Francúzska depeša Liberty, Kansas Evening Sun

Povídková pocta "staré dobré Francii a reportážní žurnalistice", která začíná zdaleka nejlepší povídkou (myšlena ta Seydoux/Del Toro nikoli ta představovací) čili ty zbylé kvůli tomu poněkud nefér působí do počtu. Dalším zádrhelem je, že jsou "na jedno brdo". Vadí to hned dvojnásob, jelikož jsou "jakože od různých autorů, kdy každý má svůj zcela ojedinělý svébytný styl psaní". Což se dalo zúročit v to, že jedna každá by měla svůj jasný vizuální ksicht. Jenže všechny jsou slepenec stylů (různé žánry, filmová období, animace) čili je jedna od druhé nerozpoznatelná. Jinak je vše typicky andersonovské; osobitá poetika, vypiplaná kamera, práce s načančanou mizanscénou, herecké výkony na hraně karikatur, ale bez sklouzávání k pitvoření. Celkově je to tak moc do morku kostí film Wese Andersona, že s absolutní jistotou dopředu víte, zda se vám bude (ne)líbit. Jediná otázka tedy je, jak moc se vám bude (ne)líbit, jelikož je to tentokrát film Wese Andersona tak trochu na volnoběh. (27.12.2021)

V detailoch síce stále mimoriadne nápadité, ako celok to už ale "nemaže". Zdá sa, že ovládnutie formy ovládlo samotného tvorcu a ten by sa mal veru čo najskôr spamätať, ak nechce upadnúť do škatuľky manieristických režisérov, ktorí ovládnuté prostriedky a postupy nedávajú do služieb príbehov a iba sa nimi nechutne predvádzajú. Tak tadiaľ cesta nevedie. (Aspoň u mňa ani náhodou. Neser, Andersone!) (10.04.2024)

Hloupe to neni. Ma to vyraznou, peclive barevnou estetiku s jednorozmernou paletou barev a vybornymi herci. Misty je to pateticke. Trochu jsem se nudil, neni to konzistentne vzrusujici. A brzo na film zapomenete. Kdyz hrdina rika "vse je prostoupeno atmosferou slibneho klidu", mluvi o tomto filmu. Styl humoru se libil ("Vuni terpentynu mela opravdu rada a v pozdejsich letech ji pouzivala na sve toalete", "Odpocinkova mistnost byla presunuta na palubu bombarderu..."). (30.01.2022)

Wes Anderson má svůj svět a v něm točí jeden film vedle druhého. To, že má neuvěřitelný přehled a podprahově do svých filmů sype nepřeberné množství informací, si zaslouží obrovský respekt. Jen mám pocit, že těm jeho filmům občas chybí, a to slovo jsem hodně dlouho hledal, zábavnost. Nápadů je zde kvanta, herců standardně kopa a všichni do jednoho jsou skvělí. Jenže námět, kde umře šéfredaktor časopisu a tak vydají poslední díl, ze kterého každou reportáž Wes zfilmuje do podoby tohoto filmu, je něco, co Vás (pro forma) uchvátí v prvních pěti minutách a po půl hodině už chcete konec. Možná těch nápadů je tak moc, že se to na první dobrou nedá zvládnout. Možná je to i kostrou příběhu, který není celistvý, ale rozptýlený do série malých, které baví čím dál tím méně. Těžko říct. U mě osobně ale jednoznačně stále zůstává Grandhotel Budapešť jako v rámci tohoto nespecifikovatelného žánru ten nejlepší, nejvtipnější, nejnápaditější, hudebně nejgeniálnější film režiséra. Prostě všechno to, co tomuto filmu bohužel chybí. (02.03.2022)

Andersonova pocta novinám a novinářům,které nechybí jeho typický rukopis,ale úplné a čiré nadšení jako u jeho  předchozích filmů se tentokrát nedostavuje.Obsazení je sice opět skvělé a vizuál okouzlující,ale třeba Alexander Desplat na jehož hudbu sem se extrémně těšil tu jede tak nějak na půl plynu.Samotné povídky/reportáže jsou sice správně bizarně vtipně dramatické,ale také působí vyumělkovaně a méně životně a velmi často mi v nich chybělo ono Andersonovské srdčíko,kvůli kterému jsme si zamiloval jeho předchozí filmy.Po hříchu tak vítězí forma na obsahem.Nejde sice o nejslabší Wesův film,ale i tak se bude French dispatch řadit do té spodní poloviny...70% (20.12.2021)