Nový papež

Pápež je späť! A Sorrentino tiež. Snáď jediný režisér pri ktorom je aj konkláve cool záležitosť čoby zo Scorseseho gangsterky. Keď Paolo sfilmuje určitý veľmi špecifický námet, obsiahne v ňom ďalšie desiatky mimoriadne podstatných tém a snáď stovky nápadov, odkazov a interpretácií umeleckých a filozofických diel. Všetko je to popretkávané symbolmi, no myšlienka je na záver jasná a nám ostane ťažko špecifikovateľný, no rozhodne príjemný pocit. (15.02.2020)

Možná si Sorrentino místy až trochu hrál a "pouze" rozvíjel to dobré, co stvořil v Mladém papeži, každopádně dokázal stvořit dva (vlastně tři... vlastně čtyři!) úžasné a velice komplikované charaktery papežů. A ačkoli J. P. III. kraloval výrazným intelektem a charismatem, je to Lenny, kdo stvořil hlavní mystérium a emoce celého seriálu. Oba však pod taktovkou nejsympatičtějšího, leč neméně nejednoznačného Voiella. Netřeba pět znovu ódy na Sorrentinovu estetiku a vizuál, vždyť ono zachytit krásy, byť často studiového Říma a Vatikánu je v podstatě jednoduché, stačí zapnout kameru... ale ano, Sorrentino to opět všechno pozvedl na vyšší metu. Důležitější ale je, co zobrazuje hlubšího, abstraktního, neviditelného, niterného. Fascinující, kterak zde režisér funguje spíše jako básník, který zde pomocí obrazů a vložených vět do úst postav, přemýšlí o světě kolem nás, o víře, Bohu, lásce a obyčejných lidských strastech, to vše obohacené o nevysvětlitelné zázraky. To vše v postmoderním prostředí a špíně nedobrého lidského chování. A naopak jako sochař jemně ohmatává nejrůznější morální a filosofické otázky, hněte je v ruce, ale nikdy nedá jednoznačnou odpověď, kterou by nakonec vystavěl na podstavci. Dogmatický katolík seriál brzy znechuceně a uraženě vypne, ale i militantní ateista si zde se svými postoji vyláme zuby, až zůstane zcela bezzubý, protože se zde funguje na zcela jiné mentální úrovni. A nakonec střídavě zlý, šílený, dobrý a svatý Lenny budiž krásnou ukázkou a symbolikou církve... bývá hrozně fajn, dokud nemá moc a nevládne. (10.02.2023)

„Ja tomu nerozumiem, ktorý je teda teraz vlastne pápežom?“ – „Drž hubu a modli sa.“ Odsýpa to oveľa horšie, ako Mladý pápež – a treba dodať, že už ten mal nemalé problémy s nevyrovnaným, miestami azda i až prehnane pomalým tempom. Nový pápež je na tom ešte horšie a musím sa priznať, že hoci som si Mladého pápeža celkom obľúbil, prvú polovicu Nového pápeža som pretrpel. Niekedy menej, niekedy viac, ale veľmi ma to pozerať veru ozaj nebavilo. A to napriek tradične opulentnej kameramanskej práci a skvelému Malkovichovi, ktorý sa celý život pripravoval byť neviditeľným, aby z toho nakoniec urobil svoje hlavné plus. Prvá polovica trpí nevyrovnaným tempom, vedľajšie dejové linky ma nebavili, rovnako tak rôzne zákulisné čachre-machre. Podvraťácky Jude Law má v prvej polovici malý priestor a i to vnímam asi ako hlavný problém Nového pápeža. Našťastie, akonáhle sa v druhej polovici konečne dostane do popredia, získava tým celý seriál podstatne lepšie tempo, náladu i atmosféru, zdanlivo nedôležité postavy a dovtedajšie scény sa ukazujú byť prekvapivo dôležitými a všetko začína zapadať na správne miesto (a ku koncu som si konečne obľúbil Voiella). Avšak napriek tomu, že sa druhá polovica podstatne zlepšila, slabšia a nudnejšia prvá zanechala vo mne priveľa negatívnych pocitov a tak dávam celkovo iba 3*. (22.03.2020)

"Everything is your priority right now, My Most Eminent Secretary of State. You've got terrorism at your gates, you've got an overdose of sexual scandals that democratically touches the entire ecclesiastical hierarchy, and you've got a pope who is no longer loved but idolized. Three failed heart transplants later, he is still in a coma, so you can't exactly squash the idolatry and you know all too well how dangerous idolatry is. Idolatry is the prelude to war. You need a new pope." (02.02.2022)

Nový papež je absolutně mimořádný i tím, jak dává promluvit tichu a jak rozezpívává ornament. Je to dílo spíš tesané do mramoru než natáčené na kameru. Co z něj pak činí dílo opravdu mistrovské a za plný počet je 7. a 9. epizoda, nabité zároveň smyslností i melancholií, kombinací tolik obtížnou. Způsob, jakým Sorrentino nechává herce kopírovat ikonická umělecká díla (zejména Michelangelovu Pietu v sedmé epizodě) bere dech a sám způsobuje téměř náboženské vytržení skrze krásu a ticho a gesto. Sorrentino se táže po povaze víry, a i když na většinu otázek nedává odpověď, jeho dílo samo je skoro náboženským prožitkem. Pracuje s takovým porozuměním tomu, co je v náboženství protimluvné, s rituálem, tradicí, mystikou, zkrátka s tím velkým skokem do neznáma, že – byť je ke spáse podle učení nutná milost boží – dává Nový papež pocítit malý Ráj už dnes. Více na TVZone. (03.02.2024)