Andor

Oh boy, jak jen utřídit to množství vjemů a reakcí, které ve mě Andor vyvolal. Předně jsme já a/nebo Andor v mých očích oběťmi  nepřiměřeného očekávání, protože jsem všude viděla jen samé superlativní reakce typu, že to je to nejlepší ze světa Star Wars, co zatím bylo natočeno, a podobně, takže jsem očekávala bezchybný produkt, který zkonzumuji s minimem přestávek a budu brečet u každé epizody. Což se v žádném případě neshodovalo s realitou, navzdory tomu, že Diego Luna je můj oblíbenec a Rogue One je myslím můj nejoblíbenější (a zároveň nejlepší - i když trochu trpí přetáčkytidou) SW film. První závěr, ke kterému jsem došla po první epizodě a po zbytek seriálu se mi potvrzoval: tvůrci bohužel nepředkládají dostatek materiálu na dvanáct epizod. Někde na konci epizody pět jsem si začala říkat, jestli jsem blázen nebo co, protože v tu chvíli jsme už byli hluboko uvnitř celkové stopáže, ale příběh pořád vyvolával dojem, že se tam nic nestalo a že všechno teprve začíná. S tím souvisí můj další postřeh/výtka, a totiž že Cassian Andor je vedlejší postava ve svém vlastním příběhu a nikdy nedostane šanci sám doopravdy zářit. Kvůli tomu, že vlastně pořád jenom někde v ústraní na něco čeká nebo prchá a nemá žádný vlastní cíl, působí politikaření na Coruscantu, formování rebelie a pletichy tajných z Impéria mnohem zajímavěji než cokoliv, co se týká našeho takzvaného hlavního hrdiny, a hlavně/bohužel se to všechno děje nezávisle na něm(!). Stellan je fantastický a určitě by se dalo říct, že hlavní oblouk zrání a rozhodování "udělat správnou věc" celé série se týkal jeho - a Cassian k tomu nebyl nijak potřeba a nijak se toho neúčastnil ani ho neinspiroval. Dedra Meero, a paní, co ji hrála, byla naprostý bonbonek a jak osvěžující vidět "kompetentního" SW záporáka - ale jak kompetentní může doopravdy být, když jí tvůrci nedají žádné stopy a žádnou reálnou možnost Cassiana polapit kromě toho sedět u jeho mámy doma a čekat, jestli náhodou nepřijde. A když po loupeži přijde, tak o tom ani nikdo neví - proč tam na něj někdo nečekal a nedostali jsme ze strany Cassiana útěk, během kterého by ukázal své schopnosti?! Loupež samotná a její příprava zabraly neúměrně velkou část stopáže vzhledem k tomu, že Cassian byl během těch událostí jenom pasivní pozorovatel, a jeho pět minut slávy, které měly dokázat, že tam je doopravdy důležitý, bylo že se ostatním během jedné konverzace vysmál, že neví, že je tam někde v kokpitu nějaká páčka, bez které to neodstartuje. Nejenže je dost špatné, že to proběhlo v takto potřebami scenáristy vynuceném dialogu, a nikoliv nějak organicky, že by postava sama během trénování objevila chybu v plánu ostatních a navrhla lepší řešení, ale ještě to ukazuje, že plán těch ostatních byl od scenáristů připraven "bezchybně" pro něj, jako by předem počítali, že se k nim někdo jako Andor přidá, ačkoliv o tom nikdo z nich nevěděl a dokonce ho chtěli aktivně odmítnout a poslat pryč. Postava Mon Mothmy zase v nejlepší tradici prequelů chodí ve vystajlovaných kulisách ve vystajlovaných outfitech, mluví o politice, hádá se s manželem, a v rámci dvanácti epizod její oblouk sestává z toho, že má problém, bojí se udělat nějaké rozhodnutí a nakonec ho udělá. Opět - na můj vkus to je strašně málo obsahu-příběhu, posunu někam dál, zapracování do ostatního dění. Její linka je ale dost příznačná pro další pokoutný "problém", který jsem diagnostikovala celém seriálu - tvůrci dávají worldbuildingu mnohem větší prostor a váhu než storybuildingu, jsem z přemýšlení v angličtině tak zblblá, že nevím, jak to lépe říct česky. Tvůrci tak zarputile chtějí vyprávět příběhy obyčejných lidí v galaxii daleko pradávno, že je nechávají před kamerou existovat, aniž by pro jejich přítomnost měli nějaký propracovanější další plán - tohle zase nejlépe zosobňuje Syril (ale třeba i Bix - u té jsem doufala, že aspoň tedy ukážou, že jako Axis identifikuje toho jiného rebela z hologramu a pošle IBS na falešnou stopu, ale ani to nestalo, Bix tedy jen existuje jako nástroj pro přivedení Stellana na scénu, a nakonec loutka na zachránění, a to je všechno.) Ale k Syrilovi. Ten je na začátku představen jako jeden z hlavních antagonistů, aby ho jeho vlastní neschopnost okamžitě semlela a odstranila na vedlejší kolej - a to je zase všechno. Všechny následující scény s jeho matkou a novým zaměstnáním jsou jenom hluchá náplň zbytečně zabírající stopáž, protože to narativně k ničemu dalšímu nevede. Když si ho konečně předvolá Dedra, tak jsem si říkala "no konečně, teď najdou společnou řeč a vydají se na lov, ou jé!" Ale ne, ona ho zase jenom seřve a pošle někam. Konec jejich postav je nepropracovaný a nezasloužený. A celkově poslední epizoda byla dost nevzrušující, v podstatě jenom náhrada za nápis "pokračování příště", protože nejenže obyvatelé Ferrixu během vzpoury ničeho hmatatelného nedosáhnou, protože jsou neozbrojení a podle všeho je Impérium dost zmasakruje a pak si svobodně odejde, ale ani nevidíme reakci ostatních civilistů, rebelů, systémů, politiků na to, jak se tam Impérium zachovalo, a jaký vliv to tedy mohlo mít na inspiraci a organizaci odporu proti Impériu. A jak je již v Andorovi dobrým zvykem, sám Andor nemá na probíhající události žádný vliv, jenom se tam mihne na okraj, Ferrixané vůbec neví, že tam byl a že se přišel se svojí matkou rozloučit, nikdo neví, že sám vzdoruje a bojuje, a jeho pár přátel, se kterými se na chvíli setká, vůbec neví, čím si prošel, a hned je zase pošle pryč. Tolik avizované rebelské manifesto si přečte sám a podle všeho ho někde pohodí a nijak ho veřejně nepoužije nebo nepředá dál, a i konfrontace se Stellanem na konci je skoro bezvýznamná a dost nepůsobivá vzhledem k tomu, co už jsme všechno viděli. Skutečné těžiště a vyvrcholení Cassianova příběhu totiž přišlo v rámci prison breaku, alespoň podle toho, jak aktivní měl roli ve vývoji událostí, a i tam se nesoustředila všechna pozornost na něj, ale hlavně na Andyho Serkise - na což si samozřejmě nestěžuji, protože to bylo fantastické - ale stejně, v seriálu o tom, jak se Cassian stává rebelem je to prostě trošku frustrující. Osobně jsem taky doufala, že k něčemu povedou informace o Cassianově původu a dětství - pátrání po sestře, jak všichni na Kenari zemřeli a proč se o tom nemluví, proč vlastně bylo tak důležité, aby svůj původ utajil ještě předtím, než ho Impérium začalo hledat - opět, tvůrci tomu věnovali tři epizody, ale žádné z těch témat se žádným způsobem nevrátilo a nebylo důležité později. Z tvůrčího hlediska mi tohle všechno přijde jako zklamání, protože mi nepřijde ze strany autorů jako dobrá volba všechny tyhle možnosti nabídnout, ale nijak je nezapracovat do celkové pointy. Kdyby to bylo lyrické vyprávění o životě a jednotlivé události by byly důležité právě jenom proto, že se mu staly a co bylo jejich obsahem, tak bych samozřejmě mluvila jinak, ale tohle Andor přece není. V seriálu s propojeným příběhem o tom, jak se všechno slévá do historie povstání proti tyranovi mi to přijde prostě jako špatné psaní. ---- Wow, to jsem sama sebe dostala, kam jsem nakonec dospěla. Ačkoliv jsem se během první půlky seriálu trochu nudila, tak jsem ze sledování měla spíš dojem, že se mi Andor jako takový celkem líbil a že mám jen tuhle támhle nějaké výhrady. A když si sednu, abych to všechno pojmenovala a vyslovila, tak skončím u špatného psaní? Nejspíš to je proto, že jsem všechny ostatní SW seriály ignorovala (kromě prvních dvou řad Mandaloriana a Cinema Sins videí o třetí řadě Manda, Bobovi Fettovi a Kenobim), a tak to nemám jak srovnat s doopravdy špatným psaním a očividným cash grabem. A tak to asi prozatím zakončím jenom tím, že ačkoliv si za všemi svými výhradami stojím, tak tam byla i spousta věcí, které mi přišly super, včetně záměru tvůrců udělat něco, co není populistické a dětinské jako většina ostatních korporátních Disney výtvorů. ---- "I've made my mind a sunless space. I'm condemned to use the tools of my enemy to defeat them." (Sakra, i Stellan kulminuje v epizodě deset, žejo? Ty poslední dvě epizody jsou fakt k ničemu.) (23.07.2023) (menej) (viac)

1. série: Seriál Andor byl v době svého oznámení jednou velkou záhadou. Film Rogue One: Star Wars Story představil hned několik postav, málokdo by ovšem řekl, že by si vlastní seriál zasloužil právě Cassian Andor v podání Diega Luny. Postava, která předvedla, že si povstalci nebáli dvakrát ušpinit ruce, sama v sobě předvedla jistou formu konfliktu, ale i díky vývoji jeho osudu se zdálo, že byl příběh Andora rychle ukončen. Tvůrce seriálu Tony Gilroy se ovšem rozhodl celý seriál pojmout jako špionážní thriller a postava Cassiana Andora mu zřejmě přišla dostatečně nosná už v momentech, kdy Gilroy dopsal nové scény k Rogue One a následně se chopil i přetáček. Bylo velmi snadné očekávat krapet jiný Star Wars projekt, především i proto, že se sám Tony Gilroy nikdy netajil tím, že světu předaleké galaxie dvakrát nepropadl a nepředstavuje pro něj takovou modlu. Je přitom zajímavé, že právě takový člověk ve finále předvádí podívanou, která si skutečně jde svou cestou, zároveň je ovšem esenciální Star Wars podívanou. 12 epizod 1. série Andora je rozděleno do 3 oblouků po třech/poslední spíše po šesti epizodách, kdy se na režijní židli vystřídali Toby Haynes, Susanna White a Benjamin Carron. Andor poté po celou dobu nesází na přítomnost Jediů a Sithů, primárně se tu představuje doba útlaku. Povstání jako takové je ještě v plenkách, Impérium vládne železnou rukou a žádná naděje zřejmě neexistuje. 12 epizod poté dohromady vytváří jeden velký příběh, který sleduje hned několik postav, samotný Cassian Andor si ovšem prochází zajímavým vývojem, který ho formuje v Andora známého z Rogue One. Andor začíná jako osoba, kterou kupředu ženou především vlastní cíle, dvakrát mu nesejde na budoucnosti celé galaxie, jakmile ovšem dojde k závěru, z Andora se skutečně stává člověk, který si uvědomuje, že je nutné proti Impériu bojovat a že nejdůležitější ve finále není převaha vojenského arzenálu, ale síla jednotlivců, kteří dohromady tvoří silné beranidlo.  Andor zdánlivě skutečně nepřipomíná žádný projekt, který se ve světě vytvořeného Georgem Lucasem odehrává. Srovnávání s Blade Runnerem či 1984 George Orwella ve finále vůbec není od věci, celý seriál je ostatně protkán veskrze depresivní atmosférou, kdy dvakrát nesejde na tom, zda jsou lidé z nižších vrstev či jsou vážené osobnosti politického spektra, každý je v nějaké formě obětí útlaku Impéria. V Andorovi se v podstatě nerozbíhá zásadní konflikt, který rozhoduje o budoucnosti galaxie, je to především příběh jednotlivých postav, kdy se každá z nich nachází za doby vlády Impéria na jiné pozici a každý se pokouší přežít jiným způsobem.  Andor není tak divácky vděčný a i proto je ve finále obětí nižší sledovanosti na rozdíl od ostatních hraných Star Wars seriálů. Absentuji nejen konflikty uživatelů síly se světelnými meči, ale celkově se s akcí šetří. Tempo je budované pomalu a soustředěně, o to více ovšem funguje satisfakce ve vyhrocených okamžicích a především v momentech, kdy dojde na akci, která se skládá ze skvělé choreografie, přehledného audiovizuálního pojetí a především pocitu, že se i tady pracuje s realismem. Je to sice pořád svět předaleké galaxie, velmi ovšem pomáhá částečné zasazení do realismu. Poutavé samo o sobě vždy je, když fiktivní světy zvládají odrážet skutečný svět a to se Andorovi daří. Tony Gilroy tak nemusí být fanoušek Star Wars č. 1, je ovšem vidět, že minimálně porozuměl vizi George Lucase a zvládl Impérium představit v přesně tak obávané formě. Sám Lucas se ostatně u Impéria inspiroval diktátorskými režimy a přesně takovýto pocit Impérium zvládne vyvolat. Napětí funguje i ve scénách odehrávajících se v Senátu, kdy Genevieve O'Reilly zvládne jako Mon Mothma zazářit. Luthen Rael v podání Stellana Skarsgårda, kterého by šlo do jisté míry označit za Andorova mentora, je fantasticky vykreslenou postavou, kdy je díky Skarsgårdově podání stát na každém jeho dialogu. Každý díl Andora postupně ukazuje, že čím více Raela, tím lépe a i proto je snadné doufat, že 2. série dodá Raelovi co nejvíce možného prostoru. Andor navíc nepředstavuje jen oběti útlaku, ale také představuje zákulisí Impéria, kdy se prezentuje nějaká ta ideologie Impéria. Po Rogue One se dle očekávání opět prezentuje, že i bojovníci proti Impériu si někdy kvůli vyššímu dobru museli ušpinit ruce. Dochází ostatně k přítomnosti Foresta Whitakera, který má možnost zopakovat si roli Sawa Gerrery a ukazuje se, že jeho paranoia ještě bude překážkou do budoucna. Už v Rogue One ostatně zazní, že činy Gerrery Povstání udělali nemalou škodu a dá se očekávat, že i toto předvede seriál do budoucna. Andor tu navíc prakticky nesází na fan service (i když podnik Raela představí easter eggy nejen na minulost Star Wars), kdy naopak do hry vrací Andyho Serkise. Talentovaný herec, který je většinou nasáčkován do motion-capture obleku a představuje nerozpoznatelné postavy jako Glum z Pána prstenů či Ceasar z nové trilogie Planety opic, si již pár let nazpátek v nové trilogii Star Wars zahrál nejvyššího vůdce Snokea, nyní ovšem ve světě předaleké galaxie dostává druhou šanci. Jako Kino Loy se tu Andy Serkis výjimečně představuje v lidské podobě a opět dostává prostor předvést, že je nedoceněným hercem. Na postavě Kino Loye jde předvést, jak tento seriál umí pracovat s postavami, kdy je i díky zdánlivé tečce Loy jednou z nejtragičtějších postav celého seriálu. Loy začíná někdo, kdo usiluje o uznání Impéria, má v rámci vězňů poměrně vysoké postavení, ke svým spoluvězňům nemá příliš úctu, i u něj ovšem dochází k jisté formě prozření. Loy má jako postava v rámci tří epizod nějaký vývoj a hloubku a i proto zamrzí, že už se nejspíš jen tak neobjeví. Ale naděje vždy umírá poslední. V rámci 12 epizod dochází ke střetům ideologií, prezentování Impéria jako mocného zla, které prakticky nemá úctu k cizím kulturám, nebojí se ušpinit si ruce. Každý moment, kdy si někdo Impérium alespoň kousek namaže na chleba, vyvolává pocit satisfakce, stejně jako bravurní audiovizuál a každou epizodou i lepší a lepší soundtrack skladatele Nicholase Britella. Na rozdíl od Mandaloriana či Obi-Wana Kenobiho se navíc Andor natáčí na skutečných lokacích a rozdíl je v tom přeci jen poznat.  Po 12 epizodách je snadné vzpomenout si na několik skvělých monologů, Fiona Shaw v 12. epizodě svým proslovem v roli Maarvy Andor vyvolává husinu, kdy především stojí za zmínku, jak silně je ve finále prodáno pouto mezi Cassianem a jeho adoptivní matkou. I ona ve finále přispěje k tomu, aby Andor začínal utíkat před problémy a začal se formovat ve známého hrdinského povstalce z Rogue One. Na definitivní formaci ovšem nyní bude nutné čekat 2 roky do premiéry 2. série.  Andor je silný seriálový zážitek, kdy zamrzí pouze fakt, že je ve sledovanosti Andor spíše propadákem a jedinou optimistickou zprávou je, že už se 2. série začala natáčet a mělo by tak na ní dojít (pokud se Bob Iger nerozhodne u Disneyho zahrát si na David Zaslava a 2. sérii přeci jen nezruší těsně před jejím dokončením). Právě závěr 1. série ovšem ukazuje, že 2. série skýtá mnoho možností, kdy je snadné věřit tomu, že nastavená laťka nebude sražena dolů. A i když zamrzí, že se na premiéru 2. série bude muset čekat minimálně do roku 2024, je velmi pravděpodobné, že čekání bude stát za to.... (24.11.2022) (menej) (viac)