Andor

Já samozřejmě naprosto chápu, že u Děsnejů musí jít příkladem v implementaci inkluzí a všech těch čupr kůl slůvek, které v současnosti ohromují nejen spolužáka Důfka, ale na (a)sociálních sítích a internetech obecně přes ně už skoro není kam flusnout, neb se z nich mileniálům tak krásně topoří Kierkegaardi a vlhnou Kapitály, nicméně jsem toho názoru, že jít v tomto až tak progresívně daleko, že se scénáristé zrekrutují z ústavu pro léčbu mozkových disfunkcí, může mít neblahé vedlejší účinky na výsledný produkt, např. že tento bude totální pičovina. A tak z pásu sjel v podstatě další Mandolín, nudně roztahaný, o hounu jsoucí, neb naprostými zbytečnostmi vatující (zejména ty prepubertální flešbeky byly mimořádně otravné), pročež ve výsledku nudící tak, že jsem již cca po třetině zavile fandil nesmírně sympaticky psychopatizující agentce Imstapa, aby všechny ty rádobytenoristy a hospodské odbojáře co nejdříve pochytala a byl by konec, a někde v půlce zvažoval vhození své hádédé do kýblu s karbonitem. Poté nicméně přišel zlom, kdy baron Harkonnen sundal rukavičky a začal již bez sebemenších skrupulí machiavellit jako o život, z invenční nouze do krimu uklizený hrdina začal hrdinovat, díly začaly mít i náznaky něčeho, co by se již dalo označit dějem, a vůbec to aspoň trochu začalo připomínat mateřskou Roug jedničku, tj. asi nejlepší hvězdné válkování od dob původní svaté trojice, pročež jsem pojal nesmělé podezření, že by to přece jen nemusela být ve výsledku zas až taková řídká seriálová stolice jako výše zmíněný assasínující Mandarín. O to bolestivější byl tedy pád do v současnosti již značně přetékající a řádně uleželé senkruvny Gaylaxatie moč a moč dalekokot, který se odehrál v dílu posledním, při jehož sledování jsem měl již po nějakých dvaceti minutách čelo a dlaň pravé ruky prokrvené více, než za první čtyři díly dohromady. Škoda, že to celé nesestříhali do nějakých dvou hodin (sestávajících především z epizod druhé půle) s kompletně předělaným závěrem, neboť by to pak býval mohl být celkem slušný celovečerák. Takto s hodně kyselým xichtem za milosrdné dvě, po kterých si ale asi budu muset vypláchnout hubu filmovým pokračováním. (12.12.2022)

Inteligentní a dospělé Hvězdné války. Špinavé a zemité plné strachu a útlaku ze strany tyranů. Tony Gilroy po výborném Rogue One črtá dvě předchozí kapitoly, které vedly ke vzniku Rebelů. Ponurou dobu kdy je Impérium na vrcholu a tlačí na lidi takovým způsobem, že už toho mají po krk. Andor není typický hrdina, obzvlášť na dnešní Disneyho poměry. Zabíjí na potkání a své přátele často svou nečinností pošle pod gilotinu. Díky mámě má ale něco jako morální kompas. Diego Luna rolí roste a dodává své postavě mnohem zásadnější rozměr. Stelan Skarsgärd, svým loutkařem a v podstatě Imperátorovým protipólem, krade pro sebe většinu seriálu (jak v politické tak vyloženě povstalecké rovině) stejně jako Andy Serkis v roli šéfa směny. Jen jeho minipříběh s krutým a až nečekaně realistickým vyústěním ukazuje o kolik lepší = kvalitnější je Andor než cokoliv co zatím Star Wars nabídly. Potitulková scéna nádherně navnadí na to co přijde. Přestože díky filmům dobře víme jak to skončí. Skvělé. "I'm damned for what I do. My anger, my ego, my unwillingness to yield, my eagerness to fight, has set me on a path from which there's no escape. I yearned to be a savior for injustice without contemplating the cost, and by the time I looked down there was no longer any ground beneath my feet. I'm condemned to use the tools of my enemy to defeat them. I burned my decency for someone else's future! I burned my life to make a sunrise that I know I'll never see.” (23.11.2022)

Andor je temný a dospělý - ale to už všichni vědí, píšou to všude. Je to konverzačka s pár akčními scénami, rozhodně nic jako Mando, dětem to neřekne nic a dospělé co StarWars vlastně ani moc nemusí to zaujme. A to je ten problém, těžko tohle dílo zařadit a tak si i těžko hledalo diváky. Za mě ale palec nahoru (05.12.2022)

Tony Gilroy je génius. Vzít totiž do svých rukou projekt Star Wars s vědomím, že natočí špionážní thriller o zrodě povstalců, to chce odvahu. Osobně považuji jeho předešlou účast na filmu Rogue One za velice zdařilou, ten scénář tehdy totiž neměl chybu. A popravdě. Už jsem přejedený dětinským zpracováním tématiky ze světa Hvězdných válek, takže dospělejší nádech jsem přivítal s otevřenou náručí. Seriál Andor se nese v dosti komorním stylu, moc akce zde nenajdete (ale najde se tam, nebojte se). Na druhou stranu, seriál exceluje v tom, co má primárně reprezentovat (nekompromisní špionážní drama). Ke konci ta příběhová linka totiž nabírá takové grády, že jsem se nestačil divit. Celá zápletka točící se okolo imperiálního vězení patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve Star Wars za posledních 20 let viděl. V popředí zde kraluje Andy Serkis, to je za mě fakt herecká extratřída. A závěr tomu nasazuje pomyslnou korunku. Chci druhou sérii. A to hned. Dávám silné 4 hvězdy. S trochu rychlejším rozjezdem bych to plnotučné hodnocení udělil. Bez jakýchkoli námitek...Ale i tak parádní drama. Za mě dávám 8,5/10 P.S. Fakt to má tak nízkou sledovanost na streamovacích službách? Smutná realita :( (26.11.2022)

Andor není nijak výjimečně dobře zrežírovaný, ani patřičně epický. Děj obsahuje absolutní minimum dechberouích scén, a ve skutečnosti se toho během dvanácti epizod moc nestalo. Dvě, možná i tři by šly zkrátit do jedné. Jenže i tak je to dost možná nejlepší Star Wars od Pomsty Sithů. Andor je totiž pocitvé řemeslo. Postavy působí opravdově, dialogy nejsou jen moralizující fráze a všechno je patřičně odžité. Když vedoucí denní směny na pátém patře udělí rozkaz, víte, že o něm přemýšlel a chápe jeho důsledky. Udělal na mě větší dojem, než kdokoliv z rádoby osudových, ale zoufale papírových charakterů z Epizod VII až IX. (29.11.2022)