केसरी
Réžia:
Anurag SinghScenár:
Anurag SinghKamera:
Anshul ChobeyHrajú:
Akshay Kumar, Parineeti Chopra, Mark Bennington, Ashwath Bhatt, Suvinder Vicky, Vikram Kochhar, Edward Sonnenblick, Surmeet Basra, Harman DhillonObsahy(1)
Snímek se vrací k jedné neuvěřitelné bitvě, která se odehrála v roce 1897. Tehdy se střetl malý oddíl Sikhů ve službách britské armády se vzbouřenými paštunskými kmeny. Ona neuvěřitelnost spočívá v tom, že jednadvacet můžu bránilo pevnost proti deseti tisícům vzbouřenců. Nikdo z hrdinů nepřežil, jejich oběť ale nakonec nebyla marná. (ČSFD)
(viac)Videá (2)
Recenzie (17)
Přes poněkud (na evropské poměry) větší délku jsem se dost bavil. Akce byla poněkud přehnaná, ale tentokrát to myslím celkem pozitivně, jelikož to celkově film odlehčovalo. Už po deseti minutách filmu jsem věděl, že jsem nesáhl vedle. Sice to asi není film pro každého, ale rozhodně fanoušci válečných filmů by mu šanci dát měli. Hudebních a tanečních čísel tam naštěstí není tolik aby to narušovalo celkový dojem z filmu. ()
Tento film je jedním z dalších důkazů aktuálně sílícího agresivního pro-hindu nacionalismu v Indii. Mezi kultem hrdinství a nacionálním třeštěním bývá v Indii velmi tenká linie. Zde ji ovšem zcela očividně záměrně překročili a vydali se směrem k politice. Tady už nejde o mávání vlajkou nebo srdcervoucí pláč při hymně, přehnané, ve výsledku ale celkem neškodné projevy vlasteneckého cítění. Námět je zřejmý: dostali jsme se do situace, kdy i skupina Sikhů (na kulturně-politické scéně jinak neutrálních) musí nastoupit proti útočníkům, cizákům, Pathanům = ve zkratce Muslimům. V úvodu filmu je sice uvedeno, že jde o historický film a nikdo z tvůrců „nemá nic proti nikomu“, při sledování děje to ale vypadá úplně naopak. Statečnost „našich“ vůči proradnosti a krutosti „jejich“. Sikhové jsou po všech stránkách skvělá parta individuálních charakterů, na straně nepřítele jsou to nepěkné tváře arabských rysů ztrácející se v počítačovém davu sobě stejných. Jeden z mála vyčnívajících nepřátel je transgender sniper, jehož přítomnost má zřejmě ještě více podtrhnout zvrácenost zlé strany. Sikhové jsou tak dobromyslní, že ve volném čase staví v místní vesničce mešitu, zatímco nájezdníci se věnují jen vraždění nevinných. Pevnost, kterou Sikhové chrání, symbolizuje Indii, reprezentuje vlast a celý film tak vyzývá k aktivní obraně země proti „cizímu“ živlu. Není náhodou, že hlavní úlohu hraje Akshay Kumar, známý to zastánce současného politického směřování. Osobně se snažím nestranit ani jednomu z táborů nábožensko-politické scény v Indii. Všechny strany toho mají na svědomí opravdu hodně. Jediným možným východiskem je společný dialog. Ten bohužel v současné době v kinech válcují takovéto filmy. ()
Oblíbený a divácky vděčný žánr tower defense ideálně v nějakém poměru 10:10 000 a vlastenecky pojat. Zde v indickém balení, kde heroic bloodshed dostává tu nejvyšší šarži. Bollywood tvoří v rámci akčního filmu poněkud ultra heroizované postavy a epické rozmáchlé scény, které mohou vyvolávat úsměv, ale to bychom se museli smát i těm hollywoodským komiksovým hrdinům. Tady je vcelku snesitelná a usměrněná nadpozemská síla a schopnosti hrdiny, takže i západní divák tento epos pozře jako historický válečný film z dějin Britské Indie s pochopitelně všemi atributy indické současné kinematografie (zpěv, tanec, love story). Pro všechny, kteří chtějí spatřit jak se točí filmy o hrdinství, jak zdůraznit jeho charisma, bojovnost, odhodlání (záběry odspodu, zpomalování, oblétávání okolo, pompézní hudba), tak by měli začít i s indickými akčními filmy. Jen se špatně shání. ()
Takový film si hodnocení v modrém poli opravdu nezaslouží. Nevím, asi jsme se každý dívali na něco jiného. Já jsem naopak velmi spokojený. Že byl začátek rozvláčný a nudný? Nemyslím. Budoval v divákovi vztah k jednotlivým postavám. Neříkám, že do hloubky, ale bylo možno každého osobně poznat, což poté jistě zdůrazní naše emoce, když po zuřivém boji odchází každý z nich na „druhou stranu“. Vlastenecký postoj byl zde ještě v mezích. Jsem rád, že hlavní hrdina zmínil i Mughaly, na které se hodně zapomíná. Jinak v indických filmech převládá názor, že bylo a je špatně jen za vlády Britů a předtím to byl ráj na zemi (asi ano, vážně?). Soudobá generace nebere v kontextu doby fakt, že právě díky Britům se mohli vymanit z kleští muslimských panovníků, kteří útočili na jejich zemi, lidi a kulturu o nějakých pár dobrých století dříve, tedy dávno před příchodem první „bílé tváře“, ale na to se zapomíná nějak rychleji. Jen drobné opomenutí a náhoda? Nemyslím. Moc se mi líbila slova jednoho z muslimských vůdců, který oponoval druhému, který měl plnou pusu Alláha. Říkal: „Proč do toho stále zatahujete Boha? Co má on společného s lidskou válkou a krveproléváním?" Skvělá a pravdivá slova! Podobně silná slova jsem našel v příběhu, který vyprávěl hlavní hrdina o člověku, který v bitvě poskytl vodu jak svým zraněným lidem, tak i nepřátelům. Jeho důvod je již opravdu nejvyšší liga v chápání podstaty všehomíra. Když je boj nevyhnutelný, je třeba bojovat, ale vše ostatní je již na nás samých... Z vojenského hlediska příběh rovněž více než sympatický. Nepřítele je možné, máme-li potřebnou sílu, buďto vyhladit, či se s ním dohodnout. Získat na svoji stranu místní prosté lidi je tudíž základ pro možnost číslo dvě. Rovněž si vybudovat repekt svým vlastním příkladem, nadchnout vojáky a získat si jejich srdce je to nejdůležitější, to si za žádné peníze nelze koupit z jedné a ani z druhé strany. Dále pár krásných momentů, jako například jasný neheterosexuální odporně slizký odstřelovač. Vzdání se turbanu kvůli ošetření zraněného kamaráda z nízké kasty. Dále poznatek, že mít v zubech něco ostrého nemusí být vždy dobrý nápad - tvz. „afghánský happy smile“ a rozžhavený meč, který sice vypadá efektivně, ale v praxi to nepříteli spíše pomůže. Možná to byl i záměr, vzhledem k celkové filosofii ve snímku nastíněné. Krásná pevnost v pustině byla vybavena opravdu bídnou bránou a mnoho mých myšlenek se zaobíralo tím, jak by to dopadlo, kdyby Sikhové měli kulomet/y. Závěr parádní a výborně nám ukázal pomíjivost našich životů, snů a věcí, na kterých tolik lpíme, ale mohou nám být v mžiku vzaty a posléze pošlapány a ztraceny. Já si z toho odnesl daleko více, než jen shlédnutí nějaké přestřelky kdesi a kdysi, takže jsem více než spokojen a pro mě osobně momentálně jasný film roku. Akshay Kumar výtečný a s vousy mu to více než seklo. Písně a jejich provedení rovněž parádní. Skvěle se do příběhu hodily a krásně ho obohatily. Strop pěti hvězd je dosažen a mé očekávání mimořádného zážitku se naplnilo a potvrdilo. () (menej) (viac)
Klasicky stavěný indický film. V tomto případě první polovina až moc rozvláčná, ale divák aspoň pozná charaktery jednotlivých hrdinů. Pak už je to lepší. Hrdinský boj je ztvárněn opravdu důstojně. Nádherné obrázky, které se vryjí pod kůži, a nezapomenutelné okamžiky. K tomu povedené písničky. Ale existují lepší indické filmy. 3+ ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (1)
- Sikhové jsou vyzbrojeni puškami Martini-Henry, které byly běžné u britského koloniálního vojska. Jednalo se o jednorannou zadovku s rychlostí střelby přibližně 10 ran za minutu, která byla vyráběna mezi lety 1871–1891. V roce 1897 se jednalo o již celkem zastaralou zbraň, ale výzbroj paštunských kmenů byla historicky mnohem horší. A to včetně na koleně dělaných napodobenin těchto samých pušek, které často při střelbě ohrožovaly své majitele. (KM Phoenix)
Reklama