Kukačka v temném lese

Antonína Moskalyka mám zaradeného ako režiséra priemerných filmov a zmarených príležitostí. Ani kukačka na tom nič nezmenila. Nemal pri nej dobrú východiskovú situáciu, pretože už scenár bol čudný napriek tomu, že námet poskytoval veľké príležitosti. Ukázať fašizmus cez prizmu jedného z jeho prejavov a projektov bolo veľkou príležitosťou, ktorá nebola dostatočne využitá scenáristom, ani režisérom. Čiernobiele videnie, schematickosť, množstvo klišé, jazykové zmätenie, to sú asi hlavné nedostatky filmu, ktorý z marasu ťahá najmä Oleg Tabakov svojim plastickým, mnohotvárnym prejavom. Ale to je na celý film málo, najmä keď postave okolo ktorej sa všetko točí prisúdili výrazové prostriedky sfingy a jej duševný svet zaradili do zoznamu utajovaných skutočností. Čakal som viac, než som dostal. (02.02.2014)

"A pamatujte si, kdo se povyšuje, bývá ponížen. A koho ponižujete, ten Vás mnohdy přeroste tak, že se před ním budete plazit jako ubohý odporný hmyz." Když jsem na konci tohoto velmi sugestivního snímku sledoval, jak se v případě nacistického důstojníka Kukucka v podání Olega Tabarova tato moudrá učitelova slova naplňují, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Jestli je totiž tento snímek v něčem pozoruhodný, pak určitě v tom, že onen nacistický důstojník zde není vykreslen nikterak černobíle. Kontrast mezi jeho láskyplným přístupem ke své adoptivní dceři Emilce a bezcitným přístupem k vězňům koncentračního tábora přitom působí zcela věrohodně. Velké ocenění si zaslouží i Miroslava Součková a to za způsob, jakým ztvárnila postavu Emilky. I když v některých scénách působí Emilka až ledově klidně, divák přesto vycítí, že se pod "pokličkou" skrývají silné emoce. A když se k tomu všemu ještě přidá několik poetických až snových scén a velmi zajímavá hudba Moskalykova "dvorního" skladatele Ivana Kurze, je zaděláno na opravdu silný zážitek. (19.04.2018)

Ani nevím proč, nějak jsem se Kukačce vyhýbal. Bál jsem se roku vzniku a dalšího filmu o partyzánech a rudoarmějcích... A to byla převeliká chyba. Je to totiž velmi silný film, řemeslně perfektně zvládnutý. Začátek nás zavádí kamsi na Moravu do vesnického stavení, kde gestapo provádí razii. Při té je Emilčin prchající otec zastřelen a matka zatčena. Emilka je odeslána do třídírny dětí shromážděných z gestapáckýchz razií. Zde se pod odborným dohledem lékařské komise určuje, kdo je vhodný na převýchovu a kdo bude odeslán do koncentračních táborů. Zde se rozhoduje, kdo bude poněmčen ztratí identitu a kořeny )ale přežije) a kdo bude posléze v koncentráku jako nedostatečná pracovní síla zplynován. Emilka má štěstí, podle zvrhlé nacistické nauky o nadřazenosti nordické rasy (a nacisty vypracovaných tabulek) splňuje nordická kritéria ve všech bodech. Tvar hlavy, velikost nosu, brady, barvy blau očí a blond vlasů. Je to zkrátka mädchen erste klasse ačkoliv je aus protektorat Möhren a dcera čechyše švajne. Z třídírny je odeslána na zámeček, kde je spolu s dalšími dětmi určenými k převýchově intenzivně vzdělávána německými řádovými sestrami. Cvičení, němčina a okamžité bití rákoskou mají zatlačit jakékoliv vzpomínky na domov a blízké. Zde si Emilku po roční internaci zakoupí za 50 říšských marek velitel koncentračního tábora. Jeho žena je po pádu z koně ochrnutá a nemohou mít děti. Bezohledný esesman, kterému činí potěšení mučit a zabíjet vězně je náhle konfrontován s citem k Emilce. Tím více film zdůrazňuje jeho zrůdnost. Emilka se snaží víceméně rezignovaně přežít a přizbůsobuje se novému prostředí. V nitru jí však zůstává vzpomínka na domov a hromadí se v ní vzdor, který si její esesácký adoptivní otec plete s hrdostí.... Také já obdivuji sílu filmu, jednoduché znázornění prostředí a ztvárnění násilných scén nebrutálním způsobem. Obdiv je o to větší, že jim to nikterak neubralo na síle. Jak vidno i s minimem se dá natočit perfektní válečné drama, založené na perfektních hereckých výkonech (Součková, Tabakov) a hutné atmosféře. * * * * (08.04.2013)

Jeden z nejkrutějších a nejsyrovějších filmů z druhé světové války. Aniž by byl prolit hektolitry krve, běhá z něj mráz po zádech. Velmi působivý je lagerkomandant Olega Tabakova, jehož dvojí tvář je nejděsivějším prvkem filmu. Rozhodně stojí za shlédnutí, tématu převýchovy slovanských dětí moc prostoru na filmových plátnech věnováno není. (23.05.2007)

Moskalyk pouze vypráví, nemá názor, nesnaží se nám něco vnucovat. Já jsem mu za to vděčen. Obdivuju také to, že nám velitele lágru zobrazuje jako milujícího otce, věřím, že to takhle ti náckové měli. Dělali přece svou práci. Pro Říši a Vůdce. Příběh nás protáhne kusem Evropy, ale srdcem jsme pořád doma, stejně jako Emilka. Myslím, že materiálu bylo na celý seriál, tak to na mne působí, že je to jen sestřih nejzajímavějších momentů. Dneska by to takhle syrově bez patosu a sentimentu nikdo nenatočil...80% (13.04.2012)