Tretí princ

Dějově to není nic moc, sentimentální příběh jako u každé pohádky, ale má fantastiskou technickou kvalitu (kamera při scénách u skal) a navíc takovou zvláštní temnou poeticko - symbolickou atmosféru, která se mi hodně líbí - vlastně je to spolu se Třemi veterány a S čerty nejsou žerty jediná česká pohádka na bych byl schopen se dívat i teď. A navíc se tam hraje go :) (25.08.2009)

Aniž bych chtěl srovnávat zřejmě nesrovnatelné, vzpomínám si velice živě, že měl Třetí princ TV premiéru také na Štědrý večer, tuším že v roce 1983, a ohlasy byly tehdy přesně tak záporné, jako je tomu u premiér už několik let v současnosti. Pohádka ale mezitím uzrála jako víno a to, co jí bylo nejvíc vytýkáno, se stalo její předností. U mne se stala právě pro svojí jedinečně ponurou atmosféru jednou z nejoblíbenějších. Režisér Moskalyk se opět dokázal vzdálit průměru zažitých forem a prosadit svou uměleckou výpověď, zasazenou do rámu perfektního řemesla. Monolog krále, kdy učí syny u ohníčku vládnout, by měli pouštět ve Strakově akademii od rána do večera! (25.12.2008)

Na tuto pohádku se rovněž vždy rád podívám znovu. I ona totiž patří mezi mých TOP 10 československých pohádek. Libuše Šafránková a Pavel Trávníček si to po letech zopákli a stejně jako v Popelce předvedli solidní výkony (jasně v Popelce byli o fous lepší…). Já byl vždycky okouzlen tím skalním labyrintem a blyštícími se kameny. Navíc Adršpašské skály miluju a každý rok i navštěvuju. Mají své kouzlo, které dokázaly přenést i do této pohádky. A díky tomu nás napříč filmem doprovází i slušná atmosféra. (19.11.2018)

"Jaromír. Jakoby umřel a neumřel. Řekl mi to jeho meč." Třetí princ Jaroslav mi byl sympatický a to mi neřekl můj meč. Mně se prostě líbilo, jak se nehnal do manželství s žádnou princeznou a zvesela proháněl holky po loukách. Ale vraťme se k těm dvěma šutrům, které chtěly princeznu a nevěděly, že je na ně v Diamantových horách uchystám dvojitý podraz. Tyto balvany mě moc nebavily, ale ještě víc mě nebavilo, jak muselo být falešné dvojče vždy natočeno zády ke kameře, aby vznikla iluze skutečných dvojčat. To na mě působilo hrozně rušivě, stejně jako depresivní atmosféra, ale vychytralý švihák Jaroslav nakonec leccos zachránil. (02.01.2019)

nostalgické +2* téhle pohádce jsem nikdy nepřišel na chuť a ani nevím proč. Obsazení není tak špatné, stejně i výprava, tak možná že by příběh mi přišel nějak víc strašidelný? - fakt nevím. Ale tenhle pocit se mi drží stále a proto to nižší hodnocení. Takže tentokrát Trávníček se Šafránkovou utřeli nos ;-) [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.03.2018)