Upír Nosferatu

Niektoré filmy si svoje čaro uchovajú naveky. Na svoju dobu majstrovsky odvedená práca. Z pohľadu dnešného diváka možno trocha naivne zahrané, no stále to strčí do vrecka väčšinu súčasnej žánrovej produkcie. Čo sa týka romantickej linky, to sa už ani nevidí, že by si dvaja takto prejavovali lásku. A tá hudba bola nadpozemská. Síce nie tak dychberúca ako v prípade Panny Orleánskej, no nemalo to k tomu ďaleko. Silný nadpriemer. 85/100 (17.12.2019)

Jedinečnost slavného trojlístku „Caligari, Nosferatu a Vampyr“ spočívá mimo jiné v tom, jak nápadně se liší – první je expresionistický, druhý mýtotvorný a třetí impresionistický. Kabinet doktora Caligariho klade reálné dějové prvky do rámce pohybů nemocné, blouznivé a démonické duše (expresionistický zevnějšek odpovídá duši), zatímco Upír Nosferatu na to jde obráceně a divné postavy zasazuje do reálných exteriérů měšťanské společnosti. Vampyr od Dreyera stojí někde mezi a snovostí odpovídá francouzskému impresionismu 20. let 20. století. ____ Abych se přiznal, Nosferatu se mi líbil ze všech tří asi nejvíce. Možná za jeho kvalitami nevězí jen zvláštní dvojakost počátků kinematografie, současně tak naivních a podmanivých, jako spíš nepřítomnost postmoderny - příběhy z první poloviny 20. století nerelativizují, nezpochybňují, ani přehnaně nehloubají. Naopak vycházejí z pohádek a z legend a opětovně se k nim v závěru navracejí. A i to je důvodem jejich estetické panenskosti. (02.12.2008)

Nosferatu, symfonie hrůzy je mým prvním viděným filmem němé éry a musím přiznat, že na mne udělal velmi dobrý dojem, tak velký, jako žádný jiný němý snímek kdykoli potom. Zajímavé je, že draculoviny nejsou zrovna druhem hororu, který bych vyhledával a většinou jim nedávám víc, než tři hvězdy, ale tohle zpracování (ač pod jiným názvem) je něčím výjimečné a skvělé. Povedený je i remake Wernera Herzoga z roku 1979, ale kvalit tohoto díla podle mého názoru nedosahuje. Černobílé obrazy s vážným hudebním doprovodem a beze slov dodávají snímku brilantní depresivní a temnou atmosféru. Povedený herecký výkon a originální vzhled Maxe Schrecka jako hraběte Orloka spolu s dlouhými záběry pusté přírody patří k pamětihodným prvkům snímku. S klidem můžu říct, že Nosferatu je mým nejoblíbenějším filmem dvacátých let minulého století. (05.01.2012)

Klasika, která si určitě zaslouží ocenit. Film se může pochlubit spoustou skvělých scén a nápadů a je jasné, že ve své době to musela být prostě bomba. Dnešního diváka to už ale z pochopitelných důvodů nejspíš ze židle nenadzvedne. Asi se zkrátka po všech těch přímočarých (a nesporně mnohdy velmi špatných) hororech nedokáži vžít do hororu tohoto charakteru. Částečný vliv na to bude mít určitě i moje velké očekávání. Tak jako tak Nosferatu stále stojí za pozornost. (19.10.2006)

V roku 1922, sa nemecký filmár a režisér Friedrich Wilhelm Murnau rozhodol, že natočí filmovú adaptáciu slávneho románu "Dracula", ktorý v roku 1897 napísal írsky spisovateľ Bram Stoker. Aj keď nezískal autorské práva na toto literárne dielo, podarilo sa mu vyprodukovať absolútnu horrorovú klasiku, ktorú pozná každý obdivovateľ tohto filmového žánru. Pán Murnau natočil legendárny, kultový, jedinečný snímok "Nosferatu, eine Symphonie des Grauens" (Nosferatu, symfónia hrôzy). Čiernobiely, nemý titul, ktorý ešte aj teraz takmer po sto rokoch od svojho vzniku desí a fascinuje horrorových gurmánov. To čo predviedol Max Schreck v hlavnej úlohe je vskutku dychberúca vampírska sympfónia hrôzy. ***** (03.03.2021)