Francúzska depeša Liberty, Kansas Evening Sun

Wes Anderson má svůj svět a v něm točí jeden film vedle druhého. To, že má neuvěřitelný přehled a podprahově do svých filmů sype nepřeberné množství informací, si zaslouží obrovský respekt. Jen mám pocit, že těm jeho filmům občas chybí, a to slovo jsem hodně dlouho hledal, zábavnost. Nápadů je zde kvanta, herců standardně kopa a všichni do jednoho jsou skvělí. Jenže námět, kde umře šéfredaktor časopisu a tak vydají poslední díl, ze kterého každou reportáž Wes zfilmuje do podoby tohoto filmu, je něco, co Vás (pro forma) uchvátí v prvních pěti minutách a po půl hodině už chcete konec. Možná těch nápadů je tak moc, že se to na první dobrou nedá zvládnout. Možná je to i kostrou příběhu, který není celistvý, ale rozptýlený do série malých, které baví čím dál tím méně. Těžko říct. U mě osobně ale jednoznačně stále zůstává Grandhotel Budapešť jako v rámci tohoto nespecifikovatelného žánru ten nejlepší, nejvtipnější, nejnápaditější, hudebně nejgeniálnější film režiséra. Prostě všechno to, co tomuto filmu bohužel chybí. (02.03.2022)

Tady forma absolutně pohltila obsah. Od první vteřiny obraz křičí "Wes", ale příběhy, který se tu odehrávají, křičí "nuda!". K čemu je tatatatatata kadence slov a úchvatný herecký ansámbl, když je napojení jednotlivých příběhů neexistující a příběhy samostatně nemají šanci zaujmout. Nebyl problém poklimbnout, proto jsou dvě hvězdy ještě shovívavé hodnocení. (23.01.2022)

Že není možné natočit laskavou a laskající satiru? Anderson vás vyvede z omylu. První dvě povídky jsou brilantní, možná je to dáno i skvělými glosátorkami, ta třetí za nimi poněkud pokulhává, i když je také velice povedená. Anderson se rozmáchl ve svém pohledu na umění a nechal diváka opájet se poetikou inspirovanou od Chaplina po Enrica. Tohle je jeden z nejevropštějších amerických filmů, ale rozhodně to není dáno tím, že se má odehrávat ve Francii a občas se v něm francouzsky mluví. (18.06.2023)

Povídková pocta "staré dobré Francii a reportážní žurnalistice", která začíná zdaleka nejlepší povídkou (myšlena ta Seydoux/Del Toro nikoli ta představovací) čili ty zbylé kvůli tomu poněkud nefér působí do počtu. Dalším zádrhelem je, že jsou "na jedno brdo". Vadí to hned dvojnásob, jelikož jsou "jakože od různých autorů, kdy každý má svůj zcela ojedinělý svébytný styl psaní". Což se dalo zúročit v to, že jedna každá by měla svůj jasný vizuální ksicht. Jenže všechny jsou slepenec stylů (různé žánry, filmová období, animace) čili je jedna od druhé nerozpoznatelná. Jinak je vše typicky andersonovské; osobitá poetika, vypiplaná kamera, práce s načančanou mizanscénou, herecké výkony na hraně karikatur, ale bez sklouzávání k pitvoření. Celkově je to tak moc do morku kostí film Wese Andersona, že s absolutní jistotou dopředu víte, zda se vám bude (ne)líbit. Jediná otázka tedy je, jak moc se vám bude (ne)líbit, jelikož je to tentokrát film Wese Andersona tak trochu na volnoběh. (27.12.2021)

Wes Anderson není pro všechny, což už všichni ví. Mě se však ve většině případů (vyjma Darjeelingu) trefil do noty a jeho ojedinělý řežijní a hlavně vizuální styl zbožňuji. Bohužel Francouzská depeše je druhým filmem, který mě prakticky kompletně míjí a to nejen příběhem. Povídky nejsou ani zábavné ani zajímavé a vzhledem k tomu, že je 90% filmu černobílá, nedokázal jsem si užít ani jinak bezchybné obrazy/scény, které zde sice samozřejmě jsou, ale barva jim citelně chybí. Zklamání, ale stále se budu těšit na další Andersonův film. Jen by neměl zapomínat na to, že jeho filmy uvidí i diváci, nejen on sám. (08.03.2022)