Bez vědomí

Zajímavý pohled na konec reálného socialismu. 1) Spoiler. Vidím dvě zajímavé skutečnosti, kvůli kterým stojí za to seriál vidět. Špionážní film z konce 80. let (první), kde mají větší uplatnění postavy estébáků (druhá)._____ 2) Bohužel, oč jde bylo víceméně jasné už někdy po druhém díle._____ 3) Za zmínku stojí i dobrá dobová (i když poněkud stylizovaná) atmosféra i téma samotné: děj odehrávající se kolem listopadu 89._____ 4) Na druhé straně zpracování příběhu těžko označím za lepší, než průměrné. Rozhodně mě nepotěšila jednoduchá snadno uhodnutelná zápletka. (13.01.2020)

Mám s panem Zachariášem problém. Začalo to už při Pustině, kdy pro něj nebylo nic dost hnusné, aby to stálo za natočení, a depresivním a nepravděpodobným Bez vědomí to jen pokračuje. Nemám nic proti hororům, pokud jsou ovšem podávány jako produkt autorské fantazie a nikoliv jako snímek reálného života, historie. Bez vědomí se tváří jako odraz opravdového dění v konci roku 1989, ale ve skutečnosti se jedná spíše o odraz rozervaně nespokojené duše režiséra. Říkejme tomu třeba umění, ale já se ne to dívat nechci. (21.12.2019)

Vynikající dílo o době na přelomu dvou našich významných dějinných období. Některé otázky sice zůstaly nezodpovězeny, ovšem síla příběhu a způsob zpracování tématu je vynahradily. Sice jsem úplně neuvěřil všem konsekvencím, na druhou stranu některé konstrukce byly tak fantastické, až byly i uvěřitelné. Ani mi nechyběla výraznější herecká hvězda. (18.01.2020)

Pouze Epizoda 1 (E01) (2019) . A u ní také zůstane. Z této "postnormalizační verze" (v roce 1989 bylo už o všem rozhodnuto), jsem neměl ani tak problémy duševní, ale přímo fyzické, někde v oblasti žaludku či ještě níže. Krize kupodivu vyvrcholila, když trempíkové začali zpívat "Bednu vod whisky". Zároveň to byl ale také jediný popud a okamžik, kdy může člověka něco napadnout. A co mě tedy napadlo? Napadl mě Micki Rivola, báječný autor písniček jako jsou Jarní kurýr, Dům smutný víly a spoustu dalších. Napadlo mě, že právě složil "Bednu" a měl radost, jak se to pěkně zpívá a jak to jde pěkně dohromady; dokonce ani na pointu v závěru nezapomněl. Co se z toho za pár let stane bohužel nedomyslel: nehorší česká trampská vodrhovačka v celém období trampingu. (31.01.2020)

Poslední seriálová spolupráce Ivana Zachariáše s HBO sklidila diváckou i kritickou odezvu, bezútěšná minisérie Pustina byla po všech stránkách skvělá. Hlavně dokázala neustále překvapovat. Bez vědomí takové bohužel není. Alespoň pro mě. Žádná euforie z blížících se změn, ale skepse na každém druhém kroku. Viktor a Marie. Disident a houslistka. Dva emigranti jsou několik týdnů před hlavním milníkem roku 1989 zpět v Praze, na kterou nezapomněli a situaci v komunistickém Československu z Londýna bedlivě sledují, a věří, že touha po svobodě zvítězí. Jenže v noci je srazí černé auto a od té doby je její manžel nezvěstný. Jejich případ je v rukou StB a všichni od toho dávají ruce pryč. Snad jen bývalý kriminalista Berg rozčarovaný ze systému, naopak vyhořelý estébák Vlach jej od pravdy odrazuje. O vliv a rozdělení pozic mezitím soupeří britská MI6 se sovětskou KGB a mezi nimi se snaží nezapadnout „naše” Státní bezpečnost. Zbytečně moc si nás tvůrci drží od těla, ač chápu, že to má být pojaté řádně temně. Scénář informace poměrně umně zadržuje, tempo je velmi pozvolné a plíživé jako se pomalu hroutí jeden systém, aby jej vystřídal jiný. Postupně zjišťujeme, kdo z aktérů je hráčem pro jakou stranu. Velmi se daří v případě dekorací, lokalit, designu a kostýmů. Vše temné a chladné coby metafora dobového společenského klimatu. Nakonec to do sebe zapadlo, ale do vzduchu rozhodně neskáču. 3 až 4 hvězdy. (31.12.2019)