Legenda jménem T-34
Т-34
T-34
Réžia:
Alexej SidorovScenár:
Alexej SidorovKamera:
Michail MilašinHrajú:
Alexandr Petrov, Viktor Dobronravov, Irina Staršenbaum, Vinzenz Kiefer, Nikita Kukuškin, Pjotr Skvorcov, Semjon Treskunov, Arťom Bystrov (viac)Obsahy(2)
Veľká vlastenecká vojna. Poručík Nikolaj Ivuškin (Alexander Petrov) spolu s vodičom Stepanom Vasiľonkom (Viktor Dobronravov) v malom nákladiaku len o vlások uniknú nemeckému tanku. Ivuškin dorazí na veliteľstvo v obci Nefjodovka, kde ho menujú veliteľom jediného bojaschopného tanku. Čoskoro na miesto prídu tanky nemeckého Hauptmanna Klausa Jägera. V bitke zničí Ivuškin celú Jägrovu tankovú rotu, často aj dva tanky naraz jednou strelou. Jeho tank T-34 však utrpí vážne škody. Ivuškin a mechanik Stepan Vasiľonok sú zranení a padnú do zajatia. Odhodlaných a odvážnych vojakov to však nezastaví a hneď začnú plánovať útek. Majú totiž s Jägrom nevybavené účty. Ivuškin vymyslí únikový plán, s ktorým mu pomôže ruská tlmočníčka Aňa (Irina Staršenbaumová) a otlčený legendárny sovietsky tank T-34. (TV JOJ)
(viac)Videá (1)
Recenzie (262)
Vidím tu rozpor medzi (riadne prepáleným) stvárnením sovietskeho odhodlania počas Veľkej vlasteneckej vojny a tým, že zároveň je ten film málo ruský. Nemá ten správny charakter ani v radoch hrdinov (chýba im zázemie), ani u nepriateľa (je im slabým súperom), kvôli čomu všetko dookola páchne samoúčelnosťou a postráda to poriadnu charizmu. ()
Vizuálně skvěle zpracovaný příběh legendárního tanku T-34. Jako všechny ruské válečné filmy je i tento zpracován po stránce bojových scén výborně, scénář a dialogy už jsou trochu horší. Kladem je i to, že německý důstojník není vykreslen jako dementní protivník, ale velmi zdatný profesionál. Souboj dvou tankových stratégů stojí za zhlédnutí. ()
Na můj vkus tu bylo až moc zpomalených záběrů na letící střely. Nic proti zpomalovačkám. Některé detaily jsou opravdu zajímavé. Akorát tady se opakovaly pořád ty samé. Takže jsem začala při sledování skřípat zubama. Chvilku jsem měla pocit, že jsem se ocitla uprostřed počítačové hry. Líbilo se mi přemýšlení ruského veletile tanku a to jeho analyzování a taktizování. Tak má fungovat pravý velitel. Potěšilo mě, že se film natáčel u nás. Jako patriotce mi srdíčko radostně zaplesalo. Jinak jsem byla s filmem spokojená. ()
Pokud by ruští tvůrci chtěli natočit komedii z období 2. světové války, dostali by ode mě čtyři hvězdičky, vzhledem k věnování na konci filmu jim nemůžu dát ani jednu, a ještě by se měli těm, kterým film věnovali, pokorně omluvit, protože spadli na stejnou úroveň s americkým Fury. Když nebudu bazírovat na úplných detailech, můžu pochválit věrnost nasazené techniky, potěšily Pzkfw II a III před Moskvou i Panthery chráněné Zimmeritem, užíval jsem si záběry svištících granátů a málem jsem se složil z Josefa Cardy, ale to všechno pohřbil šílený děj, který by strčil do kapsy i příhody polské tankové osádky i s jejím psem. Nepotěšil náklaďák s polní kuchyní s pneumatikami odolnými proti střepinám, odstřelení dvou Pzkfw III jednou ranou, plastové patníky lemující německou silnici, propustka z koncentračního tábora ani zničení Pzkfw V tříštivým granátem (ano, tanky měly břicho chráněno slabším pancéřováním, ale papír to nebyl). Taky mě dostalo předání tanku s ostrou municí a nerušené projížďky městy a venkovem Třetí říše, a kromě prvního bojového střetu tvůrci jaksi zapomněli na německou pěchotu. Ale jo, kdyby mi bylo deset, asi by to byl super biják. ()
Pravda nesmí stát v cestě dobrému příběhu a myšlenka hrdinných tankistů, kteří si bránu pekla otevřou služebním vozem, je zábavnější, než by se jeden nadál. Film v rámci válečných hrdinských děl vyzdvihuje to, že nepřítel je personalisován do důstojného soupeře. V bídě a zmaru boje proti výrazné přesile, stejně jako v koncentračním táboře, je pár vydařených odlehčujících momentů. Pokud film pojmeme jako válečnou fantasy, jíž nepochybně je, ať byl počáteční záměr tvůrců jakýkoliv, nemůžou nám divácky vadit ani triky jako z počítačové hry. Od prvního válečného filmu, co jsem kdy viděla, mě nepřestalo těšit, když Němci nějakým způsobem ostrouhaj. Tady třeba ostrouhali most. ()
Galéria (20)
Fotka © Mars Media
Zaujímavosti (20)
- Kvůli natáčení nechal filmaři postavit celou vesnici na poli poblíž vesnice Strelkovka. Podle všeho nešlo o náhodu, protože tato obec se může pochlubit velikou sochou slavného maršála Žukova, která je umístěna nedaleko domu, ve kterém vyrostl na přelomu 19. a 20. století. A ačkoli byl v podstatě každý z domů v počáteční scéně zničen, disponoval vlastním zvláštním stylem se skutečnými vyřezávanými dekoracemi. (Paity)
- Z dalších českých lokalit zavítal filmový štáb například do tzv. pevnostního města Terezína. Filmařům se velmi líbilo, jak město leží na obou březích řeky Ohře, která Terezín rozděluje na Malou a Hlavní pevnost Terezín. T-34 se natáčel ale také v Lokti na Sokolovsku, konkrétně na jeho náměstí T. G. Masaryka, nebo v bývalém vojenském cvičišti pod zříceninou hradu Klenová, který armáda v roce 2007 prodávala za devět milionů korun. Mimochodem, jakmile v česká armáda prostor opustila, ocitlo se místo v obležení všech lapků, kteří odvezli vše, co se dalo zpeněžit. Takto zmizely u některých bývalých armádních staveb například i kovové schody, která skončily patrně v některé ze sběren. (Paity)
- Ukrajinské velvyslanectví ve Spojených státech amerických protestovalo proti uvádění filmu v zemi a sdělilo následující: „Film otevřeně šíří a popularizuje současnou agresi Ruské federace ve světě, jejíž obětí se stala také Ukrajina.“ (JoranProvenzano)
Reklama