Staříci

„Těšil“ jsem se, že jdu na klasický český film současnosti, pro nějž je typická nevýrazná, nenápaditá kamera (a její lhostejnost k detailu, zvláště pak lidské tváře), plytké a nadbytečné dialogy, redundantní peripetie, vtip za každou cenu, režisérská nesoustředěnost, doslovnost; zkrátka divák musí z kina odcházet pobaven a s vědomím, že ví, co si má myslet. Když jsem po chvíli zjistil, že se má očekávání nenaplňují, začal jsem trnout, kdy dílo sklouzne k filmovému čecháčkovství. Zdá se mi, že nesklouzlo a že režiséři předkládají dospělý, záživně nasnímaný film pro ty, kteří se chtějí zamyslet nad pojmy jako spravedlnost, pomsta, odpuštění, ale i nad českou minulostí a českou povahou. S tou se pojí i větší míra škarohlídství a věčné hledání much, jenže mně se dnes na filmu Staříci – sám nevím proč – žádné mouchy hledat nechtějí. (13.07.2019)

Náročná jízda o vyrovnání se s komunistickými jizvami. Pomalé tempo a umrlčí Schmitzer se starým panem Mrkvičkou filmu dodávají patřičnou duši. Bolest, kterou dokonale ztvránili oba zmínění je hodně živá. Scéna ztráty psa a závěr v domově mi rezonoval v hlavě dlouhé dny po skončení filmu. Z mé práce/profese vím, že takových lidí, kteří se chtěli pomstít na lidech, co se na nich vyřádili za komunismu, bylo a je venku pořád dost. Naše a budoucí generace nesmí zapomenout, co byla totalita zač. Zajímavé komentáře: Radek99, Enšpígl, Matty. (05.02.2022)

Staříci po chmelové brigádě, co vyměnili socialistické muzikálové pění za odhodlanou pomstychtivou jízdu za spravedlností v obytném voze. Českým soudům nevěří, takže na co soudní tahanice, když můžou někdejšího totalitního prokurátora, který je poslal do politického žaláře, sami najít a zabít. Bezcitný činovník už je ale v současnosti také nad hrobem, což jej ale vůbec neomlouvá. Důležitým faktorem tohoto snímku, který je svým námětem poměrně ojedinělý, je herecká souhra dvou ústředních protagonistů. A ta skutečně mezi nimi panuje. Služebně starší Láďa Mrkvička toho za film nachodí nepoměrně víc, než na invalidní vozík upoutaný Jirka Schmitzer. A nebýt těchhle dvou akvizic, hodnotil bych výsledek průměrně. Měl-li být film napínavý, není dostatečně, měl-li být komediální, nezasmál jsem se, měl-li gradovat, nedaří se mu to, jak by si přál, neb jsem nebyl do průběhu plně vtažen a vlastně mně bylo jedno, jak to dopadne. A to, jak film postupoval, je zásluhou ústředního hereckého dua, nikoliv toho režijního. Martin Dušek s Ondřejem Provazníkem mají ještě co z řemeslného hlediska zlepšovat. Ta celková rozvleklost a pomalost snímku byla mnohdy až nesnesitelná, a to film trvá jen 90 minut. Takže určité novátorství jsem zaznamenal, herci naprosto originálně špičkoví, morální hledisko sporné a výsledek mě trochu nudil a nevzrušil. 6/10 (09.03.2020)

Po skonu Ladislava Mrkvičky jsem si Staříky pustil na jeho počest. A celou dobu obdivoval herecké mistrovství jeho samotného a Jiřího Schmitzera. Je to smutné, bolestivé, kruté, nespravedlivé, až z toho zabolí nejednou u srdce. Jsem moc rád, že takový film vznikl, a že panu Mrkvičkovi přinesl poslední velkou roli, u níž hrál až na dřeň. Pomalé tempo mi nevadilo, naopak mi paradoxně připadalo, že se o pomalosti ani hovořit nedá, že směřujeme neustále k velkému dramatu a rozuzlení, ačkoli přitom sledujeme dlouhé záběry, mlčení či přípravu na finální akci. (29.12.2020)

Staříkům bych velice rád hvězdičku přidal, to by ale musel být scénář napsán tak, aby devadesátiminutovou stopáž utáhl. A právě to se tvůrcům nepodařilo. Téma bylo výborné, oba představitelé hlavních rolí dokonalí, dramatická linka na mě fungovala parádně (zarputilost podplukovníka Reinera byla naprostou lahůdkou) a zdálo se, že u mě projde i pomalé tempo, jenže... Příliš často se objevovala místa bez děje, měl jsem pocit, jakoby někdo zoufale natahoval sedmdesátiminutový scénář na požadovanou hodinu a půl. Myslím, že to byla velká škoda a že to snímku zbytečně ublížilo. (16.05.2020)