Kto si myslíš, že som

No, pořádně do toho zahučela, paní profesorka. J. Binoche to odehrála fantasticky, uvěřitelně. --- To je s emancipací těžký. Ženy hrají hokej, pracují i jako kovářky, tady je to profesorka... Jsme nucené v něčem uspět, čili o to usilovat. Takže už holkám nepřijde na mysl "pravidlo pro ženy podle DM:  Nikdy neuháněj a neusiluj o chlapa! Je to jeho práce/zábava." (06.02.2022)

„Nikdy jsem se necítila tak živá. Nepředstírala jsem, že je mi 24. Mně bylo 24.“ Nevinný úvod. Vytvoření falešného profilu, přidání si milencova kamaráda na Facebooku ve snaze dostat se blíž. A pak se subjekt zájmu změní. Osamělá Claire se poddá virtuálnímu vztahu s mladíčkem, přičemž se pevně drží falešné identity. Do té se vnořuje stále hlouběji a přebývá v ní častěji. A divák tuší, že to nemůže trvat věčně…Hra s lidskou důvěrou, city, sny a představami mě bavila. Přitom si Nebbou umně hraje i se samotným divákem a jeho očekáváním. A pak je tu hlavní hrdinka s její sobeckou manipulací, kterou ale divák lidsky chápe. A vše funguje i díky výtečné Binoche. Ta místy opravdu mládne (aby vzápětí výrazně zestárla). Jistě, s přispěním výborné práce maskérů a kostýmové sekce, ale stejně, vy jí to omlazení věříte, a stačí jí k tomu jen letmý úsměv či zajiskření v očích. „Prozrazení“ je dost naivní, ale vlastně je to má jediná výtka. Naopak ta neschopnost uzavřít 1 životní kapitolu byla dost uvěřitelná a celkově jsem byl spokojený, za mě silné 4*. (09.01.2022)

„Virtuální kočičky (zachovalé laně), ohromí nás selfíčky. Kudy tudy na ně?“ Sladká Francie, virtuálních milenců ráj. Až na to, že po sociálních sítích tam běhají sice krásné, ale hloupé laně a úplně blbí koloušci. Juliette Binoche vystihla strach ze samoty a z toho, jak mládí člověku protéká mezi prsty velice přesvědčivě, věřil jsem jí to od první vrásky kolem mladých očí až po poslední, právě nalezený šedivějící vlas. Výborně zahraná, bohužel ne moc dobře napsaná postava. S překombinovaným dějem, motivací i chováním. Té internetové predátorské laně, zneužitého kolouška i zpruzené, neprofesionální psycholožky „MUDr. Stará Kůže“. Místo léčení spíš záviděla, lékařskou etiku moc nedávala. VIRTUÁLNÍ OKO: [][] Jak hluboko v duši mi Clara loví? ʘʘ 25 let, mínus. Bych rád. ʘʘ 25 let, plus. Budu mít mladého ducha. ʘʘ 25 centimetrů, plus mínus (reál 17,5). ʘʘ 25 na holou, všem csfd multislečnám! ʘʘ 70% z dosažitelné hloubky tématu. [][] Btw, Pavel Dubový, Plzeň. Muž v nejlepších letech. Ovšem kvůli zachovalé a sexy padesátnici Binoche bych si klidně založil i multiúčet, např. Alex19 a vydával se za kolouška, se sexy hlasem. A už bychom žhavili telefony... (11.06.2023)

Výborný námet, pri ktorom som sa dosť obával, či sa podarí naplniť jeho potenciál. Ale napokon musím uznať, že spracovanie bolo naozaj vydarené a takmer úplne tu absentovali hluché miesta. V druhej polovici filmu po tom zásadnom zlome to bolo síce trochu rozpačité, ale ten záver to opäť vygradoval, hoci by si to zaslúžilo asi trochu konkrétnejšiu bodku za tým celým. Každopádne, výborne uchopený námet spočiatku nevinného "sliedenia", ktoré sa rozvinulo do fejkovej Lásky, alebo lepšie povedané, do posadnutosti. Herecké výkony na úrovni a konečne môžem Francúzom pochváliť. 4*! (30.12.2021)

Julia Binochetová dokonalá. Každý záchvev brady, uprený pohľad, smútok, vášeň - všetko dokonale súznie s postavou starnúcej učiteľky filozofie na vysokej škole. Náhle ju opúšťa muž. Po 20 ročnom vzťahu a dvoch deťoch. Stáva sa, čoby nie. Dej zasadený do prostredia intelektuálov, fotografov a psychológov - teda do francúzskej vyššej strednej triedy. Dáma na prahu počínajúceho starnutia má teda dostatok prostriedkov na dlhodobé vykecávanie sa u psychoterapeutky. Prezentuje jej zložité zákruty nápravy vzťahového šoku zo straty dlhodobého partnera. Riešenie sa sprvu zdá byť jednoduché - zabudnutie v náručí kvalitného milenca. Ten to ale na nejaký dlhodobý vzťah nevidí. Problémy začnú v momente, keď sa sklamaná žena pokúsi pritiahnuť si samčeka spiatky prostredníctvom vytvorenia fejkového profilu na facebooku. Vzniká iný vzťah s množstvom peripetií, zákrut, viacerých variánt i nečakaných zvratov. Dejový rámec neprekračuje nič, čo sa priamo nedotýka vzťahového prežívania. Okruh postáv je uzavretý ani v Hitchcokových filmoch, no napätie tu, na rozdiel od premakaných diel veľkého Alfréda vychádza len z jednoduchého: prijme ma? - neprijme ma? a z otázky ako dlho sa dá udržiavať intenzívny, no len virtuálny pomer. Navyše, takéto filmy, riešiace len citové trápenia hóch intelektuálskej vrstvy ma nikdy nejako neoslovovali. Pretože, ako sa aj tu ukazuje, okrem pitvania sa vo vlastných citoch a pocitoch vášne, viny či neviny, nemajú hrdinovia vlastne žiaden iný sociálny ani spoločenský problém. Všetko je zabezpečené, preto nepodstatné. Preto len podpriemer. (07.01.2022)