Vraždy podľa Judáša

Svižná a velmi přímá oldschoolovka. Thriller, který výrazně evokuje SEVEN a který na to už od začátku šlape bez sebemenšího úvodu, za což chválím. Nenudí, odsýpá a dokonce i pár fajn nápadů v sobě film má. Twist v poslední třetině je fajn, ale o žádný svěží vítr vyloženě nejde - což se dá říct vlastně o celém filmu. Holt taková nevybočující detektivka, u které trochu zamrzí průměrnějšího konce a absence více explicitních scén či násilí a biblické osudovosti. Průměr. (01.10.2023)

Ano, nedá se zapřít to, že se jedná o jakousi "kopii" Fincherovy Sedmičky, rozhodně se chci vyhnout porovnávání obou filmů (ikdyž se to nabízí - déšť, temné interiéry, jakási podobná dějová linie, brutální vraždy...). Vraždy podle Jidáše budu hodnotit samostatně: pro mě příjemné překvapení. Solidní thriller s dobrým Christopherem Lambertem (u mě navždy jako Rayden z Mortal Kombat), s parádní atmosférou, kamerou (+ krásné průlety kolem Lamberta, - zkřivené obrazové záběry) a nic pro slabší povahy. Jedny z nelepších momentů ve filmu byly výborná scéna v malířském ateliéru a následné pronásledování zamaskovaného vraha a závěr s miminem. Prostě u mě dobrý - poctivých 75%. (23.03.2007)

Srovnávání s filmem Sedm se sotva někdo ubrání a podobný osud potkal stejný rok i Sběratele kostí. Otázkou tedy zůstává, zda by film uspěl, kdyby nikdy nevznikl Fincherův kult a tím okamžitě vyvstává další, zda by byl vůbec natočen. Nezbývá než se střízlivě oprostit od termínů: inspirován, vykradený nebo plagiát a hodnotit to, co zbylo. Domnívám se, že slušný, velice morbidní krimi-thriller, kde režisér vytěžil ze slabého scénáře řemeslné maximum a Christopher Lambert překročil svůj stín. (23.05.2008)

Po letech jsem si tento thriller zreprízoval a dočkal jsem se dalšího zklamání. Od doby, kdy David Fincher natočil Se7en (1995) ,se filmaři několikrát pokusili přiživit na jeho úspěchu, ale jen s neslavným výsledkem. Tento snímek není výjimkou. Od počátku se tvářil velmi temně, ale rychle mi došlo, že se o veškerou atmosféru postaralo jen deštivé počasí, zatímco tvůrci spíše tápali a snažili se budovat napětí náhlými hudebními ataky a zběsilým švenkováním kamery. A musím být fér; ono by to na mě fungovalo, kdyby mi bylo deset. Jenže dnes už se na mě podepsala spousta filmů, seriálů, lidí, počasí i život sám, takže mě takové oblbování už nebere. Stejně tak mě nemůže nadchnout zoufale neschopná policie, mezi jejímiž příslušníky čněl, jako maják na pobřežním útesu, detektiv Prudhomme s intuicí, která by strčila do kapsy i dedukci Sherlocka Holmese a jehož postavě dodával hloubku flashback s pitomě natočeným obsahem. V průběhu sledování tohoto filmu jsem se musel několikrát přesvědčit o tom, zda nejsem paralyzovaný, protože jsem sledoval děj naprosto netečně a bez emocí. Naštěstí se ukázalo, že jsem se jen bohapustě nudil. / Poučení: Čas od času si pozvi návštěvu. Mohla by se hodit. (06.09.2022)

jeden z titulů,kolem kterých člověk kroužil kdysi dávno ve videopůjčovně,aby nakonec zjistil,že na něj nikdy nedošlo...teď po letech jsou Vraždy podle Jidáše pořád solidní detektivkou,která se svezla na vlně Sedm,nicméně žádná klasika to pro mě nebude.Velkým mínusem budiž velký počet iritujících a prazvláštních pokusů s kamerou a obrazem...60% (08.04.2018)