmát. Tvůrčí duo (čímž nemyslím panamské finančníky) přemostilo potoky slzí, které zkrápí úbočí kaňonu světového finančnictví, sarkasmem z jistého důvodu: odvádět pozornost od tématu k prožívání pohnutých osudů nekoresponduje s s cíli filmu. Hollywoodská manýra by nejspíš látku pojala jako cestu sveřepé stařenky Meryl Streep za spravedlností, kdežto Laundromat je pozoruhodně, rozkošně poťouchlý tvar, který nestaví překážky zábavě, ale klade zároveň jisté požadavky na vkus, pozornost a otevřenost. Frekventované vstupy dvojky Oldman / Banderas, provrtávání čtvrté stěny a přeskakování mezi četnými osudy, napojenými na byznys, efektivně brání identifikaci se s některým z nešťastníků ve prospěch zpracování toho, oč tu jde. Ve výsledku se v převleku komedie skrývá film ne méně hororový, než byla situací okolo COVID-19 resuscitovaná Nákaza. S tím rozdílem, že Nákaza byla ve své době osvícenou fikcí, kdežto ve světě Laundromatu už nějakou dobu živoříme. In 2018, the 60 of the largest companies in the USA paid no taxes on pre-tax income of 79 billion dollars. (12.03.2020)