Bez vědomí

Poslední seriálová spolupráce Ivana Zachariáše s HBO sklidila diváckou i kritickou odezvu, bezútěšná minisérie Pustina byla po všech stránkách skvělá. Hlavně dokázala neustále překvapovat. Bez vědomí takové bohužel není. Alespoň pro mě. Žádná euforie z blížících se změn, ale skepse na každém druhém kroku. Viktor a Marie. Disident a houslistka. Dva emigranti jsou několik týdnů před hlavním milníkem roku 1989 zpět v Praze, na kterou nezapomněli a situaci v komunistickém Československu z Londýna bedlivě sledují, a věří, že touha po svobodě zvítězí. Jenže v noci je srazí černé auto a od té doby je její manžel nezvěstný. Jejich případ je v rukou StB a všichni od toho dávají ruce pryč. Snad jen bývalý kriminalista Berg rozčarovaný ze systému, naopak vyhořelý estébák Vlach jej od pravdy odrazuje. O vliv a rozdělení pozic mezitím soupeří britská MI6 se sovětskou KGB a mezi nimi se snaží nezapadnout „naše” Státní bezpečnost. Zbytečně moc si nás tvůrci drží od těla, ač chápu, že to má být pojaté řádně temně. Scénář informace poměrně umně zadržuje, tempo je velmi pozvolné a plíživé jako se pomalu hroutí jeden systém, aby jej vystřídal jiný. Postupně zjišťujeme, kdo z aktérů je hráčem pro jakou stranu. Velmi se daří v případě dekorací, lokalit, designu a kostýmů. Vše temné a chladné coby metafora dobového společenského klimatu. Nakonec to do sebe zapadlo, ale do vzduchu rozhodně neskáču. 3 až 4 hvězdy. (31.12.2019)

Žádná euforie z blížících se změn, ale skepse na každém druhém kroku. Viktor a Marie. Disident a houslistka. Dva emigranti jsou několik týdnů před hlavním milníkem roku 1989 zpět v Praze, na kterou nezapomněli a situaci v komunistickém Československu z Londýna bedlivě sledují, a věří, že touha po svobodě zvítězí. A přírůstek do rodiny Mariiny starší sestry je důvodem, jak zkusit obnovit zpřetrhané vazby. Jenže v noci je srazí černé auto a od té doby je její manžel nezvěstný. Jejich případ je v pravomoci StB, vracíme se také do období, které znamenalo jejich nucený odchod ze země. Konkrétně do roku 1977, kdy „mistři” vykonstruovaných procesů a situací přešlapují před bytem politicky angažovaného Viktora, který padne do oka nadějné houslistce pocházející rovněž z „problematické” rodiny. Jenže teď je sama, nesedí ani záznam o jejím přijetí do nemocnice, dezorientovaná se pouští na vlastní pěst do hledání a čeká ji jedna překážka za druhou. (25.12.2019)

Vyšetřovatelé považují její výpovědi za nespolehlivé, záchranka ji měla „oficiálně” najít před pajzlem Sokolovna, věc je v rukou StB a všichni od toho dávají ruce pryč. Snad jen bývalý kriminalista Berg rozčarovaný ze systému v podání skvělého Martina Hofmanna se snaží přijít celé věci na kloub a obzory mu rozšíří jedna stará fotka, na které je jeho nadřízený, vyhořelý estébák Vlach (výborný Jan Vlasák). Právě ten jej od nalezení pravdy odrazuje. Marie přišla o pas a pochopila, že na každém kroku musí být opatrná. Potkává se s bývalou snoubenkou Viktora, pro kterou to ovšem bude osudné. O vliv a rozdělení pozic soupeří britská MI6 se sovětskou KGB a mezi nimi se snaží nezapadnout „naše” Státní bezpečnost. (25.12.2019)

Špionážní série zasazená do období lámání dvou režimů je v polovině a upřímně bych tedy čekal větší terno. Zbytečně moc si nás tvůrci drží od těla, ač chápu, že to má být pojaté řádně temně a s nebývalou skepsí. Scénář informace poměrně umně zadržuje, tempo je velmi pozvolné a plíživé jako se pomalu hroutí jeden systém, aby jej vystřídal jiný. Berg se snaží odhalit pravdu a už v mnohém chápe souvislosti, dokonce nachází kus světla od auta, které srazilo disidentský pár. A důležitou fotku nechává u své (utajené) přítelkyně. Narazí ovšem na svého šéfa, který krásně vykresluje jakousi nejednoznačnost, kdy nikdy není zcela zřejmé, zda jeho milé slovo nebo projevená empatie nejsou jen nástroji k manipulaci okolí. Mariina lesní výprava do vojenského prostoru docela zdlouhavá a naivní. (26.12.2019)

Děj se rozplétá a splétá pozvolna. Zjišťujeme, kdo z aktérů je hráčem pro jakou stranu. Seriál ani estébáky nekarikuje, snaží se je vykreslit jako lidi, kteří mají své slabiny, což je krásně vidět na vyhořelém Vlachovi (Jan Vlasák). Dokáže vyvolat psychický nátlak a rozhodně se nebojí drsných metod mučení, zároveň ale pečuje o umírající ženu a jeho vztah k podřízenému (Martin Hofmann) je víc otcovský než autoritativní. Právě hodně o nich čtvrtá epizoda je, důležitou roli sehraje také sekretářka Miluška (velmi slušná Kristýna Podzimková). Víc prostoru má z ženských postav v tomto dílu rovněž sestra Marie, která evidentně vnitřně bojuje mezi láskou a nenávistí k vlastní sestře, která kdysi prchla a mnohé svým blízkým zkomplikovala. Naopak se nám vzdaluje sama (tak trochu naivní) Marie, která jen bloudí a pátrá ve světě, o kterém toho moc neví a pevnější vztah si k ní nevytvoříme. (26.12.2019)

„Vždyť je přeci úplně jedno, kdo to tady bude řídit. Hlavně, že všechno poběží dál, jak má!” Příběhově mě to upřímně úplně nelaplo. Rošáda tajných služeb mě pak nebavila skoro vůbec. Velmi se naopak daří v případě dekorací, lokalit, designu a kostýmů. Vše temné a chladné coby metafora dobového společenského klimatu. Výběr lokalit je opravdu na jedničku. Tvůrčí tým místy slušně klame tělem a nutí diváka bedlivě sledovat dění na plátně, ale čekal jsem víc. Jinak je to v posledních dílech spíš o tom, zda je Viktor estébák, východní špion, západní špion nebo je to všechno úplně jinak. A také o tom, v čem všem lhal své manželce. Ta, bolestně schoulená do sebe, se konečně dostala z psychiatrické léčebny a snad se dozví vytouženou pravdu. (27.12.2019)

Poslední seriálová spolupráce Ivana Zachariáše s HBO sklidila diváckou i kritickou odezvu, bezútěšná minisérie Pustina byla po všech stránkách skvělá. Hlavně dokázala neustále překvapovat. Bez vědomí takové bohužel není. Hlavní hrdinka, odhodlaná najít svého muže a zaplétající se do politických machinací chvějící se doby a sítě zahraničních tajných služeb, mi k srdci nepřirostla. I když jednoduché sympatie nepřináší žádná z postav. Bavilo mě, že si tvůrci pohrávali s tím, zda je postava good or bad. Nakonec to do sebe zapadlo, ale do vzduchu rozhodně neskáču. Docela nedivácké. (27.12.2019)