Meno ruže

Přenést nejslavnější román Umberta Eca do podoby osmidílného televizního seriálu nebyl špatný nápad, jenže tvůrci jej uchopili za ten nejblbější konec, jaký mohli. Příběh je naprosto nesmyslně nastaven o dějovou linii s pomstychtivou amazonkou, jež je na ústřední zápletku naroubována necitlivě a vzhledem k závěrečnému vyústění nemá mnoho významu. Opatství sice působí velmi podobně jako v Annaudově filmu, nedostává se mu ovšem takového tajemna a špinavosti. Z herců snad jedině Rupert Everett v roli inkvizitora se přiblížil ďábelskému charismatu F. Murray Abrahama a Damian Hardung coby Adso se rovněž přiblížil Christianu Slaterovi. Johna Turturra mám moc rád, i tady se snaží, ale budu si jej radši pamatovat jako úlisného podrazáka z Millerovy křižovatky než jako Viléma z Baskervillu. Této postavě v jeho podání schází hřmotné charisma Seana Conneryho a působí spíše jako vystrašený zajíc, než moudrý mistr. Vyniká to především v konfrontacích s Bernardem Gui, přičemž by měli být rovnocenní protihráči. Někteří herci přehrávají až to není hezké (především Salvatore a Berengar). Za výše uvedené klady dávám 40%, i když závěr to hodně pohnojil a díky hloupé nedotaženosti a absenci katarze bych jej poslal do odpadních vod. (07.03.2020)

„Sme na mieste, ktoré Boh opustil.“ - „Poznáš snáď miesto, na ktorom by sa cítil doma?“ Johnovi Turturrovi asi preplo zo série Transformers a tak sa rozhodol, že bude ako producent, scenárista a hlavná herecká hviezda kryť seriálovú adaptáciu kultového románu Umberta Eca, podľa ktorého v 80. rokoch natočili najslávnejší film zo Stredoveku na svete. Ale bokom iróniu, treba priznať, že nakoniec ma to relatívne bavilo. Je to rozhodne iné, ako famózny film. Hlavne vizuálne chudobnejšie, stokrát menej temnejšie, dvestokrát menej úchylnejšie a herci sú nazvime to štandardní (keď to porovnáte so všetkými tými famóznymi ksichtami z filmu, tak je na mieste sklamanie). Ale vlastne sa mi (svojím spôsobom) páči, že tvorcovia nekopírovali, ale išli si svojou vlastnou cestou. Problém vidím v tom, že tá cesta je nudná (dejová línia s „lukostrelkyňou“ to takmer celé zabila) a či chcete, či nechcete, nedokážete sa pri jej sledovaní zbaviť intenzívnych spomienok na Annaudov parádny film. Seriál nie je zlý, ale vychutnáte si ho predovšetkým ak (po)zabudnete na film a ak ho budete pozerať v televízii ideálne v konštelácii nový týždeň nový jeden diel. A vonku, za oknami, bude panovať sychravá noc. Ak by som to mal pozerať na jeden záťah počas bieleho dňa, asi by som to vnímal negatívnejšie. (01.03.2020)

Celkově mne to zklamalo. Nemá ten seriál koule, a to vlastně doslova, když si vezmu tu amazonku. Nemá to atmosféru, postavy jsou mi ukradené, Vilém působí jako debílek, který sám na moc věcí nepřijde, a spousta dějových odboček, zbytečně natahovaných, celkovému pojetí taky nepřispívá. Navíc jsem celou dobu nechápal, z čeho v tom lese žije zrzavá Rebelka, jak to, že má furt čisté šaty a zuby a upravené vlasy, a jak to, že v klášteře je sněhová bouře, zatímco v lesíku sluníčko a zuří jaro. Podrobněji viz moje komentáře k jednotlivým dílům. (01.03.2020)

Dosud jsem nenašel stoprocentní odvahu přečíst si knihu, ale filmovou adaptaci uctívám, neboť jde o jeden z nejgeniálnějších filmů všech dob. K nové výpravné seriálové adaptaci jsem tedy přistupoval malinko s odstupem, nicméně po chvíli bylo jasné, že se není čeho bát. Nové Jméno růže je adaptací, která na tu filmovou samozřejmě nemá, ale i tak je vynikající, a vzhledem k rozsahu je tam na všechno tak nějak víc času, takže je všechno v pořádku. Obsazení je mimořádně povedené, stejně tak výprava a hudba, režie a scénáře plné strhujících a mimořádných dialogů. Je pravda, že jsou v seriálu místa, která to trochu roztahují a zbytečně narušují, ale není to nic hrozného, navíc hlavně druhá polovina je už strhující od začátku do konce. Jen tomu schází ta atmosféra, kterou měl film a co se týče obsazení, tak snad jen Everett byl lepší, než F. Murray Abraham. Seriál je skvělá záležitost, ve které je ta detektivní zápletka zpracována výborně, zbytek už o něco hůř a který by možná bylo lepší vidět v celku. Ale který hlavně stačí vidět jen jednou. Na rozdíl od filmu. I přesto jsem náramně spokojený a mám z nového zpracování velikou radost. Tyhle velké evropské projekty fakt stojí za to. 75%. (22.02.2020)

Vilém z Baskervillu, už vzhledem ke své inkviziční minulosti, vyhledává zločin, který kolem něj krouží a chce jen jeho. Na počátku bylo slovo, ze slova se stala kniha, podstat knihy a podstat zločinů vedou ke zločinci; tak alespoň gnostikové. To je ale jen jedna z mnohých facet z Ecova románu "Il Nome della Rosa", jeden ze znaků, se kterými si Eco, jako semiotik, hraje jako kočka s myší. Jeho pokus o přeložení (dekódování) "středověku" do pochopitelného tvaru lidem postmoderní doby, selhává. Nejenže to nejde, nespíš to není ani zapotřebí... Battiatova "rozšířená verze" láká tím, že vysloví něco dosud nevysloveného, možná i objasní nemyslitelného. Ale chyba lávky! Nic takového! Časový prostor několika hodin je vykryt povětšině akční výplní, neorganicky vkládanými, byť očekávanými, flashbacky atd., čímž se z luštění znaků dostáváme stále více do oblasti "fantasy". Od Anaudova citlivého zpracování, jsme se tedy nedostaly dále, žádný pokrok, ale (jak navrhuje Masaryk) odkrok... Nunc ubi Regulus aut ubi Romulus aut ubi Remus? / Stat ROMA pristina nomine, nomina nuda tenemus - Kde je Regulus a kde Romulus a Remus? / Ze stravěkého Říma zůstalo jen jméno, jen jména uchováváme." Ecovi se se víc než ŘÍM líbila RŮŽE. Mně ostatně také. (23.02.2020)