Togo

Tenhle snímek, ve kterém jsem se opravdu těšila na Willema Dafoeho, jsem tajně odstrkovala za jiné, protože jsem tušila, že na jeho konci budu vytahovat kapesník, takže k tomu došlo a mně nezbývá, než smeknout, hluboko, až tváří do sněhu. Kdo zažil odchod psa, ví.Skvělý Willem se svým úsměvem, ač sporadickým, a bez rozpaků plný počet hvězd. (07.09.2020)

"Když si lehneš na zem, zemřeš." Disneyovsky opulentní pohádka. Z napínavé cesty napříč Aljaškou se stal jen takový průměrný dobrodružný snímek. Dafoe se tam herecky ani moc nehodí a chybí tomu silnější pouto mezi člověkem a psem. Bez výrazné příběhové hloubky a napětí. Hezká příroda a dojemný konec.  6/10 (23.04.2022)

Good dog :) Krásný snímek o jednom nezdolném a nezastavitelném psím hrdinovi a jeho rodině. Scenérie Aljašky jsou překrásné, CGI ucházející, závod o čas velkolepý a místy téměř neuvěřitelný. Napínavé, dramatické, s funkčně odvyprávěným příběhem a správně uzavřeným dějovým obloukem. Na konci se dostaví i slušný déšť emocí. Dafoe v roli Seppaly exceluje, ale Togo mu šlape vydatně na paty - fantastický psí herec. Titulní postava i jeho pán si tenhle filmový pomník plně zasloužili. Disney naštěstí nic nezanedbal a zvládl na základě jejich hrdinství vyprodukovat opravdu milý a hřejivý (teplotně ovšem mrazivý) dobrodružný film pro celou rodinu. Otestováno. (01.01.2020)

Rozprávka podľa skutočnosti, ktorú treba miestami vnímať s absolútnym nadhľadom. Dramatizácia určitých okamihov ďaleko prekračuje moje vnímanie tolerancie, no tak či onak, aj ja prispejem “štvrtou do batohu”, lebo ako celok, tento snímok pôsobí veľmi pekným, dobrým dojmom, ktorému sa dá odpustiť kadečo - bez toho, aby človek poukazoval na jeho nedostatky. (08.05.2020)

Zajímavý film o tom, jak řešili rozvoz zdravotnického materiálu v době epidemie před cca sto lety v extrémních podmínkách aljašské zimy. Psíci byly ňuňu, Elias zase po letech vytáhl své nejlepší Četově ztrápené úsměvy, hezky nám tam CGI bouřilo, praskaly ledy a tak. Nicméně s ohledem na aktuální události se mi stále vtírala myšlenka, zda by se nedalo popsanými historickými událostmi inspirovat i v této nelehké době boje proti zákeřnému neřádstvu, které nás aktuálně sužuje. Samozřejmě nemyslím to z Číny, ale ze Strakovky. A když už se před časem nabídl přivézt každému lékaři masku sám Mazku (= Maďar zkurvený), napadlo mě poskládat spřežení ve složení Hamáček, Vojtěch, Schillerová a Prymula s Burešem vpředu a zapřáhnout je do žebřiňáku s nákladem alespoň patnácti metráků… no, ideálně třeba kyslíkových bomb, ale mohlo by se to doložit třeba pytli s cementem (důležitá je zkrátka váha), s kterýmžto povozem by následně zmínění národní tahouni objížděli celou zemi. Musheři by se střídali nejvýše po pěti kilometrech, aby nedošlo k nežádoucímu ochabování bič třímajících paží a délka trasy by byla limitována padnutím posledního tažného kusu. Žel mám ale dojem, že se bude spíše opakovat toliko poučný závěr z tohoto snímku, kdy si zásluhy za cizí úsilí nakonec přisvojí jistý podvraťák, který se nechá zapřáhnout těsně před cílem, aby zapózoval před objektivy. (17.04.2020)